V současné době prakticky všechny firmy zvažují své investice do dalšího vzdělávání zaměstnanců, ačkoli je to často předpoklad jejich dalšího rozvoje a někdy i přežití. Orientovat se v nabídce školících organizací je velmi obtížné.
Nízká cena není vždy tou nejlepší cestou
Seznam vzdělávacích institucí čítá přes 15 000 položek a zahrnuje jazykové instituty, školy i odborná školicí střediska. V tomto nepřeberném množství se ztrácejí i sami odborníci. A co teprve porovnání kvality versus cena. Odpovídá cena opravdu kvalitě kurzu? Zaměstnává instituce kvalitní lektory? Je vydaný certifikát všeobecně uznávaný na trhu práce? Na řešení těchto otázek se zaměřil tým odborníků z projektu MŠMT KONCEPT. Hodnotit kvalitu dalšího vzdělávání by měl pomoci systém hodnocení vzdělávacích organizací.
Dosud hodnocení kvality dalšího vzdělávání na českém trhu doposud neexistuje. Běžný občan i vzdělavatelé tak nemohou objektivně porovnat cenu s kvalitou. Mnohdy se tak stává, že zájemci o další vzdělávání dají přednost z nedostatku informací nízké ceně před požadovanou kvalitou. Podle průzkumu projektu KONCEPT volí vzdělavatele podle předchozích zkušenost 92 procent občanů a až 81 procent z nich dává přednost ceně a stejné procento referencím.
Získané certifikáty nemají stejnou váhu
Aktuálním problémem je nepřehledná situace v ověřování a uznávání dosažených znalostí a dovedností absolventů. Získané osvědčení, diplomy či certifikáty nemají stejnou váhu a o jejich hodnotě mohou mnozí zaměstnavatelé pochybovat. Některé získají účastníci za pouhou účast v kurzu, někde je součástí kurzu také prokazování získaných odborných způsobilostí, jinde dopředu chybí jasně stanovená pravidla. Proto pouze každý desátý občan bere při výběru kurzu v úvahu možnost získání certifikace.
Tomáš Langer, viceprezident a výkonný ředitel Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR (AIVD), říká: „Zaměstnavatelé, úřady práce i ostatní klienti dalšího vzdělávání dosud nemají žádný transparentní a jednoznačný nástroj k rozeznání kvality kurzu. Aby bylo vynakládání finančních prostředků efektivní, například u rekvalifikačních kurzů, a aby byla zajištěna průhlednost, měl by klient dalšího vzdělávání vždy požadovat kvalitu – a to jak u vzdělávacích institucí, jejích programů i lektorů.“
Nechytejte zajíce v pytli
Řešit tuto složitou situaci má podle Zdeňka Somra, hlavního manažera projektu KONCEPT a viceprezidenta Hospodářské komory ČR, přehledný systém hodnocení vzdělávacích institucí, který se nyní dostává do pilotní fáze.
Tzv. „rating“ by měl fungovat na principu přiřazování „hotelových“ hvězdiček: čím vyšší kvalita, tím vyšší počet hvězdiček pro instituci. Výsledky tohoto ratingu budou zveřejňovány na webových stránkách a pravidelně aktualizovány. Toto hodnocení nemá být jen zlepšením pro vzdělávající se klienty, ale i motivačním nástrojem pro samotné instituce. Platnost hodnocení bude tříletá a hodnocení nebude povinné. Dá se předpokládat, že dobré vzdělávací instituce však do něj půjdou.
Účastníci dalšího vzdělávání jsou v roli zákazníků, a tak je na vzdělavatelích, aby nabízeli kurzy, které odpovídají potřebám trhu práce. Do popředí se tak dostává flexibilita, konkurenceschopnost a schopnost sebepropagace – marketingu. Dosažení vysokého ohodnocení se totiž pro instituce může stát zajímavým marketingovým nástrojem.
Tři pilíře hodnocení
Kvalitní vzdělávací instituci charakterizuje řada kritérií, od rozsahu poskytovaných služeb po jejich obsah, komunikaci s klientem, kvalitu lektorů, či způsob organizace řídících procesů. Prvním pilířem hodnocení bude autoevaluace – každá instituce ohodnotí svoji dosavadní úroveň ve speciálně navrženém dotazníku. Druhým a rozhodně významným bodem bude samotný názor zákazníka. Účastníci kurzu poskytnou zpětnou vazbu ve strukturovaném dotazníku. Posledním významným bodem bude existence nezávislého auditu, který prověří pravdivost navrhované a ohodnocené kvality. Jak již bylo napsáno, systém se nyní dostal do stádia pilotního projektu.

Jan Přikryl