Podnikatel Malý změnil trh pracovních příležitostí, teď sní o světě bez peněz

O Liboru Malém kolují zajímavé a nápadně kladné zprávy. Že je praktikujícím tibetským buddhistou, kterému však leží na srdci i naše společnost, že je aktivní v organizování dobrovolnictví v Česku, že se mu jako podnikateli daří a ještě přitom stihne meditovat v ústraní. A také, že opatrně zpracovává svou vizi o nové společnosti.

Libor Malý mluví hodně a rychle, ruce mu gestikulují. Na konci vět se často rozesměje. Je evidentní, že buddhismus, který studuje deset let, vytříbil jeho slovní zásobu.

HN: Slyšela jsem o vás, že jste měl při meditaci jakousi vizi společnosti bez peněz. Co to bylo?

Hm... Žijeme dnes v jistém kontextu a máme takové elity, jaké máme a ty určují, co je ve společnosti správné a jak se co má dělat. Když pak někdo začne mluvit jinak, je považovaný za blázna. Takže mám obavu, abych nebyl za blba, který narušuje integritu téhle šťastné společnosti.

HN: Narušte jakoukoli integritu.

Zabývám se dzogčhenem, což je učení tibetského buddhismu, která se tady na západě šíří asi 40 let od doby, kdy Chögyal Namkhai Norbu uprchl z Tibetu a později začal učit dzogčhen v Itálii. Studuji ho a aktivně praktikuji asi deset let. Buď můžete za mistrem jezdit do Itálie na retreat, to se tam sejde třeba osm set lidí a vy společně posloucháte a praktikujete, anebo studujete doma v angličtině výtahy ze starodávných tibetských textů, jednu stránku třeba i hodinu. Důvod, proč to takhle dlouho trvá, je ten, že za spoustou slov člověk nevidí obsah, který se tam skrývá. Celé studium se skládá ze dvou polovin, v té první musíte nastudovat strukturu myšlení a druhou musíte nameditovat. Takže předloni jsem odjel na chalupu a půl roku jsem tam seděl a dělal meditační praxe, protože jinak člověku nedojde, o čem se v textech mluví. Nakonec je zkouška.

HN: Vy máte osobní zkušenost se zázrakem?

Mně se dějí jakoby pořád. To je ta dzogčhenová praxe. Když člověk medituje, dostává se do jiného úhlu vnímání. Vedu lidi k tomu, aby byli otevření. Může k nim dorazit něco zázračného, ale jen když budou otevření a pozorní. Naše racionalita by měla být zábradlí, nikoliv klec.

HN: Software vaší firmy prý používají ve světě.

Naši aplikaci LMC G2 pro správu náborového procesu teď používají firmy v zemích střední a východní Evropy - v Polsku, Bulharsku, Ukrajině, Rumunsku, měli jsme i nějaké zákazníky v Turecku. Obecně to je o způsobu prodeje softwaru. Neprodáváme to jako cédéčko, ale jako službu. Běží to v české serverovně a užívají to zákazníci ve světě.

HN: Na servery s nabídkami práce prý chodí často i lidé, kteří vlastně práci nehledají, ale sní o něčem jiném.

To je pravda. Máme zajímavý byznys, úplně všichni jsou našimi zákazníky. Každá hospoda, když hledá kuchaře, může použít naši službu. Pravda, také může nalepit žvýkačkou na dveře papír Hledáme kuchaře a někdo přijde. Ale jakmile skončíte střední školu a začnete se rozhlížet, co dál, už jste náš potenciální uživatel. A dokud pracujete, i třeba už v důchodu, pořád jste náš uživatel. Takže my musíme mít segmenty dobře nastavené, protože každý má jiný přístup. Zaměstnaní nespokojení lidé, kterým nic nechybí, peníze vydělávají, ale jsou zvědaví, to je jeden určitý segment, o který se staráme.

HN: Lidé, kteří hledají práci na Jobs.cz, jsou jiní než ti, co hledají na Prace.cz?

Na světě je široká paleta lidí a ne všichni jsou stejní jako já, slyší na jiné věci. Je mnoho lidí, kteří nemají ambice stát se generálním ředitelem, produkťákem, prodávat složitá řešení. Někdo chce žít svůj život a vydělat si v práci peníze. Ti jsou hodně důležití, bez nich by dnešní svět nemohl fungovat. Takže cílovou skupinu shlukujeme podle určité logiky, obsahuje jiné poslání, lidé plní jinou roli. Někdo má rád výzvu a hledá na Jobs.cz, jiný má rád jistotu a hledá na Prace.cz.

Celý rozhovor s Liborem Malým si přečtete v pátečním magazínu HN Víkend