Stát jde proti rozhodnutí soudu. Nerealizované kurzové zisky se dál daní

Generální finanční ředitelství (GFŘ) hasí zmatky, které přivodil firmám běžně účtujícím v cizí měně v dubnu Nejvyšší správní soud (NSS). Ten totiž průlomovým verdiktem vyvolal polemiku i nejistotu nad tím, jak se účtují nerealizované kurzové rozdíly.

Podle stávajícího zákona totiž musely firmy nerealizované zisky z přepočtu cizí měny na české koruny zdanit. Ale právě Nejvyšší správní soud v jednom sporu rozhodl, že tyto kurzové zisky zdanitelným příjmem nejsou. A zdaňovat se tak podle něj nemusí.

GFŘ proto vydalo vyjádření pro Komoru daňových poradců, kterým nejistou situaci jen několik dní před konečným termínem podávání odložených daňových přiznání vysvětluje. V něm obrací verdikt soudu do původního soudu s odůvodněním, že NSS rozhodl v konkrétní kauze a "pro svoji ojedinělost nemá povahu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu."

"Generální finanční ředitelství po jeho analýzách neshledalo žádné relevantní důvody k odchýlení se od dosavadní praxe, a proto zůstanou ze strany daňové správy doposud zastávané aplikační postupy ohledně zdaňování kursových rozdílů zachovány.

Peter Chrenko, partner v Daňovém a právním oddělení PwC Česká republika, hodnotí vyjádření GFŘ jako poskytnutí právní jistoty firmám, které daňově vykazují nerealizované kurzové rozdíly do minulosti.

"Jistě uklidnilo zejména společnosti, které se navzdory rozsudku NSS rozhodly postupovat podle stávající praxe," doplnil.

Průlomový verdikt?

Nejvyšší správní soud, který je nejvyšší instancí v daňových sporech, dospěl letos na jaře k závěru, že je třeba rozlišovat mezi kurzovými rozdíly vzniklými pouhým přepočtem a skutečnými kurzovými zisky, případně ztrátami.

Takzvané nerealizované kurzové rozdíly nepodléhají zdanění. Jsou totiž pouze "virtuálním" příjmem, který v účetnictví firem vypovídá o současné korunové hodnotě úvěrů čerpaných v cizí měně. Podle soudců může stát zdanit kurzové rozdíly až v případě, kdy jsou doprovázeny nějakým reálným finančním tokem, tedy například až při splacení úvěru s úsporou díky lepšímu kurzu.

Podle soudců NSS justice dosud nezohledňovala odlišnosti daňového a účetního systému. "Samotná skutečnost, že v důsledku účetních postupů se určitý 'příjem' zaúčtuje, tedy vejde do hospodářského výsledku, neznamená, že se jedná vždy také o příjem podléhající zdanění," stálo v rozhodnutí senátu s předsedkyní Lenkou Matyášovou.

Nejvyšší správní soud se konkrétně zabýval kasační stížností společnosti MP Develompent, která se s pražským finančním ředitelstvím soudí kvůli dani za roky 2004, 2005 a 2006. Firma při financování hotelu v Praze čerpala úvěr v eurech od zahraničních bank.

Následné kurzové rozdíly vykázala v účetnictví. Daňová správa je pak začlenila do základu daně. Firma s tím nesouhlasila. Nejvyšší správní soud nyní vrátil spor zpět k Městskému soudu v Praze.

Jak dál?

Pro letošní daňové přiznání mají tedy firmy jasno. Navzdory vysvětlení GFŘ však zůstává určitá nejistota pro firmy i do budoucna.

"Zůstává zde stále rozpor mezi doporučeným postupem, resp. stávající praxí, a právní úpravou, která by měla na tuto situaci reagovat úpravou daňového zákona. Právní jistota a stabilita daňového systému, po které volají tuzemští podnikatelé i zahraniční investoři, zde stále není dostatečná,“ domnívá se Chrenko.

Takzvané nerealizované kurzové zisky (i ztráty) jsou podstatnou součástí hospodářských výsledků velkých společností. U bank či obchodníků s cennými papíry tvoří až polovinu zisku, ze kterého odvádějí státu daň. Pokud firmám poklesne hospodářský výsledek, odvedou státu méně na daních.