Země, které se nepřipojily k Paktu pro euro, včetně České republiky, se nebudou moci účastnit pravidelných jarních summitů signatářů paktu. Informuje o tom internetový server EUobserver. Česká vláda si přitom v poslední době několikrát stěžovala, že má málo informací z jednání eurozóny a nebyla přizvána k dojednávání paktu, který má zvýšit konkurenceschopnost EU. Nyní ovšem zůstane za zavřenými dveřmi úplně.
EUobserver se odvolává na vysoce postaveného funkcionáře Evropské unie, podle něhož se každý členský stát obvykle snaží, aby byl přítomen všem jednáním, kde se přijímají rozhodnutí na nejvyšší úrovni. "Jejich (států, které se k paktu nepřipojily) politická psychologie mě udivuje. Část zemí byla přitom frustrována, když se nemohla zúčastnit summitu 11. března (summit eurozóny). Šlo přitom i o země, které se nechtějí připojit k euru a jejichž prezidenti proti euru otevřeně vystupují," dodal zdroj.
Pro Česko by mohla být celá situace nepříjemná především proto, že schůzka signatářů paktu nebude samostatná. Bude se konat jako součást pravidelného jarního summitu celé EU a ve chvíli, kdy dojde řeč na konkurenceschopnost, budou muset Češi, Britové, Maďaři a Švédové opustit místnost. "Bude velmi zvláštní říci čtyřem zemím, aby šly za dveře, ale bude to tento případ," uvedl zdroj.
EUobserver připomíná i pondělní článek prezidenta Václava Klause v Právu, kde vládu Petra Nečase pochválil právě za to, že se Česko k paktu nepřipojilo. Podle analytiků, které server oslovil, ovšem Češi mimo pakt příliš dlouho nezůstanou. Nečasův postoj je totiž mírnější než postoj Klausův. "Premiér přivítal, že se země bude moci připojit později," tvrdí nejmenovaný český diplomat.
Přijetí Paktu pro euro mimo jiné znamená, že Evropská unie začne v zemích, které se k němu připojily, hlídat výši mzdových nákladů ve členských státech či udržitelnosti jednotlivých penzijních systémů.
Kompromis vychází z takzvaného paktu pro konkurenceschopnost, který na začátku února navrhlo Německo společně s Francií. Berlín s Paříží mimo jiné usilovaly o vznik jednotného daňového základu pro firmy napříč celou eurozónou, ale po úpravách, které provedli prezident EU Herman Van Rompuy a šéf Evropské komise José Barroso, z návrhu zmizely některé nejkontroverznější části. Patří mezi ně i výslovná zmínka o sjednocení daňového základu pro firmy, kterou nahradila velmi obecná verze.
Pakt nicméně nadále obsahuje takzvanou "dluhovou brzdu". Ta má státům striktně zapovídat překročení určité hranice rozpočtového schodku či celkové úrovně dluhu. Země EU by nicméně nemusely přijímat změnu ústavy, která by jim přikazovala od určitého roku hospodařit s vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem, tak jak ji v minulosti přijalo Německo.
