Studie: Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají už od dětství

Nerovnost začíná už od jeslí. Bohatí rodiče si mohou dovolit věnovat svým dětem více času a peněz a tento rozdíl v posledních desetiletích ještě narůstá. Ekonomové Greg Duncan a Richard Murnane odhadují, že mezi lety 1972–2006 zvýšili bohatí rodiče v USA výdaje na aktivity dětí, které je mají nějakým způsobem obohatit, o 151 procent.

U chudších rodin to bylo pouze o 57 procent. Nejde samozřejmě pouze o peníze. Bohatí rodiče hovoří se svými dětmi v průměru o tři hodiny za týden více, a to je u malých dětí velmi důležité. Děti z bohatých rodin tak vstupují do školky mnohem lépe připraveny a jejich náskok se časem nezmenšuje.

Ještě horší je následující: Chudé děti, které udělají vše správně, si nevedou o moc lépe než bohaté, které vše zkazí. Jinak řečeno, výhody a nevýhody se nemění v závislosti na snaze. Patrné je to z toho, jak úspěšní jsou bohatí studenti, kteří předčasně ukončí studia a studenti chudí, kteří školu dokončí. Příčinou jsou skleněné stropy a skleněné podlahy. Bohaté děti mohou jít pracovat do rodinné firmy.

Například v Kanadě tak činí 70 procent synů z bohatých rodin. Nebo majetek zdědí a ani v takovém případě nepotřebují k zajištění bohatství diplom. Děti z chudších rodin jsou zase po studiích zatíženy dluhy a mohou stále žít v oblasti, kde není tolik příležitostí k dobrému výdělku.

Podle Pew Research Center si přitom čtvrtina Američanů myslí, že hlavní příčinou příjmové nerovnosti je tvrdá práce bohatých a lenost chudých. Podobně smýšlejí lidé ve Velké Británii či Ugandě. Jak ukazuje následující tabulka, na opačném konci spektra figurují země jako Itálie, Řecko, Indie či Ukrajina. Tam se pouze asi 3–4 procenta lidí domnívají, že za chudobu lidí může jejich menší pracovní nasazení. V Německu zastává tento názor 10 procent populace.