Pravidlo fungující kuchyně zní: Design až v druhé řadě

Přemýšlet o nové kuchyni jako o tovární lince je první krok k fungujícímu prostoru. Chybí v ní sice montážní pásy nebo těžké obráběcí stroje, ale jde v ní o totéž. O výrobu.

Zatímco v továrně na auta se automaticky opracování kusů železa na podvozku zařadí na začátek a až na závěr se lakuje, v kuchyni řada lidí kupodivu považuje za normální neekonomicky přebíhat z místa na místo. Samozřejmě mezi pečlivě vybranými skříňkami.

První pravidlo fungující kuchyně zní: Design až v druhé řadě. Tak jako v továrně, i tady na sebe především musí navazovat pracovní zóny. První na "páse" by měla být zóna úložná. Kromě lednice a skříněk pro trvanlivé potraviny by tu měl být i dostatek místa (alespoň 30 centimetrů plochy) na odložení nákupu, který je potřeba hned začít zpracovávat.

Kdo se nechce při vaření zbytečně naběhat, hned za ní - pro praváka vpravo, pro leváka na opačnou stranu - umístí mycí zónu. Než se pustí do vaření, bude přece potřebovat potraviny omýt a nakrájet. Ideální je dvojitý dřez a pod něj do skříňky zasunutý odpadkový koš - co se okrájí, to se rovnou zlikviduje, ani jeden zbytečný krok.

S připravenými potravinami se musí dál pracovat. Ideálně na desce o délce minimálně jednoho metru. Když bude navíc dostatečně osvětlená, klesá riziko, že si při vaření ublížíte. Zářivky jsou oblíbené proto, že vydávají rozptýlené světlo a nevrhají příliš stíny. Na dosah tu patří nože, škrabky, stěrky a další kuchyňské nástroje.

Poté, co jsou potraviny očištěny a zpracovány, na "výrobním pásu" se přesouvají na nové pracoviště. Varná deska patří na konec, ale ne úplně. Za ní by mělo být alespoň třicet centimetrů, tak akorát na odložení horkého hrnce. Oceníte je, až budete muset rychle sundat z plamene třeba kypící mléko.