S nealko nápoji po čtyři generace. Rodinnou tradici sodovkárny Koli nezastavilo ani její znárodnění

Kolínská sodovkárna Koli se může pyšnit hned několika zvláštnostmi. Nejenže dodává své nealkoholické limonády pouze do restaurací a hospod, ale na jejím řízení se účastní již čtvrtá generace rodiny Vavruškových. Ti jsou svému podnikání natolik oddaní, že se nebojí za něj ručit celým svým majetkem. To je důvod, proč sodovkárna Koli není právnickou osobou.

Zajímalo nás, jak funguje více než 100 let trvající rodinné podnikání, ale také co vede rodinu k tomu, že ještě nepřevedli sodovkárnu Koli třeba na společnost s ručením omezeným.

Náprava dezolátního stavu

Počátky výroby nápojů se datují již od roku 1886, kdy bývalý závod bratří Fischerů na výrobu řepkového oleje koupil Josef Kocvera a továrnu přestavěl na výrobnu sodové vody. V roce 1912 koupil firmu od tehdejšího majitele Františka Růžičky Otakar Vavruška, který podnik rozšířil o výrobu limonád, lihovin, octa a o prodej vína. Jeho nástupce Vladimír Vavruška pak nadále rozšířil výrobu o velkoobchod. Po znárodnění podniku v roce 1948 se vyráběly pouze nealkoholické nápoje a velkoobchod byl zrušen.

V roce 1991 se rozhodla rodina Vavruškova získat podnik zpět a odkoupila ho zhruba za 4 miliony korun. Celý areál byl ale v dezolátním stavu. "Můj tatínek Pavel Vavruška měl v té době rozjetý úspěšný byznys, ale pro dědu to koupil zpět. Ten však vkročil v podstatě do toho samého místa, které před 43 lety předával. Jen v prvním roce se muselo investovat okolo 40 milionů korun, aby výroba fungovala," říká Pavel Vavruška ml., který v současnosti zastává v sodovkárně pozici obchodního a marketingového ředitele.

Modernizace byla nevyhnutelná. Prvních osm let se musel provoz areálu dotovat. Až posledních 10 let zažívá Koli podle Vavrušky ml. dobré časy. "Na začátku devadesátých let jsme vyměnili hliníkové sudy za nerez a trochu se přeskupila skladba sortimentu. Tenkrát se totiž jelo z 80 procent sklo a z 20 procent sudy. V dnešní době tvoří portfolio zhruba z 50 procent sudy, 40 procent sklo a 10 procent PET lahve," vysvětluje Vavruška ml.

Změnila se i skladba příchutí. Zatímco původně se stavělo jen na třech základních příchutích, dnes je jich 13 a jejich prodej se přizpůsobuje dle regionů. "Například v západních Čechách je oblíbená citronáda. Na Moravě je to cola, v Praze malinovka a ve středních Čechách pomeranč. Zajímavostí byl Most, kde se z 90 procent pila mandarinka. V ostatních regionech ale byla neoblíbená, tak se její výroba zrušila," říká Vavruška ml.

Bez modernizací to nejde ani dnes

Vzhledem k dalším podnikatelským aktivitám tatínka řídila společnost a její finance hlavně maminka Vavrušky juniora. Otěže vzala pevně do rukou a postupně vrátila podnik k prosperitě. Časem Vavruška senior svůj podíl v hobby firmě prodal svému německému společníkovi a začal se plně věnovat sodovkárně Koli jako její majitel a plánovač nových investic.

I další růst podléhal neustále modernizaci, bez které to podle Vavrušky juniora nejde. "Máme zcela novou linku ke stáčení limonády do skla, která nás stála i s vybavením zhruba 20 milionů korun. Dalších šest milionů jsme investovali do sudárny. V nejbližší době nás čekají ještě investice ve výši 15 milionů do dalších nových technologií," popisuje Pavel Vavruška, který si od dětství vyzkoušel v rodinné firmě téměř všechny pozice, od skladače beden na pás přes řízení linek až po současné pozice v managementu.

Kromě nových výrobních linek se rodina Vavruškových poohlíží ještě po novém pozemku, kde by vystavěla větší areál. Ten dosavadní začíná být nedostačující. "Máme ještě za Kolínem sklad s obaly, tady zajišťujeme jen denní produkci. Logisticky je to ale neefektivní a neekonomické," dodává.

Další vydělané peníze pak směřují do marketingu, což se podle Vavrušky v posledních letech vyplatilo. Prodeje díky tomu každoročně rostou o 20 až 25 procent. "Nejúspěšnější propagace je na festivalech, kde máme exkluzivitu. Reklama v televizi nebo rádiu je pro nás drahá, proto cílíme hlavně na zviditelnění se v místě prodeje, třeba i přímo v restauracích, na zahrádkách apod.," uvádí Vavruška. 

Zastoupení v restauracích má Koli slušné. Prodej probíhá zhruba přes 120 velkoobchodních partnerů do všech krajů České republiky kromě Ostravy, což Vavruška odůvodňuje velkou vzdáleností: "Nevyplatí se nám tam limonády dovážet, i když díky hutím a dolům je tam spotřeba nealko nápojů vysoká, na druhou stranu se tato spotřeba týká levnějších nápojů. Končíme v Olomouci a u Jeseníku."

Strategie a rodinná tradice

Snad nejzajímavější je na Koli ta dlouhá rodinná tradice. "Jsme rodina, která drží vždy při sobě. I celou organizaci sodovkárny řídíme dohromady. Když je něco závažnějšího, sedneme si a zvolíme strategii," odhaluje taje rodinného podnikání Vavruška ml. 

Lehké rozpory mezi rodinou nastaly před několika lety, kdy se rozhodovalo, kterou cestou se dál vydat. "Každý měl jinou představu. Řešili jsme, jestli mít kvalitní a dražší nápoje, nebo slevit na kvalitě a soustředit se na kvantitu prodeje." Nakonec zvítězila kvalita nad kvantitou a Koli překlopila celou výrobu do dražších a kvalitnějších nápojů. Modernizace výroby si však žádá nemalé investice. Všechny inovace Koli dle jejího současného manažera financuje z provozního zisku.

Ručíme vším

Koli je fyzická osoba, což je v Česku celkem rarita. "Společnost s ručením omezeným zakládá člověk z mého pohledu proto, aby se vyvaroval rizika. My nám věříme na 100 procent a ručíme vším. Dodavatelé se pak na nás dívají úplně jinak. Vědí, že vždy vše dotáhneme do konce," odůvodňuje Vavruška to, proč nepřeměnili Koli na právnickou osobu.