Mládek: Pro Západ jsme montovna. Vývoz do Ruska přináší větší zisky

Strohá řeč čísel o tuzemském exportu do Ruska nepodává kompletní obrázek o jeho významu pro české firmy a jejich zaměstnance, říká ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek v rozhovoru pro Hospodářské noviny. I když je náš vývoz na velký východní trh nesrovnatelně nižší než obchodní výměna se zeměmi EU, firmy na něm víc vydělají a mají možnost se dostat k zajímavějším zakázkám, což prý platí i o dalších rozvíjejících se ekonomikách, na něž cílí exportní strategie ministerstva.

I když politické problémy ve vztazích EU-Rusko nelze přehlížet, „neměli bychom být papežštější než papež“, říká Mládek a poukazuje na kontakty na vysokých úrovních, které navzdory krizi na Ukrajině s ruskými představiteli udržuje řada evropských států.

HN: Proč je pro ministerstvo ruský trh tolik důležitý, že i přes dříve vyostřenou situaci na Ukrajině pracovalo na strategii, jak lépe s Ruskem spolupracovat a znovu oživit vzájemný obchod? Přitom když se podíváme na čísla, tak výpadek exportu do Ruska loni byl zhruba tři miliardy korun oproti roku 2013, v relativním vyjádření 2,5 procenta, zatímco přírůstek vývozu do zemí Evropské unie ve stejném období byl skoro 400 miliard.

Především to číslo, které citujete není technicky úplně korektní. Daleko relevantnější je vyhodnocení v eurech, protože kvůli intervencím ČNB vychází pokles v korunách nižší. V přepočtu na eura došlo k poklesu o osm procent. A proč se soustředíme na ruský trh? To je zřejmé. Osmdesát procent našeho exportu jde sice do Evropské unie, ale bohužel ta čísla nezobrazují moc věrně přidanou hodnotu. Obchod s Evropskou unií je velmi často o meziproduktech a produktech s nízkou přidanou hodnotou. Nic proti tomuto typu spolupráce nemám, ale pak trochu zavádí ta čísla, protože ten objem sice je velký, ale ten přínos pro zisk, pro mzdy, pro tu přidanou hodnotu je poměrně malý.

HN: Tedy jinými slovy, v Rusku se dá dobře vydělat.

V Rusku jsou to dvě věci. Jednak je tam více té přidané hodnoty, to znamená mezd a zisků, a zároveň na tomto trhu, ale i jiných, je větší šance dodávat finální výrobky, což české firmy vyhledávají. To se ale samozřejmě netýká jen Ruska, ale všech trhů, jako jsou země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, JAR - pozn. red.). Když jsem byl v Nepálu, Indii, hodně jsem se snažil podporovat výrobu letadel, a to celých letadel. Náš letecký průmysl se staví na nohy, ale i ve Vodochodech dělají pořád kus Boeingu, kus Airbusu, skoro celý vrtulník Sikorski, ale v zásadě bez motoru a vrtule. A největší část přidané hodnoty potom inkasuje někdo jiný.

A co se týče té podpory, tak to tak vypadá spíše mediálně. Protože ve skutečnosti je to tak, že evropský trh je přece kvazivnitřní trh. Já tedy netvrdím, že je to úplně vnitřní trh, ale máte tam omezené možnosti klasické podpory exportu, jako se dělá mimo unii. Tam ta úloha státu je jiná. Mimo unii teď máme 12 prioritních zemí, kde jsou podporovány obchodní aktivity českých firem. Jsou to například země BRICS, Srbsko, Kazachstán, Ázerbájdžán, Turecko.

HN: Nebylo by tedy lepší zaměřit se na tyto trhy, spíše než na Rusko, především ve chvíli, kdy se Rusko ukazuje už nějakou dobu jako velmi nestabilní partner?

Ale přece, já jsem to opakoval mnohokrát, pravda v některých novinách psali něco jiného. My jsme tuto ambici, že budeme expandovat na čínský a ruský trh, měli před rokem. A zhruba po měsíci jsme zjistili, že se pohybujeme v naprosto jiném módu, který se jmenuje minimalizace škod.

A musím říct, že to mělo dvě etapy. V létě, kdy se vyjednávaly nové sankce proti Rusku, se začalo debatovat o diverzifikaci exportu. Ale diverzifikace není zas tak jednoduchá. První nápad bylo, že firmy, které vyváží do Ruska, se nejsnáze uchytí v několika zemích bývalého Sovětského svazu. Na podzim to tak i vypadalo, že ze sankcí profituje Bělorusko, Kazachstán a Ázerbájdžán. Pak ale přišla půlka prosince a propad rublu. Předtím to bylo jasně vymezené: sankce míří na Rusko, protisankce na EU a v zásadě se to netýkalo sousedních zemí typu Běloruska. Ale najednou to strhlo sebou i je, a to z jednoduchého důvodu. Buď ty země samy přišly o zisky z ropy a plynu, nebo přišly o ruskou poptávku, která je generovaná z příjmů z ropy a plynu.

HN: A co jiné trhy?

Když bereme EU jako vnitřní trh, tak historicky měly české firmy dva hlavní směry své expanze: na Balkán a na Střední východ. Na Balkán se vracíme, do Srbska zase jezdíme, ale ta země má jen omezený potenciál. Turecko je výborné, přes všechny problémy je to velmi perspektivní země. A pak to v zásadě končí, protože na tureckých hranicích stojí Islámský stát. Libye je rozvrácená, Egypt se drží jen tak tak. České firmy nám chtějí do iráckého Kurdistánu, což je do této doby velmi stabilní oblast, ale bohužel součást poměrně nestabilní země.

HN: I kdybychom uznali, že je Rusko ze všech variant ta nejlepší, neměla by se do toho rozhodnutí promítnout také politická rovina? Narážíme například na plánovanou schůzku česko-ruské obchodně-průmyslové komise...

Já to samozřejmě vnímám a konzultuji s kolegou z ministerstva zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem. Ale chtěl bych říct, že je tam jediný problém, abychom nebyli papežštější než papež. Podotýkám, že z této vlády, která nastoupila 29. ledna 2014, nedošlo na ministerské úrovni, včetně mé osoby, k jedinému setkání s představitelem ruské centrální vlády, což tedy není případ řady jiných evropských zemí.

Překvapivě nejvýznamnější setkání tohoto typu, regulérní mezivládní smíšenou komisi mělo Slovinsko v půlce prosince. Spousta jiných zemí to dělá na úrovni náměstků ministrů, pokud mluvíme o smíšených komisích a těch kontaktů na ministerské úrovni je spousta, byť musím připustit, že nejsou na tak komplexní úrovní té komise. Hodně ministrů se setkávalo s ruskými představiteli ohledně dodávek plynu. Slovenský kolega Pavlis, o Maďarech ani nemluvě...

HN: A Česká republika se chce přidat k těmto státům, které tak trochu platí za černé ovce Evropy? Které rozbíjí jednotný postup unie vůči Rusku?

Podívejte, my to můžeme neudělat. My ale potřebujeme, aby ztráty českých firem byly co nejmenší, aby po nás nechtěly žádné kompenzace.

HN: O jak vysoké kompenzace by mělo jít?

Tam není žádný právní nárok. To je čistě politické rozhodnutí.

HN: V jakých řádech se bavíme?

To je o vyjednávání. V Německu, tuším, nějaké kompenzace vyplaceny byly, protože tam byly dopady dramatičtější. A pak za druhé, my bychom potřebovali jednat o některých problémových investicích, které financovala Česká exportní banka a pojišťovala EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost). Například jde o elektrárnu Poljarnaja v Salechardu a podobně.