Vinařství Sonberk se snaží prorazit ve světě. Chybí mu ale více kvalitních partnerů z Česka

Za třináct let své existence dosáhlo vinařství Sonberk prakticky všeho, čeho v Česku dosáhnout lze. Stalo se vinařstvím roku 2013, získalo několik prestižních medailí, dlouhodobě hospodaří v zisku a vybudovalo si jednu z nejhezčích a nejmodernějších vinařských budov v republice.

Nelze se proto moc divit, že na další mety už se snaží dosáhnout za hranicemi. „V Česku už není kam dál. Teď se chceme soustředit na úspěch ve světě,“ podotýká obchodní ředitelka Sonberku Vladimíra Mrázová.

Nutno říct, že co se týče ocenění, Sonberk už ve světě je. Jen za letošní první půlrok získal dvě zlaté medaile za svůj Ryzlink a slámový Tramín na prestižní mezinárodní soutěži ve Štrasburku (kde mimochodem uspěli i Znovín Znojmo nebo Davinus). O jeho vínech už také psaly slavné deníky Financial Times nebo Wall Street Journal.

V prodejích se ale vinařům z malé vesničky Popice na dohled od Pálavských vrchů za hranicemi prorazit nedaří. Loni prodali okolo 100 tisíc lahví za více než 25 milionů korun, z toho ale jen tři tisíce mířily mimo Česko a Slovensko. Sama Mrázová má za cíl vyvážet časem desetinásobek, přiznává ale, že je to stále otázkou minimálně jednoho desetiletí.

„Ta ocenění jsou hezká věc. Dokazuje to, že jsme na stejné úrovni jako vinaři z Francie nebo Německa. Ale obchodně nás, Čechy, svět pořád nechce brát. Sice se to lepší, ale pomalu,“ pokračuje Mrázová, jedna ze čtyř zakladatelů Sonberku.

O moc úspěšnější za hranicemi nejsou ani další producenti z tuzemska. Navíc dominantní pozici nemají čeští vinaři ani doma. Podle statistik Svazu vinařů z roku 2014 tvoří česká vína jen asi třetinu tuzemské roční spotřeby. Samotný export pak dosahuje hodnoty necelé tři čtvrtě miliardy korun, ale drtivá většina z toho míří na Slovensko.

Podle Mrázové už to ale není o horší kvalitě nebo o malé popularitě značky Made in Czech Republic.

„Když na veletrzích srovnáte nejlepší česká vína s nejlepšími ze zahraničí, zjistíte, že Češi umějí stejně dobrá vína za trochu méně peněz. Problém ale je, že opravdu kvalitních vinařů u nás pořád není dost. Pro úspěšný útok na svět nás musí být alespoň 20,“ říká s tím, že taková aliance by měla být schopná vyexportovat okolo 300 tisíc lahví prémiového vína ročně. „Teprve v takové chvíli bychom začínali být zajímaví pro světový trh“.

Sama dodává, že se producenti nemohou spoléhat na stát, aby jim v exportu pomohl. „Ministerstvo zemědělství se logicky snaží podporovat hlavně velké vinaře, protože ti přinášejí nejvíce peněz do rozpočtu. My si to musíme vybojovat sami. Problém je, že ne všichni to u nás takhle vidí.“

Vinařství Sonberk založila v roce 2003 dvojice investorů Tibor Nyitray (úřadující předseda Svazu vinařů) a Peter Vajda spolu s obchodnicí s vínem Vlaďkou Mrázovou a sklepmistrem Oldřichem Drápalem. Koupili k tomu 700 let starou vinici s výhledem na přehradu Nové Mlýny. Později si uprostřed vinohradu postavili i nové firemní sídlo od oceňovaného českého architekta Josefa Pleskota.

Každý rok Sonberk vyprodukuje v průměru 130 tisíc lahví především bílého vína a stabilně mu rostou tržby i zisk. Loni mu obrat vyrostl o 17 procent na 27 milionů korun a provozní zisk přesáhl tři miliony korun.

O moc více už ale jeho majitelé růst nechtějí. Jako strop si v minulých letech stanovili 170 tisíc lahví vína za rok. „Přikupovat další vinohrady nechceme, nestíhali bychom se tolik soustřeďovat na kvalitu,“ dodává Mrázová.