Odmítám, že by Kožený okradl Česko, řekl Klaus k výročí 25 let od revoluce

Akci zahájil prezident Hospodářské komory ČR a člen prvních polistopadových vlád Vladimír Dlouhý.  
Prohlásil, že cílem je dát prostor více názorovým proudům. Většina účastníků je však spjata s prováděním ekonomické transformace na začátku 90. let.

Dlouhý zmínil přínos prvního českého prezidenta Václava Havla, ovšem připomněl, ža na mnohé otázky měl jiné názory "než my, ekonomové". Avizoval, že na konferenci přijdou dva prezidenti, současná hlava státu Miloš Zeman a jeho předchůdce Václav Klaus.

První přednášející Pavel Kysilka, dnešní šéf České spořitelny, který v devadesátých letech zastával vysoké funkce v centrální bance, vysvětluje, jak se povedlo dosáhnout makroekonomické stabilizace a jaká byla hlavní rizika. "Báli jsme se, že měnový převis může vést k pádivé inflaci, či dokonce hyperinflaci." Kysilka tvrdí, že celá inflace roku 1991 je vysvětlitelná devalvacemi provedenými v roce 1990. Současně poznamenal, že kurz se povedlo nastavit správně a střednědobě udržitelně.

Inflaci v první fázi transformace podle Kysilky pomohla srazit přísná fiskální politika. Připomněl také pozapomenutou roli mzdové regulace. Ta mimo jiné pomohla udržet i nízkou nezaměstnanost.

Kysilka popisuje vývoj v letech 1994 až 1997. V roce 1995 Česko otevřelo dveře pro příliv a odliv kapitálu za situace pevného kurzu. Současně zde stále byla vyšší inflace než v západní Evropě, i když růst cen byl výrazně nižší než v jiných bývalých socialistických státech. Přehřátí ekonomiky vedlo k deficitu běžného účtu. Poté, co vzrostla nedůvěra k možnosti ČNB udržet pevný kurz, začal útok na korunu. Centrální banka jej po čase musela přestat bránit a nechala korunu oscilovat. Kysilka zalitoval, že ČNB spolu s vládou nepřistoupila dříve k uvolnění měnového kurzu.

Moderátorem první části konference je Karel Dyba, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj v první Klausově vládě. Připustil, že pod tlakem OECD došlo k přiliš rychlému uvolnění kapitálových toků. Předal slovo Miroslavu Singerovi, dnešnímu guvernérovi ČNB. Ten zmínil závažnost dění roku 1997, kdy došlo k vyhrocení měnové krize a následnému uvolnění kurzu koruny. 

Podle Singera existuje řada důvodů pro přesvědčení, že statistiky dramaticky podhodnocují růst HDP v posttransformačním období. Důvodem prý je, že statistický úřad neumí zohlednit výrazný růst kvality zboží a služeb. Guvernér Singer soudí, že podhodnocení je nejvyšší u Česka a Slovenska. 

Foto: HN - Libor Fojtík

Zvolená cesta změny ekonomiky byla úspěšná, ale byla jen jednou z možných, soudí další přednášející Pavel Mertlík, ministr financí ve vládě Miloše Zemana. Česko je podle něj nejkonzistentnějším příkladem šokové terapie a jako protiklad uvádí Slovinsko. To provádělo transformaci z jiných výchozích pozic, postupovalo pozvolněji, ale bylo také úspěšné. Dnešní stav slovinské ekonomiky podle něj s postupem v devadesátých letech přímo nesouvisí.

Dyba: Naprosto nepřijímám termín šoková terapie. Tu si bývalý ministr hospodářství spojuje s bývalou NDR, kam byl právní rámec dovezen ze západního Německa. Dyba tvrdí, že postup transformace musel být v dobrém slova smyslu agresivní. „Jakmile zmizí centrální plán, komunistická strana, strach z policie, přestává být centrální ekonomika řízena,“ soudí Dyba.

Chudé země se nestávají automaticky bohatšími, říká Luděk Niedermayer, který v letech 1996 až 2008 spolurozhodoval o měnové politice ČNB. Československo bylo v roce 1989 chudou zemí a podmínky byly nastaveny na další chudnutí. Ekonomika byla zastaralá, i když relativně stabilizovaná. Byla tu však kvalifikovaná pracovní síla a ekonomika měla těžit z geografické polohy a perspektivy členství v EU.

Reforma byla podle Niedermayera dobře nastartovaná, ale některé nedostatky (především v institucionálním rámci) měly závažné následky. Český kapitalismus zkolaboval a výsledkem je vyšší podíl zahraničního kapitálu se všemi důsledky.

Foto: HN - Vojtěch Marek

Vladimír Dlouhý vítá současnou hlavu státu Miloše Zemana a jeho předchůdce Václava Klause.

Klaus podle něj zásadně ovlivnil transformaci, a když nebylo vyhnutí, zasadil se o klidné rozdělení státu. Zeman pak podle Dlouhého přes předchozí ostrou kritiku dokázal navázat na předchozí vlády a ovlivnil další ekonomický vývoj.

Foto: ČTK

Klaus: Aniž bychom se na uplynulých dvacet pět let dívali růžovými brýlemi, musíme říct, že naše transformace byla úspěch. To je nesporná teze, mimo jakoukoli pochybnost, tvrdí bývalý ministr financí, předseda vlády a později prezident Klaus.

Šlo nám primárně o svobodu, říká Klaus.

Jako třetí tezi Klaus uvádí to, že aktéři transformací důvěřovali člověku. Proto usilovali o minimum zásahů, minimum regulace.

Naše ekonomika byla maximálně postátněná, připomíná Klaus. Zatímco v politickém systému stačilo „liberalizovat vstup na politický trh“ a politické subjekty na to zareagovaly velmi spontánně, vyžadovala ekonomická transformace víc – rychle změnit starou ekonomiku. „Proto jsme nechtěli maximalizovat privatizační výnosy,“ říká Klaus. Současně si neodpustil poznámku, že s těmito výnosy by stát „stejně udělal něco špatného“. Dále hájí „českou cestu“ a kuponovou privatizaci.

Foto: René Volfík/FOTOREPO

Ucelený koncept transformačního projektu podle Zemana neexistoval. Postupovalo se podle něj systémem pokusu a omylu.

Zeman: Kuponovou privatizaci jsem kritizoval kvůli rozptýlenosti vlastnictví, akcionáři neměli dostatečnou kontrolu. Dále Zeman připomíná problémy s fondy a tunelování.

Mluví o nevyužité možnosti více využít zaměstnanecké spoluvlastnictví propagované profesorem Zeleným, ale současně dodává, že by její uplatnění zásadní změnu nepřineslo. I ve světě se její uplatnění "zastavilo  na hranici deseti procent".

Prezident opakuje, co řekl dělníkům v Tatrovce: Uvědomte si, že jdeme po stoupající cestě, na které jsou zbytečné kameny, tu Viktor Kožený, tu Zdeněk Bakala, ale ta cesta stoupá. 

"Ano, jsem kritikem chyb transformace, ale přes všechny chyby tu zde stojíme jako svobodní lidé, kteří se nemusí bát, že je někdo za jejich názory zavře. A to není malá hodnota," uzavřel své vystoupení Zeman.

"Zlikvidovat komunistickou stranu bylo to nejlehčí. Zlikvidovat státní podniky bylo nejtěžší," říká v diskusi Dušan Tříska, spoluautor kuponové transformace a oddaný příznivec Václava Klause. Připomíná, že tehdejší tým ekonomů byl zásadně proti investičním pobídkám a zrušily se i pobídky zavedené ještě za vlády Lubomíra Štrougala.

Sál rozesmál Třískův přeřek, kdy komunistického předsedu vlády překřtil na „Miloše Štrougala“.

Kritizovaný bankovní socialismus byl nevyhnutelný, soudí ekonom Jaroslav Ungermann, který radil sociálnědemokratickým premiérům a dnes je ekonomickým expertem odborového svazu ČMKOS. Kdyby se banky chovaly tvrdě, byly by dopady na podniky horší, zdůrazňuje Ungermann.

Kritizuje zvýšení minimálních povinných rezerv, ke kterému ČNB přikročila v roce 1997.

Připomíná, že v následujících letech zanikl sektor středních bank, a považuje za chybu, že zbyly jen ty velké.

Žili jsme ve společnosti, ve které byla obrovská poptávka po rychlé a masové privatizaci, připomíná atmosféru počátku 90. let Vladimír Dlouhý. "Nedovedu si představit, pod jakým tlakem by byla gradualistická (postupná, pozn. HN) koncepce."

Foto: René Volfík/FOTOREPO

Prezident Zeman říkal, že neexistoval koncept reformy. Ano i ne, reaguje Klaus na slova hlavy státu. „Hlavní směry a kroky jsme v hlavách měli,“ říká a navazuje:
„Bankovní socialismus je politická nálepka, ne analytický termín. Prosím nepoužívejme ji. Je to lidská falešnost.“

Klaus se vrací k devalvacím provedeným na konci roku 1990, před uvolněním cen. „Vzepřeli jsme se agresivnímu požadavku Mezinárodního měnového fondu, který požadoval kurs 35 korun za dolar,“ říká Klaus a připomíná, že kurs nastavili na 28 Kč/USD.
„Mezinárodní měnový fond přijal, že se mýlí, a poslal sem někoho jiného,“ vzpomíná Klaus a mluví o prvním úspěšném odporu proti MMF v historii.

Václav Klaus hájí Viktora Koženého a argumentem, že lidé, které nalákal barnumskou reklamou, dostali slíbených deset tisíc korun, odmítá tvrzení, že Kožený Česko okradl.

Miloš Zeman v debatě připomíná vysoký podíl špatných úvěrů v devadesátých letech a říká, že část z nich byly politické úvěry. Ty se poskytovaly kamarádům s vědomím jejich nesplatitelnosti.

Miloše Zemana mile překvapil rozmach rodinných firem. Kvituje růst váhy domácího kapitálu vykoupený tvrdou prací podnikatelů.

Vladimír Dlouhý zve prezidenty na lehký oběd. Konference bude pokračovat ve 14 hodin.

Jan Vrba, ministr průmyslu ve vládě Petra Pitharta, který byl u privatizace mladoboleslavské Škodovky, hledá důvody, proč výkon české ekonomiky zaostává za očekáváním. Připomíná, s jak velkými, ale špatně strukturovanými kapacitami republika vstupovala do privatizace. „Těžko bychom tehdy hledali velký či středně velký podnik, který by nepotřeboval restrukturalizovat. Ztratili jsme největší trhy v bývalém SSSR a NDR, řada výrobků zdaleka neodpovídala světové úrovni,“ říká. Připomíná, že už během „perestrojky“ ministerští experti odhadovali ztrátu na světovou špičku na 10 až 15 let. Chyběl management, který by měl zkušenosti s tržní ekonomikou, a tato záležitost se nedala vyřešit den ze dne.

Poučení z privatizace podle Jana Vrby: vyhnout se kuponové privatizaci, využít osvědčené metody a nehledat za každou cenu nové cesty. A odpolitizovat celý proces, svěřit jej do rukou specialistům. A kontrolovat, zda byl naplněn hlavní cíl – aby podnik po privatizaci fungoval lépe než před ní. Kontrast doložil dvěma příklady: zatímco mladoboleslavská Škodovka dokázala zvýšit výrobu víc než 4,5krát, Tatra se pohybuje na desetině toho, co vyráběla před privatizací.

Moderátor dalšího panelu, kterým je bývalý ministr financí Ivan Kočárník, připomíná, že kuponovou privatizací prošla jen menší část podniků.

"Co vy ekonomové děláte? Už je červen (myšleno 1990, pozn. HN), a já v Praze nevidím jedinou soukromou hospodu," pronesl podle Tomáše Ježka tehdejší prezident Václav Havel a jeho popíchnutí dalo impulz malé privatizaci - prodeji prodejen a provozoven v dražbách. Tomáš Ježek je bývalý ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci.

Foto: Archiv HN

Ježek připomíná „nášlapné miny“ v procesu privatizace. Za nejhorší považuje §15 zákona o velké privatizaci – poslanci federálního parlamentu jím stanovili, že Fond národního majetku ručí za závazky nabyvatele podniků. "Naštěstí se nám jej povedlo ve dvou krocích zrušit,“ vzpomíná Ježek.

Bývalý premiér a současný člen Bankovní rady ČNB Jiří Rusnok připomíná, že přímým účastníkem transformace nebyl, a konstatuje, že složitost úkolu privatizovat byla obrovská. „Byly zde tisíce podniků, které se ocitly v bezvládí. Státní plánovací komise se chválabohu změnila v ministerstvo, tajemníci KSČ měli jiné starosti, a tak začala spontánní privatizace.“ Takovou jsme podle Rusnoka mohli vidět na východ od nás, kdy „šikovnější“ manažeři zakládali své podniky a převáděli do nich hmotná aktiva či know-how.  I proto se podle Rusnoka dá pochopit, že se hledala rychlá cesta. Jiná věc je, co se dělo po kuponové privatizaci.

"Chyběl právní rámec, který by zajistil elementární pravidla hry," pokračoval na téma privatizace Rusnok. Jako příklad uvedl oddělení vlastníků od správců. 

Ve spojení s převodem majetku do soukromých rukou odkázal také například na Polsko, kde je stále několik stovek firem ve stoprocentním vlastnictví státu. "V českých podmínkách si nedovedu představit, že by nám tu zůstalo tolik majetku jako v Polsku," řekl. 

Foto: HN - Martin Svozílek

"Svoboda jednotlivce je základním motorem rozvoje společnosti," připomněl na úvod svého vystoupení další diskutující - Jan Juchelka, bývalý šéf Fondu národního majetku, který dnes působí v bance Société Générale. 

Podle něj se jasně ukázalo, že podniky po privatizaci měly vyšší přidanou hodnotu a ziskovost než před ní. A je jedno, zda se privatizoval dovnitř nebo mimo firmu – nebo jakou formou. "Záleželo na tom, že se změnila kultura firem - zaměřily se více na svou profitabilitu nebo na to, aby plnily nefunkční úlohy státu," řekl Juchelka.

V rámci diskuse se redaktor týdeníku Občanské právo Rokytka ptal přítomných, co bylo cílem privatizace, když místo blahobytu každý rok odchází z České republiky 350 miliard korun jako zisk zahraničních firem. 

"Zisky se vyvážejí tam, odkud pochází kapitál, to je normální," namítl mu Jiří Rusnok. Podle něj si v posledních letech Česká republika naopak velmi polepšila v porovnání s ostatními evropskými zeměmi, protože je ekonomická krize zasáhla mnohem silněji. 

Po diskusi přichází další krátká přestávka. Po ní se u kulatého stolu sejdou významní čeští podnikatelé, kteří budou diskutovat na téma: Je podnikání v naší zemi vskutku svobodné?

Hosty jsou Zbyněk Frolík (Linet), Jiří Hlavatý (Juta), Jannis Samaras (Kofola), Jan Světlík (Vítkovice), Tomáš Březina (Best), Vlastislav Bříza (Koh-i-noor) a Eduard Kučera (Avast software). 

V tuto chvíli končí náš on-line přenos z ekonomické konference 25 let svobodného podnikání. 

Živý přenos z kulatého stolu můžete sledovat na stránkách Hospodářské komory ČR.