Bohatí doplatili na krizi nejvíce, tvrdí list Wall Street Journal

Nejbohatší Američané už dlouho netvoří ekonomicky nejstabilnější vrstvu společnosti a už dávno neplatí, že stále jen bohatnou.

Příjmy jednoho procenta nejmovitějších Američanů byly posledních více než dvacet let nejméně stabilní ze všech příjmových skupin, napsal list The Wall Street Journal (WSJ) na základě řady studií a statistik.

Příjmy bohatých Američanů jsou závislé na vývoji ekonomiky a akciových trhů. Navzdory všeobecné představě tak doplatili na krizi nejvíce.

Počet těch, kteří vydělali ročně nejméně milion dolarů (zhruba 18 milionů korun), se v krizových letech 2007 až 2009 propadl o 40 procent na zhruba 237 tisíc. Jejich průměrné příjmy klesly o téměř 50 procent.

Naproti tomu celkový příjem lidí s ročním výdělkem do 50 tisíc dolarů v té době klesl pouze o dvě procenta, vyplývá z dat federální daňové služby IRS.

Podle údajů centrální banky USA (Fed) zažili během tří posledních recesí v letech 1990, 2001 a 2009 zámožní Američané nejhlubší pokles hodnoty majetku ze všech příjmových skupin.

Často jsou vykreslováni jako dědičná plutokracie (moc soustředěná v rukou bohatých). To už ale dávno není pravda, píše WSJ.

"Dnešní elity neustále procházejí otáčecími dveřmi, které z nich dnes dělají zbohatlíky a zítra padlé krále," uvádí list. Podle jedné studie se od roku 1994 udrželo na seznamu 400 Američanů s nejvyššími příjmy déle než jeden rok jen 27 procent z nich.

Rozpočtový úřad Kongresu přitom vydal zprávu, podle níž se příjmy jednoho procenta nejbohatších Američanů v letech 1997-2007 zvýšily v průměru o 275 procent, mnohem rychleji než příjmy ostatních skupin.

Zmíněné jedno procento ale zřejmě označuje ty, kdo byli v této skupině v roce 2007. To jsou z valné části zcela jiní lidé než ti, kteří v ní byli o deset nebo dvacet let dříve, upozorňuje list.

Před 2. světovou válkou a několik desetiletí po ní přitom bylo procento nejbohatších Američanů nejstabilnější skupinou z hlediska příjmů i hodnoty majetku.

Jejich příjmy rostly za dobrých časů podprůměrně a ve špatných dobách ale zase méně klesaly. Zlom nastal podle WSJ v roce 1982, kdy se nejbohatší vrstva odtrhla od zbytku ekonomiky a její příjmy začaly raketově růst.

Podíl jednoho procenta nejbohatších na úhrnu příjmů se do roku 2008 zdvojnásobil na 20 procent a jejich podíl na celkové hodnotě majetku stoupl o třetinu.

Ekonomové tento fenomén vysvětlují kromě nástupu nových technologií a globalizace hlavně "financializací" bohatství. Znamená to, že dnes je bohatství spojeno s růstem akciových trhů více než s vývojem celé ekonomiky.

Velkou část majetku mají bohatí v akciích. Akciový trh je ale až dvacetkrát kolísavější než hospodářský cyklus, takže majetky bohatých jsou mnohem nestabilnější.

Dnešní boháči také bývají mnohem zadluženější. Dluh jednoho procenta nejbohatších Američanů se v letech 1989 až 2007 více než ztrojnásobil na 600 miliard dolarů a rostl rychleji než jejich majetek.

Kolísání štěstěny dnešních milionářů ovlivňuje celou ekonomiku. Pět procent lidí s nejvyššími příjmy se podílí na spotřebních výdajích v USA 37 procenty a nejbohatší jedno procento platí 38 procent z toho, co federální vláda dostává na dani z příjmů.

Výdaje bohatých se vyvíjejí ještě divočeji než jejich příjmy - kolísavost výdajů nejvyšších deseti procent je více než desetinásobná proti výdajům spodních 80 procent. To má podle WSJ zásadní vliv zejména na trhy s luxusním zbožím.