EKONOM: Chmurné vyhlídky českého sportu. Čekají jej branky, body, bankroty

Londýnská olympiáda přilákala k obrazovkám statisíce českých fanoušků lačných po medailových úspěších reprezentantů. Ovšem ani vavříny Miroslavy Knapkové, Ondřeje Synka či dvojice Hradecká-Hlaváčková nemusejí nic vypovídat o aktuálním stavu domácího sportu, důležitější jsou trendy.

"Když opět nezačneme přikládat pod kotel, podporovat mládež, tak se ta situace bude už jen zhoršovat," myslí si předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník. "Byl jsem teď s šéfem ruského atletického svazu. Velmi se divil, jak je vůbec ještě možné, že stále držíme krok se sportovními velmocemi, když na sport dáváme tak málo peněz," říká. I Varhaník patří k těm, kteří poukazují na zhoršující se stav, který se podle něho do budoucna neprojeví jen v úbytku medailových úspěchů, ale i ve zdravotním stavu populace.

Sport v době krize přichází o peníze jak od sponzorů, tak z veřejného sektoru, což prokázala i nedávná analýza KPMG. Velký propad z hlediska veřejných peněz je především patrný v loňském roce, kdy podle KPMG objem veřejných prostředků alokovaných do sportu meziročně poklesl o 3,2 miliardy na 14,7 miliardy korun.

Z analýzy je také patrné, že zdaleka nejvíce veřejných peněz (přes dvě třetiny) vkládají do sportu obce a dobrovolné svazky obcí, podíl státu a krajů je výrazně minoritní.

Pokud se ale podíváme na celkovou strukturu financování sportovních klubů, je vidět, že podíl veřejného sektoru je zcela marginální (viz graf Struktura finančních zdrojů...). Absolutně převažuje financování domácnostmi, to znamená rodinami sportovců. V tom sice mnozí ekonomové mohou spatřovat i plusy, ale třeba Český olympijský výbor poukazuje na to, že sport se touto cestou pozvolna stává výsadou bohatých, se všemi doprovodnými faktory (zdravotní, sociální, promarněné talenty).