Na první pohled takové podezření vypadá důvěryhodně, zvláště když vezmeme v potaz nevalnou pověst takzvaných „solárních baronů“. Jenže kdo vezme v úvahu čísla a fakta, musí takovou teorii rychle zamítnout.
Při ceně nafty okolo 35 korun za litr vychází elektřina vyrobená pomocí dieselagregátu na osm až devět korun za kilowatthodinu. Majitelé velkých solárních parků dokončených v roce 2010 dostávají po stržení srážkové daně od státu 9,55 koruny za kilowatthodinu. Pokud zohledníme náklady na nákup či pronájem dieselagregátu, tak to ekonomicky moc nevychází. Leda že by dotyčný byl natolik zdatný kriminálník, že by dokázal sehnat nezdaněnou naftu.
Průměrná rodina zaplatí za solární energii 712 korun ročně. Vše začalo za Špidly - čtěte ZDE
V Německu se vyrábí solární elektřiny tolik, že vláda musí rozvoj brzdit - čtěte ZDE
Dále je třeba připomenout, že solárníci jsou dnes pod bedlivým dohledem provozovatelů rozvodných sítí a Státní energetické inspekce. Rozdíl mezi stabilní výrobou z naftového motoru a nestabilní produkcí solární elektrárny lze rozeznat na první pohled. Nápadný by také byl hluk a emise z takového zařízení.
Historky o solárních elektrárnách, jež díky utajenému motoru vyrábějí i v noci, se objevily již na jaře 2010 ve Španělsku. Od té doby se – i bez reálného základu – postupně šíří po Evropě. Stala se z nich další „městská legenda“ připomínající příběhy o černé sanitce nebo krokodýlech v kanalizaci.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
