Loni se v USA vyprodukovalo 687 miliard metrů krychlových plynu, jenže spotřeba byla o téměř 50 miliard kubíků vyšší. Vlastní produkce nyní kryje spotřebu z 93 procent, ale jistá závislost na dovozu stále přetrvává.

Na druhou stranu je třeba dodat, že většina dovozu pochází ze sousední Kanady. Pokud vezmeme propojené trhy USA a Kanady jako jeden celek, situace se rázem mění. Loňský objem těžby plynu zde dosáhl 842,4 miliardy kubíků, spotřeba byla o něco málo nižší: 840,7 miliardy kubíků.

Ve stínu těžby břidlicového plynu zůstává svým významem možná ještě významnější boom těžby ropy z břidlic. Díky němu zvládli v USA během tří let zvýšit produkci o 34 procent na 446 milionů tun. Jenže stačilo to jen na pokrytí 54 procent loňské spotřeby žíznivé americké ekonomiky.

Také zde se situace výrazně změní, pokud "sjednotíme" Spojené státy s Kanadou. Obě severoamerické země loni vlastní těžbou pokryly přes 68 procent vlastní spotřeby. Pro srovnání, v roce 2007 to bylo necelých 45 procent.

Naopak Evropa má problém - ložiska v Severním moři rychle docházejí. Britská produkce ropy za posledních deset let spadla ze 106 na 40,6 milionu tun, norská ze 154 na 83 milionů tun. Norové aspoň udržují objem produkce zemního plynu, naopak Britové za deset let vykázali pád ze 103 na 36,5 miliardy metrů krychlových (více zde).

Co z toho vyplývá? Severoamerická ekonomika může i v případě rostoucího napětí ve světě zůstat dál založena na ropě a plynu. Evropská unie bude nucena volit mezi dvěma scénáři - dlouhodobou závislostí na dovozu fosilních paliv, nebo nákladným přechodem k obnovitelným zdrojům energie (v některých zemích třeba i s rozvojem jaderné energetiky) a k maximální energetické efektivitě.

Související