Ekonom Dufek: Nemyslím si, že se v EU měří všem stejným metrem

Dobré odpoledne. Nemyslím si, že se v EU měří všem stejným metrem. A v podstatě to nedělala ani v době založení měnové unie. EU je skupina velmi rozdílných zemí s rozdílnou ekonomickou úrovní a především s velmi rozdílnou finanční disciplínou – vztahem k zadlužování se, k placení daní, ke spoření atp. A nepochybně je to i skupina zemí s rozdílně kvalitními statistikami. Ptáte se, kdo ponese v aktuálním španělském případě záruky? Nejspíše je ponese španělská vláda, která získá peníze od unijního fondu, aby kapitalizovala banky. A bude také na ní, zda se jí celá operace povede. A pokud bude postupovat dobře, nemusí tyto peníze zcela prodělat. Když se podíváte na nedávnou kapitalizaci amerických bank ze strany vlády, tak zjistíte, že to byla jednoznačně zisková operace právě pro vládu. Jinak máte pravdu, že část investorů vždy postupuje podle hesla „Kdo uteče, vyhraje“, ale právě pomoc bankám by měla být nastavena tak, aby je posílila a vrátila jim zpět jejich zpochybněnou důvěru.

Realitní boom není až tak neobvyklý a zažila ho už řada zemí. Nejdříve lidé sledují, jak rostou ceny nemovitostí a pak se na této vlně chtějí také podílet. Ať už jsou to investoři, banky nebo lidé, kteří si kupují více bytů, aby se „zajistili“ na stáří nebo si přilepšili. Všichni vidí indexy cen a začnou spoléhat, že ceny nemovitostí rostou věčně, a nakonec zapomenou na rizika. Pak už stačí recese (Irsko, Španělsko), aby se růst cen zadrhl, zhoršila se schopnost úvěry splácet a problém je na světě. Nevím zda a proč španělští ekonomové přehlíželi brutální boom výstavby bytů, které nemají šanci nalézt jakéhokoliv majitele.

Pokládáte velmi těžkou otázku, na kterou Vám každý ekonom odpoví jinak. Současná dluhová krize není až tak neobvyklá. Jejím problémem je spíše fenomén nákazy, který s globalizací finančních trhů i jednotlivých národních ekonomik nabývá mnohem většího rozměru. V EU se v současné době razí názor, že měnová unie nemůže existovat bez unie fiskální a tzv. bankovní unie. Já jsem spíše toho názoru, že současná krize má spíše kořeny v nedostatečné ochotě dodržovat jednoduchá pravidla stanovená na počátku a také ve nezměrné toleranci vůči „hříšníkům“. EU se může vydat na cestu federalizace se společnou fiskální politikou, avšak vždy bude narážet na problém dodržování finanční disciplíny. Evropa řeší dilema mezi ekonomickým a politickým řešením problému, přičemž prim hraje spíše řešení politické. Každý den přichází nové návrhy a úpravy návrhů předchozích. Není zcela jasné, jakým směrem se Evropa chce přesně vydat. V každém případě je to běh na dlouhou trať, který současnou dluhovou krizi nemůže aktuálně vyřešit. Pokud jde o Vaši otázku na téma chudoby, tak samozřejmě je to relativní záležitost – jinak ji chápeme v Evropě, jinak v Africe. Na otázku „jak má vypadat budoucí střední třída“ Vám nedokážu moc odpovědět.

Jeden ze záchranných fondů (ESFS) si peníze půjčuje. V případě druhého si peníze mají údajně půjčovat už tak zadlužené země. V každém případě, ať se zvolí cesta přímých půjček záchranných fondů nebo jednotlivých vlád, které je do ESM pošlou, peníze vždy přicházejí z půjček. Když se podíváte na výsledky hospodaření jednotlivých zemí, tak tomu nemůže být ani jinak.

Předpokládám, že nikoliv. Pokud tedy v současné době tedy nepodnikáte ve španělském bankovnictví :-)

Ad 1) Zisky nejsou jenom v rukou bank, protože z těchto zisků se odvádějí daně do státních rozpočtů. Ad 2) Ztráty nemusí nést v konečném důsledku daňový poplatník. Záleží na tom, jak se nastaví podmínky záchrany zúčastněných bank – viz americký příklad nahoře. Jde o to, aby pomoc bankám měla striktní pravidla, která budou soustavně kontrolována. Proto záměrně používám slovo „pomoc“ a nikoliv „dar“. Na druhou stranu je zřejmé, že postižené země nemohou nechat padnout svoje banky, ve kterých mají své úspory obyvatelé i firmy. Fungování finančního sektoru je naprosto nezbytné pro jakýkoliv rozvoj ekonomiky a v zájmu každé vlády je, aby byl v dobré kondici. Samozřejmě v zájmu každé vlády by mělo být, aby v případě jeho sanace, byla taková záchranná operace úspěšná a daňový poplatník zůstal nedotčen. Když se podíváte kam směřují peníze z titulu záchrany, tak v nedávné minulosti najdete řadu oborů včetně amerických automobilek.

Odříznout média od informací v době internetu snad ani v podstatě nejde. A vůbec nic takového nedoporučují, protože to nejhorší, co situaci zhoršuje, jsou „zaručené informace“ (drby) a spekulace. Jsem pro maximální otevřenost, protože nepříjemná pravda je lepší než 3x modifikovaná polopravda. A právě od informací se odvíjí i důvěra v peníze, jejich hodnotu a použitelnost. Na druhé straně, dokážete si představit, že bychom platili něčím jiným než penězi?

Soukromý sektor bývá čas od času sanován z půjček vlád a teprve v případě, že je soukromý sektor nevrátí, přechází dluh na bedra daňových poplatníků. V době hypoteční krize s tím začaly USA, což rozhodně socialistická země není. Jak už však americká hypo-krize ukázala, pomoc bankám může být pro stát dokonce ziskovou záležistostí. Jde jen o to, jak dobře se provede.

Jen následující: 1. EU volný bilion eur nemá :-) 2. Španělsko takovou částku nepotřebuje. Takže minimálně v tomto případě tam tolik peněz nepošle.

Nemusíte brát v úvahu hodnotu derivátů, ale třeba finančních transakcí jako takových. Hodnota derivátů jako takových není moc použitelná, když se třeba podíváme na fungování úrokových swapů (IRS), kde jistina nehraje až významnou roli, protože se vyměňují jen úroky (pevné za variabilní). To co vidím za větší problém je, že řada derivátových a jiných finančních inovací je nepřehledná. Stačí si vzpomenout na americkou AIG či Lehman Brothers. Spíše než maxiální regulaci (která stejně nikdy nebude stíhat) bych uvítal transparentní registry takových operací, kolik peněz se takto a kde vůbec točí.

Blížíme se jistě k vyřešení krize, jen nikdo ještě neví, jak to vlastně dopadne :-) Prozatím je na řadě půjčka Španělsku, avšak ani to zřejmě nebude poslední země, která si přijde pro peníze. Prozatím se finanční "pomoc" získává z úvěrů, které si berou jednotlivé země EMU nebo záchranný fond EFSF. Na evropské daňové poplatníky dopadne tíha těchto půjček ve chvíli, kdy se z půjčky zahraňované zemi stane "dar". Nedivím se, že se některým lidem nelíbí, že by takto mohli pomáhat ekonomicky vyspělejším zemím s vyšší životní úrovní. Ale to je tak vše, co k tomu mohu říct. Fiskální či bankovní unie nemusí být dobrým řešením, pokud nebude ochota plnit základní jenoduchá pravidla. Plnit a současně vynucovat. Já jsem spíše pro posílení základů Unie a teprve poté někdy v budoucnu pro budování střechy v podobě fiskální unie. Bankovní unie šťastné řešení v dané chvíli a podobě rozhodně není.

Dobrý den. Vůbec netuším, že bych někdy mluvil o dnu španělských cen nemovitostí, protože to dno rozhodně není vidět ani v dálce. Španělsko čeká dlouhá recese a další utahování opasků, takže hovořit o dnu je příliš brzo. Naopak si myslím, že nemalá řada nemovitostí v podstatě žádnou cenu nemá a bude se muset zcela odepsat. Ještě jedna věc, a sice nejsem doktor, ale pouze inženýr.

Nemyslím si, že se všechny nebo alespoň většina zemí EU může dostat na podobnou úroveň. A to ani za masivního finančního přerozdělování. Příkladem jsou samotné Spojené státy, které rovněž nejsou ekonomickým monolitem. Anebo se můžeme podívat na sousední Německo - jeho západní a východní část. EU má za sebou skoro 20 let fungování jednotného trhu a v posledních letech vidíme, že země EU se od sebe ekonomicky spíše vzdalují než aby konvergovaly. Euru se v boucnu možná nevyhneme, ale aktální otázkou či řešením pro nás rozhodně zatím není. Pokud jde o Vaši poslendí otázku, EU, respektive jenotlivé země EU, by se rozhodně měla začít chovat podle pravidel, která si odsouhlasily. A v první řadě by měla posilovat to nejdůležitější, a sice jednotný trh.

To by bylo velmi odvážné řešení, ale naprosto neproveditelné. Vezměte v úvahu, že v bankách problémových zemí mají lidé a firmy svoje úspory, co by s nimi bylo? Část peněz je zajištěna národními systému pojištění depozit, ale ta by musel někdo zafinancovat... A to je pouze jeden jediný aspekt. Nedávná zkušenost zamrznutí finančních trhů pro krachu Lehman Brothers je dostatečným varováním. Myslím, že vrátit se do bodu nula nejde, protože tím pádem by si EU naoordinovala takovou depresi, že by mohla konkurovat i světové hospodářské krizi z třicátých let minulého století.

To samozřejmě nikdo nemůže vědět. Obrovské počty nemovitostí jsou už nyní naprosto neprodejné a vedou pouze ke ztrátám. Mají v podstatě nulovou hodnotu. Myslím si, že poté, co Evropa pomůže španělským bankám, bude muset Španělsko přemýšlet, co s těmito nemovitostmi bude dělat. Náklady na jejich existenci jsou často už nyní vyšší než výnos z jejich budoucího prodeje. Děkuji všem za otázky a přeji hezký den, Petr Dufek