V současné době je těžké najít oblast veřejných služeb, kde dosud není přítomen soukromý sektor. Jednou z mála výjimek je české vězeňství. To, že o tento resort dosud neprojevil zájem žádný soukromý provozovatel, lze přičíst velmi nízké návratnosti vložených prostředků. Důvodem této "nerentabilnosti" je nedokonalost a z velké části neefektivnost mechanismu vymáhání pohledávek za vězněnými osobami, který má na motivaci soukromého provozovatele zásadní vliv.
Pohledávky za propuštěnými vězni se od roku 2007 každoročně pohybují v průměru kolem 427 milionů, pohledávky za odsouzenými v aktuálním stavu pak 72 milionů korun. Celkové pohledávky tak tvoří 10 až 15 procent všech výdajů na komplexní zajištění této služby.
Rozdílné počty
Zásadním problémem je neefektivní mechanismus vymáhání. Z uvedených pohledávek (427 milionů) bylo v průměru vymoženo pouze 13 milionů korun za propuštěnými vězni a z dlužné částky za odsouzenými v aktuálním stavu pak 25 milionů korun.
Nejvíce problematické zůstávají příjmy z pohledávek za propuštěnými odsouzenými, jejichž trend má i při vzrůstajících výdajích sestupnou tendenci, čímž dochází ke stále většímu zadlužování celého oboru.
Špatnou bilanci v hospodaření věznic, kromě neefektivního vymáhání, umocňuje i rozdíl mezi výší reálných nákladů na jednoho vězně a předepisovanými náklady. Podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti jsou vyčíslovány odsouzeným náklady ve výši 1500 korun za kalendářní měsíc oproti reálným nákladům, které činí 900 korun za každý den, což představuje měsíční náklad téměř 28 tisíc korun. Vězni tak platí za vazbu a trest náklady odpovídající jen 5,5 procenta skutečně vynaložených prostředků.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
