Rakousko-Uhersko nemělo budoucnost. Přežívalo z českých daní, upozorňuje historik Prokš

Nebyl rozpad Rakouska Uherska z ekonomického pohledu chyba?

Pro posuzování významných historických událostí, jako nepochybně byl také rozpad Rakousko-Uherska, nelze používat pouze jediné, v tomto případě ekonomické, hledisko. Jednalo se totiž o celý souhrn vzájemně provázaných příčin, především to bylo vyhrocení ekonomických, sociálních, národnostních a politických rozporů habsburského soustátí a jeho porážka v první světové válce.

V dané situaci na konci první světové války již nešlo nijak jeho živelnému rozpadu zabránit. Proto dodnes přetrvávající úvahy o tom, zda se habsburská říše měla, nebo neměla rozpadnout, zda to byla, nebo nebyla chyba, jsou zcela ahistorické, prostě se rozpadla.

Samozřejmě existovaly varianty pro řešení budoucnosti habsburské říše, o které uvažovaly oba válčící bloky.
Centrální mocnosti, Německo a Rakousko-Uhersko, v případě vítězství ve válce prosazovaly uskutečnění projektu německé "Mitteleuropy" s naprostým ovládnutím kontinentální Evropy císařským Německem. Základem tohoto uskupení měl být těsný svazek Německa a Rakousko-Uherska. K němu se měly v podřízeném postavení připojit Belgie, Holandsko, Švýcarsko, Francie, Itálie, Španělsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, celý Balkán, Turecko a země Středního východu.

Zmíněné řešení mělo nastolit nadvládu Německa nad Evropou, zajistit jeho spojovací trasy do Malé Asie a umožnit vytvoření německé koloniální říše, jež se společně s německou "Mitteleuropou" stane protiváhou Velké Británie, Ruska, Japonska, Číny a Spojených států. V rámci uvedeného řešení by došlo také k nastolení německé nadvlády v Předlitavsku, tedy rovněž v českých zemích, v rámci Rakousko-Uherska.

Dohodové velmoci, Velká Británie, Francie a Rusko, k nimž se později připojily Spojené státy, se sice všeobecně shodovaly, že habsburská říše nemůže nadále existovat v předválečné podobě, ale zejména Britové a Američané byli proti rozpadu habsburské říše a následné "balkanizaci" střední Evropy. V případě vítězství ve válce připadaly v úvahu následující varianty: 1) národnostní autonomie habsburské říše; 2) vnitřní federalizace habsburské říše; 3) vznik samostatných států a jejich federace; 4) vznik samostatných států a jejich konfederace; 5) vznik naprosto samostatných a svrchovaných "nástupnických" států.