EKONOM: U zrodu nové nejvyšší budovy EU stál i český vesmírný architekt Doule

Shard, projekt za 1,5 miliardy liber, ve kterém budou luxusní restaurace, firemní kanceláře nebo hotel, má ekonomicky pomoci po staletí méně prosperující straně Temže. Stavba bude slavnostně otevřena v červenci, vyhlídka z vrcholu se pro turisty zpřístupní až na začátku příštího roku.

Mrakodrap připomínající svým exteriérem velký střep čnící ze srdce Londýna rozřízl i veřejné mínění Angličanů. Britský princ Charles ho dokonce označil za obrovskou slánku. Projektanti, kteří na této stavbě pracovali více než 11 let, se museli kromě technických složitostí vypořádat také s odporem ochránců životního prostředí. Tvrdili, že Shard změní vzhled města. Podle developera Irvina Sellara naopak projekt dodá Londýnu statut světového města. Kdo z nich má pravdu, ukáže čas.

Ačkoli jako autor mrakodrapu bude vždy uváděn italský architekt Renzo Piano, na přípravě neobvyklého projektu spolupracovalo několik desítek lidí. Byl mezi nimi i Ondřej Doule, který v letech 2004 až 2005 vykonával v Pianově ateliéru stáž. Praxe u věhlasného architekta byla pro tehdejšího studenta architektury odrazovým můstkem k dalším nezvyklým projektům, jako byl třeba návrh základny na Marsu, který připravil pro NASA.

Jak konkrétně jste se podílel na projektu Shard?

Renzo Piano vymyslel tvar - špičatý skleněný krystal. Jeho základem je betonové jádro, na kterém je všechno pověšené. My jsme poté modelovali, jak by jednotlivé střepiny měly vypadat. Každá je jinak veliká a má úplně jiný tvar, mým úkolem bylo vytvořit různé modely s různými variantami.

Překvapuje mě, že vnější podoba mrakodrapu nebyla od začátku jasně daná.

Existuje přece nekonečně velké množství variací. V okamžiku, kdy si nehrajete s prostým jehlanem, je to jen otázka estetiky a statiky. My jsme připravili několik variant a pak to byl Renzo Piano, který si vybral jednu z nich. V konečném výsledku jde o kompromis mezi tím, co se jemu zdálo nejvhodnější, a tím, co mělo nejlepší technické parametry.