U:fon začal s velkými plány jako projekt finanční skupiny Penta. Chtěl konkurovat zavedeným GSM hráčům, což mu z pochopitelných důvodů (hnusné telefony, nekompatibilní technologie, žádný roaming, ne až o tolik nižší ceny) moc nešlo. Dřívější rozmáchlý a mocně utrácející management společnosti byl tak vyměněn za současný úsporný.

Ten z U:fona během několika měsíců učinil to, co měl být operátor už od začátku - nízkonákladový projekt orientovaný na velkoobchodní prodej služeb a na mobilní data. Management nakonec zinženýroval i prodej U:fona od Penty směrem ke kyperské společnosti Divenno Holdings, která zde vlastní i pevné operátory Dial Telecom a Volný. A tentýž management poslal U:fona před týdnem do insolvenčního řízení.

Při oznámení insolvence se management Mobilkomu - provozovatele U:fona nebývale ostře opřel do Českého telekomunikačního úřadu. Viní ho z toho, že Mobilkomu neumožnil vstup do lukrativního GSM segmentu (kde se odehrává většina hlasového a SMS provozu všech operátorů), ať už formou frekvenčního přídělu nebo formou donucení velkých operátorů otevřít své sítě Mobilkomu jako virtuálnímu operátorovi. Navíc úřad dosud nezahájil rozdělení nových frekvencí pro rychlý mobilní internet, které se uvolnily ukončením digitálního vysílání. Zákon, podle kterého půjde aukci uspořádat, mělo Česko schválit už letos v květnu. Místo toho bude účinný nejdříve příští rok v březnu, aukce tak proběhne nejdřív v létě a stát kvůli tomu popotahuje Evropská komise.

ČTÚ se pochopitelně ohradil a řekl to, co tvrdí už dlouho - že nemůže operátorům nařídit, aby do své sítě pustili virtuály, že Mobilkomu muselo být jasné, že GSM kmitočty nedostane, už když začínal a že aukci nových kmitočtů připravuje, ale spustí ji až bude schválený nový zákon. "ČTÚ zásadně odmítá snahy manažerů společnosti MobilKom omlouvat své manažerské selhání regulačními podmínkami," shrnul svou reakci úřad.

Pravdou je, že útok Mobilkomu na ČTÚ působí na první pohled komicky. Úřad totiž pod původním vedením Davida Stádníka Mobilkomu tehdy výrazně pomohl v získání všech potřebných kmitočtů, na kterých nyní insolventní operátor provozuje svou síť. Úředníci se tak právem mohou cítit lehce ukřivděně.

Pro nového vlastníka je to ale samozřejmě hluboká historie, která ho zajímat nemusí. Pro něj je důležitější současnost a budoucnost.


"Nevíme, jak postavit byznysplán"

A o tu jde i v nynější insolvenci U:fona. Podle představitelů Mobilkomu totiž úřad nijak neříká, jak by vlastně měl trh vypadat a co by se na něm mělo dít, což management nejmenšího českého operátora vidí jako zásadní chybu. "ČTÚ neplní jednu ze svých základních funkcí. Na mobilním trhu nedeklaruje pro žádného ze zúčastněných subjektů, stát, spotřebitele nebo podnikatele, jaké jsou jeho střednědobé či dlouhodobé cíle. Neznáme, a žádný případný investor je nezná, podmínky, za jakých by mohl na trh vstoupit. Nevíme třeba, kdy a za jakých podmínek rozdělí ČTÚ mezi zájemce volné frekvence," řekl šéf Mobilkomu Tomáš Budník.

"Nevíme, co to bude stát, zda podmínky budou směřovat k zachování oligopolu mobilních operátorů, zda jsou preferencí naopak co nejnižší ceny pro spotřebitele či pokrytí venkovských oblastí. Nebo zda jsou to co nejkvalitnější služby. Přitom tyto cíle se mnohdy vzájemně vylučují," dodal Budník.

Co tím Mobilkom říká, je jasné - jeho vlastník či případný investor se nemůže rozhodnout, zda má U:fona zavřít, nebo zda má smysl nalít do operátora další peníze a jeho sto tisíc zákazníků použít jako základ pro případnou novou síť, kterou by vybudoval už na standardních frekvencích vysoutěžených v připravované aukci (pokud by je získal). Netuší totiž, zda je prioritou státu vpustit na mobilní trh nového hráče nebo zakonzervovat současný neutěšený stav. Nebo něco úplně jiného. Zcela základní cíle státu měl úřad podle něj už dávno jasně stanovit, aby měli podnikatelé jasno, do čeho vlastně jdou - koneckonců i příprava na účast v aukci stojí nemalé peníze na právnících, poradcích a konzultantech.

Zpracovávat strategie není náš úkol

S tím ovšem úřad dost zásadně nesouhlasí. Podle šéfa ČTÚ Pavla Dvořáka "žijeme v tržní ekonomice a většina podnikatelů nepotřebuje, aby je stát vodil za ručičku a říkal, jakých cílů mají dosahovat či plánoval na jakých trzích a s jakými produkty mají podnikat." Dvořák v reakci tvrdí, že "úkolem národního regulátora není zpracovávat obecné koncepce a strategie v oblasti elektronických komunikací."

A šéf úřadu pokračuje: "Stát by neměl mít příliš konkrétní a detailní představu, jak má jakýkoliv trh vypadat. Stát by měl dbát o soutěžní prostředí s několika málo pravidly pro podnikající subjekty. Samozřejmě v případě sektorů, kterým odpovídají přirozené oligopoly je tento přístup náročnější a složitejší, ale ani tady není nutno vodit inteligentní a odvážné podnikatele za ručičku," dodal Dvořák.

Podle Dvořáka se úřad snaží diskutovat o otázkách správy spektra, tedy jak co nejefektivněji dostupné frekvence využít. Šéf úřadu odkazuje na to, že neexistuje Státní telekomunikační politika či podobný dokument, který by stanovil, jaké jsou v telekomunikacích priority státu. Úřad tak aspoň vytvořil takzvanou Strategii správy spektra, která možné kroky úřadu popisuje. Letos pak vláda schválila v lednu principy, kterými se má v aukci ČTÚ řídit.

Kdo má tak stanovit, co stát chce? A kdy?

V oněch principech schválených vládou je velmi vágně řečeno, že aukce "vytváří podmínky pro případný vstup dalších subjektů na trh, protože v rámci nabízeného souboru kmitočtů bude možné získat rádiové kmitočty v rozsahu i množství obdobném, který mají v ČR k dispozici tři současní mobilní operátoři," a dále že nebude diskriminovat ani stávající ani nové zájemce. Podobně vágní jsou i základní principy aukce, které ČTÚ zveřejnil v září. Navíc v nich úřad deklaruje, že nejsou nijak závazné a konečné.

Pravdou je, že podle zákona má mít základní představu o tom, jak bude regulovaný telekomunikační trh vypadat ministerstvo průmyslu, které je za tuto oblast odpovědné. A ono tuto strategii letos skutečně připravilo - jmenuje se Digitální Česko a obecně říká, že bychom měli dosáhnout do roku 2013 rychlý internet všude o rychlosti aspoň 2Mbit/s a ve městech 10Mbit/s, do roku 2015 pak na venkově aspoň padesát procent průměrné rychlosti dosahované ve městech. A 30 procent domácností a firem ve městech by v tomto roce mělo mít minimálně třicetimegabitový internet. A víc nic moc. Mobilkom by měl tak mířit svou kritiku nejen na vysočanské úředníky, ale i do Revoluční ulice, kde je nulový zájem o telekomunikační trh ze strany “ministrů pro Temelín” dlouholetá tradice.

Neznamená to ale, že svůj díl viny si ČTÚ nenese. Ono totiž plány, koncepce a strategie, které podnikatelům nastíní, jak si regulátor představuje své působení na trhu v příštích měsících a letech, napsat jde, kdyby se alespoň trochu chtělo. Třeba v Británii Ofcom své strategie pravidelně publikuje na webu a stanovuje, co vlastně bude dělat, jak chce regulovat, jaká pravidla plánuje nastavovat a jaké jsou jeho priority.

Zájemci tak už třeba vědí podle březnového dokumentu, že pokud mu v konzultaci někdo zatraceně dobře nezdůvodní, proč by to mělo být jinak, nastaví Ofcom aukci tak, aby vznikly minimálně čtyři plnohodnotné sítě. Tedy aby na trhu byli minimálně čtyři konkurenti. A v stotřicetistránkovém dokumentu, který vznikl rok před tím, než k aukci dojde, se dočtou výrazně více o představě regulátora, než podnikatelé na českém trhu. Už se kvůli tomu ostatně někteří operátoři i výrazně bouří. U nás je - až na Mimozemšťanův výkřik - zatím ticho po pěšině, přitom aukce bude nejdůležitějším telekomunikačním počinem na dlouhou dobu dopředu.

U:Fon nemá co skuhrat nad tím, že se mu nepodařilo konkurovat velkým operátorům, koneckonců v roce 2007 velmi dobře věděl, do čeho jde. Ale pokud se i kvůli jeho insolvenci podaří otevřít širší diskusi o tom, jakou úlohu má mít český telekomunikační regulátor, jak se má na trhu chovat a co má jednotlivým zájmovým stranám - spotřebitelům, operátorům a státu - poskytovat za informace, pak to bude jen dobře.