Je podobnost se současností čistě náhodná? V každém impériu převládal názor, že nikdy nemůže zaniknout. Úspěch s sebou ale později přinesl: (1) byrokracii, (2) neproduktivní mandatorní výdaje, které vysály pokladnu, a (3) dojení obyvatelstva přes vysoké daně. Zdá se, že všechno se cyklicky opakuje.

Například v roce 1974, za vlády posledního etiopského císaře Selassieho, měl prý plebejec Aklíl, bez jakékoli funkce ve státě či paláci, větší vliv na dění u dvora a v zemi než většina ministrů. Sféry vlivu se totiž nevymezovaly oficiálním postavením a tituly, ale možností přístupu ke králi a jeho uchu.... Pak to tam obrátili komunisté. Nepodobá se to nějak nápadně dnešku? Tady jsou další příklady.

 

Literatura: Bárta, M.: Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur, Academia, 2013, Kennedy, P.: Vzestup a pád velmocí, Nakladatelství Lidové noviny, 1996., Pravec, J.: Velmoci na pokraji krachu, Ekonom, 30. 6. 2011.



 

obalka ekonom 312013Více příkladů z novověku najdete v novém čísle týdeníku Ekonom. Můžete si ho přečíst i na iPadu a iPhonu nebo na zařízení se systémem Android. 

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se