Spolek zachránil nejstarší liberecké kino. Díky němu oslaví 107. narozeniny

Liberecké kino Varšava oslaví v září úctyhodných 107 let existence. S taji magického světa filmů se v něm tak seznamovaly čtyři generace místních obyvatel. Pátá ale měla být o tuto možnost ochuzena – nejstarší kamenný biograf totiž v roce 2008 vytlačily moderní multiplexy a město ho zavřelo. On sám i budova, ve které sídlil, byly na několik let ponechány napospas zubu času. 

Chátrající stavby se chtěl Liberec zbavit a prodat ji do soukromých rukou, v roce 2012 se ale tomuto plánu postavilo sdružení několika dobrovolníků "Zachraňme kino Varšava". Mezi nimi i vnuk slavného architekta Karla Hubáčka, který je autorem návrhu Ještědu – dnes symbolu celého Libereckého kraje. Sdružení předestřelo zastupitelům alternativní plán a uspělo. Posledních několik let se tak samo snaží o rekonstrukci objektu a jeho znovuoživení. 

zdroj: spolek Zachraňme kino Varšava

"O situaci kina se zajímáme prakticky už od jeho uzavření v roce 2008. Až v létě roku 2012 jsme ale založili občanské sdružení a od té doby se jeho záchraně věnujeme naplno. Důvod je prostý. Je to jediné kamenné kino v Liberci, sídlí v architektonicky cenné budově, vnímáme ho jako poslední šanci na vytvoření nějakého kulturního prostoru,“ popisuje Petr Hubáček, člen spolku (původně občanského sdružení) Zachraňme kino Varšava. 

Biograf byl, jak je zmíněno, zavřen v roce 2008. V tomto období začala v Liberci fungovat dvě velká multikina, což se projevilo v dramatickém propadu návštěvnosti Varšavy. Hubáček vzpomíná: "Bylo to období boomu multikin. Všechny to do nich táhlo, byla nová, krásná, barevná, akusticky vyladěná. Dalo se tam sednout s popcornem a kolou, diváky lákala ta konzumní nabídka, což je pochopitelné. Město si tak řeklo, že už nemá smysl dál podporovat formu mrtvé kultury a že dá filmovému klubu, který vedl Varšavu, výpověď. Objekt se tedy zavřel s tím, že se uvidí co dál." 

Jako koule na noze

Co dál se ovšem nevidělo po několik let, stavba stála ladem. To se pochopitelně projevilo i na jejím stavu – začala chátrat. Přesněji řečeno – začala chátrat ještě víc než před tím, ani původně totiž nebyla v příliš dobré kondici. "Dům nebyl od konce 60. let opravován ani udržován. Veškeré systémy, s kterými přišli Němci a které původně fungovaly skvěle, jako třeba systém cirkulace vzduchu a podobně, byly poškozeny bolševiky a následně nezájmem," vysvětluje Hubáček. Do interiéru byly přistavovány falešné zdi, stěny se pokrývaly koženkou, na první pohled tak vše vypadalo poměrně zachovale. Ovšem jen do té chvíle než se vrstvy strhly a objevila se dřevomorka, plíseň či další poškození. Na opravu budovy byla potřeba velká investice, kterou město samozřejmě nechtělo vynakládat. 

Zhruba v roce 2011 Liberec oznámil veřejnosti, že má v úmyslu se kina zbavit, ideálně ho prodat nějakému soukromníkovi. "Pro město byl biograf koulí na noze, je jasné, proč ho chtěli prodat. Tenhle plán se ale několik aktivistů, včetně mě, rozhodlo zastavit," nastiňuje mladý muž. Z aktivistů se vyčlenilo pět lidí, kteří se o problematiku zajímali nejintenzivněji, a založili občanské sdružení Zachraňme kino Varšava. Všichni se v projektu dodnes angažují - tři architekti (Zuzana Koňasová, Jiří Žid, Ondřej Pleštil), filmař Vlastislav Trubač a Hubáček.