I podnikatelé, kteří si v uplynulých 20 letech splnili svůj sen, mají pocit, že stát pro rozvoj jejich firem neudělal vše, co mohl. A nejde o nějaké dotace nebo nižší daně.

Pavel Juříček, šéf společnosti Brano Group, tvrdí, že český průmysl ohrožují často měněné zákony a občas i nevstřícný přístup vlády. Pod ním - protože dodává pro automobilky - má například na mysli odpor politiků ke šrotovnému, který západoevropští partneři nikdy nechápali.

Za velké riziko pokládá také neschopnost orientovat se na projekty stavějící na inovacích. Což podle něho souvisí se stavem vzdělávacích institucí.

"Je neuvěřitelné, jaký jsme za posledních 20 let připustili úpadek dovedností na odborných školách, znalostí na středních školách a postojů studentů na školách vysokých," varuje. Jiní podnikatelé si stěžují hlavně na chabé matematické znalosti dnešních studentů.

Zakladatel Sapeli Jindřich Procházka, absolvent někdejší Baťovy školy práce v Otrokovicích, si zase stěžuje na nevyhovující systém učňovského školství. Ten podle něho ztratil kontakt s konkrétními podniky.

"Naše dveře se nedají dělat na cirkulárce, k tomu je zapotřebí počítačem řízených strojů za miliony korun. S podobnými se ale učni soustředění ve školách nemají šanci setkat," podotýká.

Korupce a zase korupce

Další Procházkovy výhrady směřují do nejvyšších pater české politiky. "Nikdy jsem nedal žádný úplatek a o to více mě mrzí ohromná korupce, která začíná na nejvyšší úrovni a prosakuje dolů," stěžuje si.

Na korupci si stěžuje rovněž šéf softwarové firmy Unicorn Group Vladimír Kovář. Neuspěl v tendru Českého statistického úřadu, i když nabídl o 120 milionů korun nižší cenu než konkurenční firma.

Stížnost vyšuměla do ztracena, svůj postoj nyní Kovář demonstruje na plakátech spolu s majitelem společnosti Student Agency Radimem Jančurou. "Jde to i bez korupce" hlásají jejich reklamní poutače.

Procházka nešetří ani samotné podnikatele. Mnozí se podle něho snaží z byznysu okamžitě co nejvíce vytěžit. Snahu co nejrychleji zbohatnout pokládá i za jednu z příčin neúspěchů české cesty z poloviny 90. let, která měla uchovat jádro průmyslu v domácích rukách.

Banka - Made in ČR

To je dávná minulost. Konkrétní pomoc by teď podle něho představovala soukromá česká banka. Existující bankovní domy viní z vývozu miliardových zisků do zahraničí, následkem čehož v republice chybějí peníze na investice.

Podobný názor je mezi domácími podnikateli poměrně rozšířen a potvrdil ho také březnový průzkum Asociace malých a středních podniků.

Na 60 procent z 234 dotázaných podnikatelů mělo za to, že se přístup bank k jejich firmám v poslední době nijak nelepší, a často požadovali, aby vznikaly banky s českým kapitálem.

Šéf asociace Karel Havlíček takový názor nesdílí. "V dnešním globalizovaném světě, kdy nejpoužívanější tuzemský vůz vyrábí německý koncern a plzeňské pivo je v rukou Jihoafričanů, je požadavek na ryze českou banku nesmysl," tvrdí.

Její vznik je navíc krajně nepravděpodobný. Poslední příležitostí snad mohly být kampeličky, ty ale před 10 lety selhaly a zanechaly za sebou ohromné dluhy. Ty, co přežily, zůstávají v porovnání s celkovou velikostí bankovního sektoru nicotné.

Klíčový problém je, že vlády o pomoci podnikatelům - s výjimkou daňového zatížení, které výrazně kleslo - ponejvíce jen mluví. Před šesti lety kabinet Jiřího Paroubka přijal dlouhodobou strategii hospodářského růstu, která měla republiku přeměnit na znalostně-technologické centrum Evropy a zajistit rychle rostoucí životní úroveň a vysokou zaměstnanost.

Současní ekonomičtí poradci premiéra Petra Nečase předložili obdobný materiál, protože cíl zůstává velice vzdálen. Jenomže politický chaos přetrvává, a tak se může snadno stát, že jejich dobře míněné rady opět zůstanou pouze na papíře.

Může být i hůř. Toho se obává ekonom Vladimír Dlouhý z Goldman Sachs a ministr průmyslu z dob transformace. Finanční pomoc ve prospěch středomořských zemí podle něho může v ostatních evropských státech odčerpat takové množství peněz, že prostředky na pomoc podnikatelům v Česku jednoduše nebudou.