Před 40 lety si dvanáct mužů pronajalo omšelou rybářskou loď Phyllis Cormack a 15. září 1971 vyplulo z kanadského Vancouveru k ostrovu Amchitka u Aljašky zabránit americké armádě v odpálení jaderné nálože. Lidé, kteří pro sebe tehdy poprvé použili označení Greenpeace, v pokusném testu viděli nejen nebezpečí pro mír, ale hlavně pro životní prostředí.

Bomba o dva měsíce později stejně vybuchla, jejich protest však na televizních obrazovkách obletěl zeměkouli a Greenpeace ukázali sílu rodícího se zeleného hnutí.

Hnutí, které od té doby modeluje celý svět. A mění ho dál: příští rok v Evropě,z níž už prakticky vymizely freony, nahradí kompaktní zářivky více než 100 let používané žárovky. Itálie, Švýcarsko a od letošního května i Německo se přihlásily k bezjaderné energetice.

Vyspělé země nejen snižují emise oxidu uhlíku, což pro ně znamená ročně náklady ve výši až dvou procent HDP, ale nutí filiálky svých firem měnit chemické složení plastů na hračky, či dokonce i druh papíru na krabice na zboží.

Oběti už před lety přinesla i móda, která musela oželet bílé tulení kožešiny.

Podnikatelský svět nadšený není. Nejméně se mu zamlouvá právě zelený tlak na nízkouhlíkovou ekonomiku.

»V Česku budou od roku 2012 nastaveny emisní limity nejpřísněji v Evropské unii. To vede ke snižování konkurenceschopnosti českých firem,« uvedla pro Ekonom Věra Breiová, tisková mluvčí oceláren ArcelorMittal Ostrava.

Stěžuje si současně i na možnost, že ministerstvo životního prostředí může kdykoli snížit emisní limity a ministerstvo financí zase změnit strategii obchodu s povolenkami.

»To znamená pro firmy nejen podnikatelskou nejistotu, ale i ztráty ve stovkách milionů korun, což může být likvidační,« tvrdí Breiová.

Zelená je dobrá

Na počátku 70. let, kdy se zelené organizace a strany z víru levicového radikalismu a idealismu všeho druhu rodily, se takové zákazy a příkazy zdály nemožné. Vyspělé země v čele se Spojenými státy, kterým sekundovala západní Evropa a Japonsko, právě dovedly k vrcholu masovou výrobu.

Bílé límečky tam již začaly přečíslovat ty modré a počítače klepaly na dveře, nicméně ekonomickým statistikám vévodila čísla o vytavené oceli, umělých hnojivech, počtu osobních vozů nebo nových dálnicích.

Lidé vedle Beatles či Led Zeppelin, v jejichž skladbách z té doby ještě není po ekologii větších stop, obdivovali kosmonauty, piloty či jaderné vědce.

I když se tento hospodářský vzestup postaral o dosud neobvyklou životní úroveň a přinesl stabilitu, nebyl založen za zdravých základech.

Ocelárny, chemičky, obří tankery i monokulturní zemědělství přesycené pesticidy znamenaly ohromný nápor na životní prostředí.

Začouzený pokrok najednou měl mnoho kritiků. Měnilo se veřejné mínění, do boje za záchranu zelené planety najednou vytáhl frontman skupiny U2 Bono Vox či americká popová hvězda Michael Jackson.

Ekologizující kněz Thomas Berry sázku na ekonomické bohatství označil za průmyslově-technologický fundamentalismus, který selhal.

Dnešní svět, alespoň ten vyspělý, se zdá jiný. Komíny, rozlehlé haly a hluk se vytratily, dominantním sektorem se staly služby. Podíl průmyslu na tvorbě HDP poklesl z 38 na 27 procent. Vládnou banky, investiční společnosti, firmy spojené s internetem. Nejsilnějším odvětvím se stává turistika.

Vzorem nové »vyčištěné« ekonomiky může být Velká Británie nebo Švédsko. Všude tam výkon roste a životní prostředí se přitom dále viditelně zlepšuje.

Greenpeace jako alarm

Jak vlastně zelené hnutí, do něhož se postupně zapojily miliony lidí, funguje?

»Na jedné straně stojí lidé, kteří alarmují veřejné mínění, například Greenpeace. Na opačném konci jsou klidnější organizace, které se starají hlavně o osvětu a výchovu ve školách,« řekl týdeníku Ekonom Ivan Rynda z Karlovy Univerzity.

Mezi oběma póly se pak pohybují specialisté a zelení lobbisté, kteří se dočasně mění třeba na ministerské úředníky, a rovněž zelené strany. Ty přímo ovlivňují tvorbu zákonů a rozhodování vlád.

Minimálně v Evropě dosáhli zelení velkých úspěchů. »Prosadili do mediálního prostoru ekologickou agendu a jejich názory ovlivnily i zbývající strany, nejen sociální demokracii, ale i pravý střed,« vysvětluje sociolog Daniel Kunštát.

V USA se ikonou zelených stal někdejší demokratický viceprezident Al Gore, který málem zasedl i v čele Bílého domu.

Prosazoval dokonce globální Marshallův plán, který měl rozvojovým zemím usnadnit přechod na ekonomiku šetrnou k životnímu prostředí.

Naposledy si zelení připsali velký úspěch v sousedním Německu, kde donutili spolkovou vládu Angely Merkelové k závazku uzavřít do roku 2022 atomové elektrárny.

INFOGRAFIKA: Co prosadili zelení

Milníky zeleného hnutí

13. ledna 1980 Devět let po první akci Greenpeace vznikla německá Strana zelených. Jeden z jejích předáků Joschka Fischer se později dokonce stal ministrem zahraničí. Foto: ČTK

11. března 1982 Jeden z prvních úspěchů Greenpeace: poslanci Evropského parlamentu odhlasovali zákaz dovozu tuleních kožešin do zemí EU. Foto: Profimedia.cz

10. července 1985 Francouzské tajné služby potopily plachetnici Rainbow Warrior. Její přítomnost u jaderné střelnice v tichomoří měla Paříži zabránit v dalších testech. Foto: Profimedia.cz

10. prosince 1997 Podpis Kjótského protokolu o redukci skleníkových plynů v ovzduší. V něm se vyspělé země zavázaly snížit emise CO2 o pět procent oproti roku 1990. Foto: ČTK

17. dubna 2009 V platnost vstupuje nařízení Evropské komise o postupném zákazu prodeje klasických žárovek. Do Evropy se definitivně přestanou dovážet v roce 2012. Foto: Shutterstock

30. května 2011 Agitace zelených a jejich volební úspěchy donutily spolkovou vládu Angely Merkelové k přijetí plánu na ukončení jaderné energetiky v Německu. Foto: ČTK


Více se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 15. září, nebo pod odkazem níže.


Související