Němci řeší rébus: Nový plán pro řecké banky by mohl stát dalších 20 miliard eur

Dalších 20 miliard eur (přes 480 miliard korun) by mohly zaplatit navíc země eurozóny, aby společně zabránily zhroucení řeckého finančního sektoru. Tento návrh je součástí plánu , který prosazuje Německo, píše list Financial Times.

Podle listu to vyplývá z materiálu, který koluje mezi členy Evropské komise a do nějž FT měly možnost nahlédnout. Součástí materiálu je i varování , že právě další peníze by mohly být potřeba, aby mohly být rekapitalizovány řecké banky.

Mohla by to tak být další část řešení po návrhu prodloužit splatnost řeckých vládních dluhopisů. Ty byly nedávno zařazeny ratingovými agenturami do spekulativní úrovně, odkud už je jen krůček k platební neschopnosti (default).

O pomoci Řecku jednali v úterý ministři financí eurozóny, nedohodli se však na zapojení soukromých investorů, která je klíčovým problémem připravovaného druhého záchranného plánu pro Řecko.

Marná snaha Německa

Německo chce, aby banky a další institucionální investoři, vyměnili řecké státní dluhopisy za nové s lhůtou splatnosti o deset let delší. Řecko by tím dostalo čas na řešení svého dluhu v celkové sumě 330 miliard eur (zhruba osm bilionů Kč) a snížilo by to požadavek na další peníze od evropských daňových poplatníků.

Německý plán podporuje Nizozemsko a kloní se k němu řada dalších zemí eurozóny. Problémem je, že jakoukoli nedobrovolnou restrukturalizaci dluhu by ratingové agentury označily za takzvanou úvěrovou událost, tedy za stav platební neschopnosti.

Další miliardová finanční injekce může být podle FT požadována jako nouzové řešení, aby řecké banky měly dostatek likvidity, pokud by Evropská centrální banka (ECB) odmítla přijmout řecké dluhopisy jako kolaterál. Ministrům zemí EU bylo již naznačeno, že celý řecký kolaterál - asi € 70 miliard - by mohl být nahrazen.

Odpůrci řeckého bankrotu, mezi něž patří hlavně bankéři evropských centrálních bank, varují před výměnou dluhopisů jak ji prosazují hlavně Němci a vidí v tomto plánu řadu nevýhod.

"Pokud i přes všechny kroky mířící ke snížení řeckého dluhu zůstane hrozba bankrotu, pak bude třeba sehnat finance pro celou řeckou ekonomiku," řekl FT Christian Noyer, guvernér francouzské centrální banky.

"Navzdory všemu, co uděláme, se zdá, že náklady převyšují přínosy," poznamenal Mario Draghi, člen Rady guvernérů Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi, který je považován za vážného kandidáta na post nového šéfa ECB.

Ministři financí eurozóny se na úterní schůzce snažili najít zatím marně dohodu na zapojení soukromých investorů, která je klíčovým problémem připravovaného druhého záchranného plánu pro Řecko. O této otázce budou ministři jednat v dalších dnech a zejména se bude sledovat, zda se na jejím řešení dohodne Německo s Francií, mezi nimiž je v této věci hlavní neshoda.

Tři varianty zapojení soukromých investorů

Ministři zvažují tři možnosti zapojení soukromého sektoru, které byly uvedeny v FT zmiňovaném dokumentu. Nejdrastičtější cestou je dobrovolná výměna dluhopisů, jejíž součástí je prodloužení splatnosti řeckých vládních dluhopisů tak, aby Atény  získaly čas vyrovnat se s dluhovou krizí. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble podle FT navrhuje sedmileté prodloužení.

Evropští úředníci vypočítali, že úspěšná výměna dluhopisů se 100procentní účastí soukromého sektrou by "prakticky eliminovala potřebu oficiálního financování" na příštích pět a a půl roku, s tím, že Řecko má ještě čeprat 57 miliard eur ze záchranného programu Mezinárodního měnového fondu ve výši 110 miliard dohodnutého v loňském roce.

Druhá a třetí možnost je jemnější dobrovolná výměna dluhopisů, při níž je méně pravděpodobné, že by byl snížen úvěrový rating Řecka. Tuto cestu prosazují Evropská centrální banka, ale i Evropská komise a z členských zemí hlavně Francie.

Místo výměny dluhopisů, která zavání nedobrovolností, žádají takovou formu řešení, kdy by soukromí věřitelé byli motivováni k nákupům nových řeckých dluhopisů po vypršení splatnosti dosavadních.

V jedné z těchto možností by koordinovanou výměna dluhopisů po vypršení splatnosti řídila pravděpodobně přímo řecká vláda a celá organizace by umožňovala co nejširší účast investorů. Třetí možností, při níž by došlo k minimálnímu zapojení soukromých věřitelů do záchranného plánu, je neformální konverze dluhopisů.