Poradna: Kdy musíte v práci zůstat přesčas a kdy máte nárok na odměnu

V dnešní době je zcela běžné, že zaměstnanci zůstávají v práci z vlastní vůle nebo kvůli přání zaměstnavatele přesčas. Ne každý ale přitom ví, že české právo je výjímečné tím, že přiznává zaměstnancům za přesčas nárok na odměnu nebo náhradní volno a navíc není možné takto pracovat déle než 8 hodin v každém týdnu.

V praxi se však stává minimálně, že by někdo takto požadoval odměnu u soudu. Častější je, že si zaměstnanci na zaměstnavatele stěžují u inspektorátů práce. Ty přitom mohou ukládat pokuty až ve výši dvou milionů korun, pokud zaměstnavatel nedodrží pravidla pro přesčasovou práci. Podle zkušeností Markéty Pravdové, partnerky advokátní kanceláře BNT, k pokutování dochází. "Je to hlavně případ odcházejících nebo vyhozených zaměstnanců. Ti se někdy cítí uražení a chtějí se pomstít zaměstnavateli a podávají podněty,“ říká Pravdová.

HN: Za jakých podmínek mají dnes zaměstnanci povinnost pracovat přesčas?
Musí to vždy nařizovat zaměstnavatel. Práce přesčas navíc může být konána jen výjimečně a ze skutečně vážných provozních důvodů, kdy je omezen i její maximální rozsah, protože přesčasy nemohou přesáhnout osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin za rok.

HN: Když říkáte z "vážných provozních důvodů", co to může být? Dnes se bere jako naprostá samozřejmost, že zaměstnanci zůstávají v práci déle...
Nemůže to být hlavně běžný stav. Může se tak jednat například o zástup za nepřítomného zaměstnance během letních dovolených nebo je-li porouchaný nějaký stroj a je třeba jej mimo pracovní dobu opravit. Rozhodně se nemůže jednat o případ, že by měl zaměstnavatel o jednoho zaměstnance méně a jeho pracovní dobu by vykrýval přesčasy ostatních. Často se setkávám u vícesměnného provozu třeba ve stavebnictví s tím, že si zaměstnavatelé plánují již fond pracovní doby včetně práce přesčas.

HN: A co výjimečnost, jak se dívat na tuto podmínku. Jak často je „výjimečně“?
Byly by to případy, kdy je třeba vysoká nemocnost. Může se jednat ale i o plánované situace. Zaměstnavatel si třeba může naplánovat do období s méně zakázkami revizi svého strojního zařízení. Potom bude potřebovat, aby k tomu došlo v nějakém kratším časovém úseku a je to v pořádku.

HN: Řeší se případy nedodržení podmínek u soudů?
Zaměstnanci se mohou bránit, ale je to spíše teoretická možnost a v praxi moc nefunguje. Zaměstnavatel ale vždy riskuje, že bude pokutován ze strany inspektorátu práce. Tam může být přitom uložena pokuta až dva miliony korun. Někteří z našich klientů už byli takto pokutováni.

HN: Stává se třeba to, že by zaměstnanci místo žalob u soudů šli raději „udat“ zaměstnavatele inspektorátu?
Ano, to se určitě stává. Je to hlavně případ odcházejících nebo vyhozených zaměstnanců. Ti se někdy cítí uražení a chtějí se pomstít zaměstnavateli a podávají podněty. Inspektoráty potom často zaměstnavatele navštěvují.

HN: Říkala jste, že zaměstnavatel musí dávat zaměstnancům pokyn k práci přesčas. Jak by měl takový pokyn vypadat? Stačí, když to zaměstnanci jen řekne někde na chodbě?
Stačí, nemusí to být vůbec formalizované. Může to být i tak, že za zaměstnancem přijde a oznámí mu, který den bude pracovat přesčas. Podle rozhodnutí soudů ale postačuje i to, když se zaměstnanec vyskytuje po konci pracovní doby na pracovišti a zaměstnavatel s tím souhlasí.

HN: Jak se k této situaci ale stavět? V praxi zaměstnanci zůstávají dlouhé hodiny po konci pracovní doby v zaměstnání zcela běžně...
Rozhodně se nesmí jednat o dlouhodobý stav a pokud by chtěl zaměstnavatel dodržovat zákon, tak by měl zaměstnance po osmi hodinách poslat domů nebo jeho práci považovat za práci přesčas.

HN: Má za takovou práci zaměstnanec nárok na nějakou odměnu?
Samozřejmě, má dokonce právo na celou mzdu a k tomu ještě příplatek 25 procent z průměrného výdělku nebo si může se zaměstnavatelem sjednat i příplatek vyšší. Pokud se ale jedná o vedoucí zaměstnance, tak tam je možné se domluvit a obsáhnout celou odměnu do mzdy a ti by potom neměli nárok na žádnou odměnu navíc. Novela zákoníku práce, která by měla být účinná od začátku příštího roku, by to ale měla změnit a na tomto omezení by se mohli podnikatelé domluvit s jakýmkoliv zaměstnancem. Další možností by bylo poskytnout zaměstnanci náhradní volno.

HN: Jak je tomu ale v praxi, tam přece zaměstnanci často žádné odměny nedostávají s odkazem na to, že již mají mzdu a ta jim musí stačit. Domáhají se odměn?
Tak je tomu často u velkých zahraničních společností, protože ve většině západoevropských zemí je možné se domluvit, že tyto odměny budou součástí mzdy u všech zaměstnanců. U nás to bylo do roku 2006 taky možné. Není to ale samozřejmě správně a zaměstnanec by potom své nároky mohl požadovat během tří let zpět.

HN: Co má ale zaměstnavatel dělat, kdy jsou zaměstnanci neefektivní a zůstávají kvůli tomu v práci přesčas? Může jim potom neposkytnout odměnu?
Tak to řešit nejde. Pokud má ale zaměstnanec dlouhodobě neuspokojivé výsledky, tak má zaměstnavatel možnost dát mu upozornění a určitý čas na nápravu. Pokud zaměstnanec nápravu neprovede, tak mu potom může dát výpověď.