Roubini o příštím roce: Může přijít chaotická restrukturalizace a odchody z eurozóny

Asijské ekonomiky závisejí na Číně, Latinská Amerika na cenách komodit, střední a východní Evropa na eurozóně. Nestabilita na Blízkém východě pak zvyšuje geopolitické riziko a následně i cenu ropy, což omezuje globální růst.

Recese v eurozóně je nyní jistá, predikovat ovšem nelze ani její hloubku, ani dobu trvání. Problémy na trhu s úvěry a vládními dluhopisy, nedostatečná konkurenceschopnost a fiskální utahování ale vyústí ve vážný propad.

více k tématu

Roubini: 50% pravděpodobnost rozpadu eurozóny, zlatý standard problém neřeší, ale vytváří – čtěte ZDE

Kde má ECB vzít 2,4 bilionu eur na podporu solventních zemí – čtěte ZDE

ING modeluje rozpad eurozóny – prudký propad produktu, inflace i deflace, oslabující marka – čtěte ZDE

Jsme hluboko v pasti likvidity a chybné politiky, zejména v Evropě čelíme hrozbě rozpadu demokracie – čtěte ZDE

Spojené státy rostou hlemýždím tempem už od roku 2010 a musí se vypořádat s fiskální brzdou, pokračujícím oddlužením soukromého sektoru doprovázeným slabou tvorbou pracovních míst, stagnujícími příjmy a neustávajícím tlakem na ceny nemovitostí a finanční bohatství. K tomu se přidává rostoucí příjmová nerovnost a politická situace, která se dostala do mrtvého bodu.

U Číny jsou stále jasnější nedostatky jejího růstového modelu. Klesající ceny nemovitostí začínají vyvolávat řetězovou reakci, která bude mít negativní vliv na developerské společnosti, investice a vládní příjmy. Stavební boom se zastavuje a současně dochází k tomu, že čisté exporty začínají ekonomiku brzdit.

Důvody špatných výhledů

Jde o důsledek slabé poptávky v USA a zejména v eurozóně. Vláda tak bude pod tlakem, aby opět nastartovala růst. A nebude sama. Nutné reformy ve fiskální, ekonomické a finanční oblasti odsouvaly USA, Evropa i Japonsko. Bez nich udržitelného a vyrovnaného růstu dosaženo nebude.

Poptávku omezuje proces oddlužení, který se nachází na samém počátku. K tomu se přidává rostoucí příjmová nerovnost, která je částečně důsledkem propouštění v soukromém sektoru. Domácnosti a chudší obyvatelé, kteří žijí hlavně ze svých pracovních příjmů, mají totiž větší mezní sklon ke spotřebě než korporace, bohaté domácnosti a ti, kteří žijí z investičních příjmů. Nerovnost také živí protesty po celém světě, politická a sociální nestabilita by mohla pro ekonomický růst představovat další riziko.