Řecko zkrachuje na 91 %, ukázaly kontrakty CDS. Víme, kolik by zemi stálo opuštění eura

Na 91% pravděpodobnost bankrotu Řecka ve čtvrtek ukázaly zajišťovací kontrakty proti nesplácení řeckého dluhu CDS, které vystoupaly o dalších 240 bps na 3045 bodů.

Zatímco pozornost médií a ekonomů se soustředí spíše na debaty, jak to zařídit a kolik by to stálo, aby Řecko mohlo opustit eurozónu, analytici švýcarské banky UBS se pokusili vyčíslit náklady odchodu z eurozóny.

Zpočítali i opuštění eura - jak u jádrových ekonomik eurozóny, tak u okrajových zadlužených zemí, včetně dalších dopadů na zahraniční obchod či znehodnocení měny a sanaci bankovního sektoru.

Vzhledem k tomu, že opuštění eura je dosud z právního, politického i finančního pohledu značně komplikované a spíše virtuální, jedná se do velké míry o akademické cvičení, ale zajímavý náhled poskytnout může (další se o něj raději zatím nepokoušejí).

Trojice ekonomů UBS Stephane Deo, Paul Donovan a Larry Hatheway sestavila model, který se pokouší postihnout kolaps bankovního systému dané země, obchodu s dalšími členy eurozóny, vládního dluhu či třesku firemních bankrotů.

Podle ekonomů se náklady na opuštění eura jen v prvním roce rozhodnutí vyšplhají u finančně slabých a nyní nestabilních zemí typu Řecka či Portugalska na 9500 až 11500 EUR na každého obyvatele země (včetně kojenců a důchodců).

To odpovídá podílu 40 až 50 procent ročního HDP pouze v prvním roce. V každém z dalších let odhadují ekonomové UBS dodatečné náklady na tři až čtyři tisíce eur na osobu.

Jak by to vypadalo u klíčových ekonomik eurozóny?

Ekonomové UBS náklady odhadly na modelovém příkladu Německa na 6-8 tisíc EUR na osobu v prvním roce změny, což odpovídá v případě tahouna eurozóny zhruba 20 až 25 procentům HDP. V dalších letech pak UBS dodatečné náklady odhaduje na 3,5-4,5 tisíce EUR.

V porovnání s těmito náklady, spočetla UBS, by ekonomické náklady záchrany Řecka, Portugalska a Irska v jednorázové splátce nedosáhly jednoho tisíce EUR na osobu.

Ekonomicky výhodnější je tedy pokračovat?

Ekonomové nicméně nynější stav shrnují do jedné věty: "ve stávající struktuře a s nynějším členským obsazením eurozóna nemůže fungovat. Buď se tedy musí změnit struktura (a zde jsou úvahy o silnějších institucích či politické unii), nebo se musí změnit obsazení."

"Analýzou chceme mimo jiné ukázat, že populární diskuse o rozpadu eurozóny si ani zdálky nedokáží představit reálné náklady a kompletní dopady," uvádí Deo s tím, že ekonomické náklady jsou přitom jen nejnižším patrem pyramidy.

Ekonomové UBS upozorňují, že náklady razantně porostou s runem lidí, kteří budou vybírat svá aktiva z bank a finančního systému obecně před jejich konverzí do nové podoby (a nové měny). U přechodu na novou národní měnu u periferních zemí eurozóny pracují s odhadem jejího 60% znehodnocení při 7% nárůstu zápůjčních nákladů v nové domácí měně.

Z bank by dle UBS zmizelo odhadem 30 procent depozit (bez započtení odlivu depozit z dalších zemí eurozóny), které by byly základem k další masívní potřebě rekapitalizace finančního sektoru. Propad v mezinárodním obchodě UBS odhaduje na 50 procent dnešního objemu té které země.

Jestliže jen stěží jdou odhadnout ekonomické náklady opuštění eura, ještě více virtuální je následné politické dění. "Konec eura povede k obnovení kontrol kapitálových toků mezi zeměmi i fyzické kontrole hranic, možnému odtržení takto odloučených regionů a v neposlední řadě totální ztrátě prestiže Evropy ve světě," uvádějí ekonomové UBS.

A jdou ještě dále. "Za povšimnutí bezesporu stojí, že žádná moderní podoba měnové unie se nedokázala rozejít bez některé z podob autoritářského vedení státu, vojenské vlády nebo občanské války."

Bank připomíná, že dnešní smlouva o Evropské unii nemá žádné ustanovení o možnosti vyloučení země z eurozóny a jen velmi matné kontury jejího možného dobrovolného odchodu.

"Euro je podle mě jednoduše jednosměrná ulice. Jeho upuštění je politicky neprůchodné. Zkuste si jen představit ty roky právních bitev o vyřešení dluhu země v zahraničí," je k naplnění myšlenky skeptický Gilles Moec, senior ekonom Deutsche Bank pro Evropu.