Díl třetí: Za žádnou cenu neukážu emoce

Jistě znáte situace, kdy nemůžete ukázat své emoce, překvapení a rozhořčení. Potkáte po deseti letech spolužačku, na níž se přechod podepsal dvaceti kilogramy navíc. Navštívíte vážně nemocného v nemocnici, kterému nechutná jíst. Vítáte se a jednáte s manažerem, který nemá pravou ruku. Co uděláte? Nic. To je v pořádku.

Jiná káva to je u neschopného nebo amorálního vedoucího. Vydržet jeho nálady, neustálé měnění priorit, nekoncepčnost a patolízalství směrem nahoru, to už stojí námahu. Trpět jeho monology na protahujících se poradách, to chce nervy. Naznačit, co si myslíte, projevit emoce, může mít za následek vyhazov a hledání nového místa. A v té závodce tak dobře vaří…

Někdy je ale lepší projevit emoce a riskovat, jinak se nikam neposunute. Proč? Samozřejmostí už totiž není, že vrcholový manažer má vizi. A konktrétní představu, jak ji bude denně naplňovat. Nic si nenalhávejme, většina firem ji nemá nebo ji neumí prezentovat, a tak ti, kdo tam pracujíc, trpí.

Jak to souvisí s emocemi? Alfou a omegou úspěchu je vizi prodat zaměstnancům, lépe kolegům. A k tomu je potřeba vzbudit zájem, nadšení, touhu spolupracovat, zkrátka projevit emoce. Potkal jsem manažera, který to označil za projev amerikanismu. Chyba! Je to nezbytná manažerská výbava.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist