Čeští exportéři se v určitých státech EU potýkají s problémem uznávání svých výrobků. Některé země EU neuznávají certifikáty na jejich výrobky od českých zkušeben a exportéři tak musejí v každé této zemi získávat další, které jsou často dražší než zkoušky v ČR. Vyplývá to z průzkumu Hospodářské komory (HK) mezi 60 tuzemskými firmami.

Podle podnikatelů za těmito nároky zemí stojí snaha chránit své domácí výrobce. HK uvádí, že v EU stále existují značné rozdíly v normách a předpisech zemí upravujících kvalitu výrobků, zemědělských produktů i používaných technologiích. 

Například v oblasti schvalování polyetylénových materiálů pro výrobu tlakových trubek existují určitá omezení v uznávání certifikátů EU - například certifikát ITC není uznáván ve státech západní Evropy. Skandinávské země uznávají pouze vlastní certifikáty, přitom v podstatě vycházejí ze stejných evropských norem, uvádí komora.

Například v oblasti schvalování polyetylénových materiálů pro výrobu tlakových trubek existují určitá omezení v uznávání certifikátů EU - například certifikát ITC není uznáván ve státech západní Evropy. Skandinávské země uznávají pouze vlastní certifikáty, přitom v podstatě vycházejí ze stejných evropských norem, uvádí komora.

Podle Hospodářské komory také zákazníci a partneři českých podnikatelů vznášejí požadavek třeba na certifikaci výrobků TUV, srovnatelnost certifikátů vydaných v českém Elektrotechnickém zkušebním ústavu (EZÚ) nechápou. Podnikatelé v průzkumu jmenovitě zmínili například Německo, Rakousko a Francii, které vyžadují specifické národní odchylky od evropských norem.

"Naše výrobky - pálené cihly - nemůže v Rakousku nebo Německu firma použít, ani kdyby stavebníkem byla česká firma a stavěla objekt pro sebe. Tyto státy mají své specifické požadavky na certifikace a nepostačí tedy ani naše prohlášení o vlastnostech podle českých a evropských norem. Přitom němečtí a rakouští výrobci mohou prodávat u nás bez omezení," uvedl v průzkumu komory jeden ze zástupců stavebních společností. Podle podnikatelů za tím stojí často jen cechovní ochrana trhu a regulace dovozu výrobků. 

Podle komory by evropská legislativa měla zajistit, aby schválení uvedení výrobku na trh v jedné členské zemi Evropské unie automaticky platilo i v ostatních státech EU bez výjimek a nacionálních bariér.