Po vstupu do EU rostlo Česko rychleji. Nejvíce si polepšil Moravskoslezský kraj

Česko je dnes hodně odlišné od země, která v roce 2004 vstupovala do Evropské unie. V některých oblastech jsou změny srovnatelné s první dekádou po pádu komunistického režimu.

Pro čtenáře ekonomických zpráv může být překvapivé, jak rozdílným tempem roste hospodářská úroveň jednotlivých regionů.

Nejvíce, o 51 procent, si polepšil Moravskoslezský kraj. Tento "statistický ekonomický zázrak" je dán výchozí nízkou úrovní, novými investicemi a stěhováním obyvatel.

Díky vstupu do unie ale rostlo celé české hospodářství. Podle studie Úřadu vlády o 1,1 procentního bodu rychleji, než by tomu bylo mimo EU.

Česko zažilo v letech 2000-2007 nejrychlejší ekonomický růst ve své historii.

Evropa ovlivnila Česko dokonce už před jeho vstupem do unie. Asociační dohoda uzavřená v roce 1993 nám umožnila se zeměmi unie snadněji obchodovat, cestovat do nich, i tam podnikat.

Ne všechno bylo samozřejmě ideální a našly se i kuriózní situace.

Například právo podnikat jako živnostník v EU pro občany přidružených zemí potvrdil Evropský soudní dvůr v roce 2001 poté, co si české a polské prostitutky stěžovaly, že jim v práci na živnostenský list brání nizozemská vláda.

Unie také donutila Česko při vyjednávání o vstupu k přijetí jejích standardů, což znamenalo zrušení spousty pozůstatků plánovaného socialistického hospodářství: třeba monopolu Českého Telecomu nebo Transgasu na dovoz plynu. "Byl to pozitivní liberalizační šok," říká Pavel Kysilka, šéf České spořitelny.

Česko bylo v unii zpočátku bráno jako spolehlivý spojenec - i přes některé výroky a postoje Václava Klause. Ostatně takové bylo i veřejné mínění. I to se ale postupně měnilo.

Pak si však Česko vysloužilo nálepku evropských potížistů. Splnění některých evropských standardů totiž Česko před vstupem do EU přislíbilo - jenže pak se ze svých závazků snažilo "vykroutit". Třeba zákon o státní službě byl přijat už v roce 2002, ale jeho účinnost byla pětkrát odložena a dosud neplatí.

Údiv pak vzbudil i pád vlády Mirka Topolánka v roce 2009, právě uprostřed českého předsednictví Evropské unie. A definitivně jsme si vykoledovali nálepku nevyzpytatelných troublemakerů na jaře 2011. Premiér Petr Nečas odmítl podepsat fiskální pakt omezující zadlužování evropských zemí. Stejnou věc udělala pouze Velká Británie. Její odmítavý postoj byl ale na rozdíl od Česka jasný. Nesnažila se v návrhu paktu prosadit změny, aby po jejich částečném zapracování jako Česko odmítla podepsat.

Česko se přitom soustřeďuje hlavně na další rozvoj jednotného vnitřního trhu unie. Ten totiž přináší republice závislé na vývozu největší prospěch - na tom se shodnou všechny politické strany.

Ostatně, studie Úřadu vlády vypočítává, že jen v současnosti projednávané návrhy by v případě schválení přinesly Česku v následujících pěti letech 230 miliard korun. "Podaří se ale integrovat jen některé sektory ekonomiky," varuje Aleš Chmelař z bruselského think-tanku CEPS. Přetrvávají současné obavy z levné práce, z přílivu cizinců, tedy z příslovečného polského opraváře či rumunské uklízečky.