Bolestivý proces v Řecku skončí do tří dnů, říká profesor aténské univerzity

O tom, zda Řecko čeká bankrot a zda země bude dál platit eurem, se rozhodne ještě tento týden. Myslí si to profesor Nikolas Charitakis, který působí na katedře politické ekonomie na univerzitě National and Kapodistrian University of Athens.

Charitakis přitom doufá, že současná vláda zůstane navzdory neshodám ohledně reforem jednotná. "Vydat se do neprozkoumaných vod je velmi nebezpečné a nikdo nemůže předem říct, co se může stát," varuje.

Zároveň vysvětluje, proč obyčejní lidé mají na odchod z eurozóny jiný názor než akademici. "Je to únava a frustrace, mají už dost všech těch diskusí," říká profesor v rozhovoru pro IHNED.cz.

HN: Očekáváte, že se Řecko s věřiteli skutečně dohodne do konce měsíce?

Myslím si, že čas se naplňuje. Takže věřím, že v následujících dvou třech dnech dojde na konečné rozhodnutí. Že se řecký dlouhý a bolestivý proces rozhodne.

HN: Je možné, že by se obě strany na detailech, o kterých mluvíte, nakonec nedohodly? A že Řecko v následujícím měsíci eurozónu opustí?

Pokud vláda v následujících dnech nezvládne dokončit dohodu, může se to stát. Můžeme také mít nové volby a pak by bylo velmi složité předpovídat, co se stane dál, jaká opatření politici přijmou. Pokud nedosáhneme kompromisu, rozhodně to bude velmi složité. Pořád mám ale velkou důvěru, že k dohodě dojde.

HN: Proč jste eurooptimistou?

Odchod z měnové unie, od silné měny, by nás velmi zasáhl. Teď máme hlavní centrální banku ve Frankfurtu, díky eurozóně tu máme zahraniční investory. Vydat se do neprozkoumaných vod je velmi nebezpečné a nikdo nemůže předem říct, co se může stát. Nemyslím si, že mezi mými kolegy by byl někdo, kdo je pro takzvaný grexit (vystoupení Řecka z eurozóny –pozn. red.). Myslím si, že většina akademiků a ekonomů podporuje myšlenku, že musíme trpět ještě trochu déle, abychom provedli důležité a extrémně důležité reformy.

HN:  Lidé na ulici, s nimiž tady v Aténách mluvím, na to mají trochu jiný názor. Téměř všichni se shodli, že pro Řecko by byl nejlepší odchod z eurozóny...

Je to únava a frustrace, mají už dost všech těch diskusí. A zřejmě to chtějí podobně radikálními názory vyjádřit. Musím podotknout, že ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy se velmi zajímáme o politiku a rádi o ní diskutujeme. Teď jsou ale občané velmi skeptičtí a už nechtějí vyjadřovat své názory veřejně. Nevím, zda jste byla na několika posledních demonstracích. Ony to vlastně ani nebyly demonstrace, lidi tam jen seděli, na podporu toho či ono. Lidé jsou unavení, dožadují se řešení a už je nebaví zdlouhavé vyjednávání.

Pozdější odchod do důchodu? Rozhodně 

HN: Podle plánu z tohoto týdne chce vláda v rámci reforem, které po ní požadují eurozóna a Mezinárodní měnový fond, změnit některé sazby daně z přidané hodnoty (DPH) či zvýšit věk odchodu do důchodu. Považujete tyto kroky za dostatečné?

Pokud jde o DPH, souhlasím s tím, že musíme reformovat způsob, jakým ji vybíráme. Je pravda, že teď třeba platí rozdílné sazby pro ostrovy a pro pevninu nebo příliš nízké pro hotely a podnikatele v cestovním ruchu.

HN: Někteří ministři ale už začátkem týdne sdělili, že podobné změny nepodpoří. Nehrozí tedy rozpad vlády?

To je politická, ne ekonomická otázka. Ale ano, je tu mezi členy kabinetu trochu neshoda, někteří ministři podobná opatření nepodporují. Ale jak v Řecku říkáme: pokud se rozhodnete mít velkou zodpovědnost, měli byste být připraveni zvládat i podobná dilemata a umět je řešit.

HN: A pokud jde o důchodový věk?

Myslím si, že nemůžeme dovolit, aby lidé chodili do důchodu v naprosto nerealistickém věku. Navrhovaných 67 let je možná pro někoho mnoho, ale "bílé límečky" mohou pracovat déle. A nezapomeňte na to, že většina Řeků dnes nepracuje manuálně či v továrnách, ale v lehkém průmyslu či ve službách. Tam je dřívější odchod do důchodu podle mě nepřijatelný.

HN: Podle statistik OECD tráví Řekové ročně nejvíce času v práci, více než například Němci. Čím to podle vás může být?

Pravděpodobně je to tak, že pokud si chcete vydělat dost, musíte v práci strávit více času, ať už oficiálně, či načerno. Nebo možná také nejsme tolik produktivní jako v jiných zemích, takže se může stát, že strávíme tou samou prací více času.