Mnozí jako v podstatě jediný důvod, proč by se mohli se těšit na důchodový věk, vidí možnost, že nebudou již muset každý den chodit do práce. Nicméně někteří důchodci si dále aktivně vydělávají. Právě jich se dotkne aktuální rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Ten svým nálezem zrušil k návrhu skupiny 17 senátorů ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů.

Markantní rozdíl ve zdanění důchodců podle výše výdělku

Dotčená norma totiž vytváří mezi poživateli důchodů, kteří mají zároveň i jiný příjem, dvě skupiny s výrazně nerovným postavením. Kritériem rozlišení u těchto dvou okruhů lidí je výše onoho dalšího příjmu. Na jedné straně jsou ti, kteří dosáhnou příjmů maximálně do výše 840 000 Kč ročně, druhou skupinu pak tvoří ti, jejichž příjem tuto částku za stejné období překročí. Rozdílné zacházení spočívá v odlišném daňovém zatížení druhé skupiny k tíži této skupiny. Zatížení je tu podstatně vyšší, kdy je zdaněn celý vyplácený důchod, zatímco u první skupiny je daněna pouze část důchodu přesahující 36násobek minimální mzdy. Tento daňový rozdíl je markantní a může představovat až 49 680 Kč pro rok 2015 (zdanění částky odpovídající 36násobku minimální mzdy v roce 2015, tedy zdanění 331 200 Kč sazbou 15 %) či pro rok 2016 až 53 460 Kč (zdanění částky 356 400 Kč sazbou 15 %).

Není obvyklé, že by Ústavní soud zasahoval do daní

Ústavní soud tuto úpravu tedy jako protiústavní zrušil, byť do daňových zákonů zasahuje zřídkakdy, neboť otázka daňového zatížení a jeho rozložení je jednou z navýsost politických otázek. Nicméně zde byl zásah do rovného zacházení takový, že se Ústavní soud k zásahu uchýlil.

„V nyní posuzovaném případě je podstatná nikoliv sama skutečnost, že je odlišně zacházeno s důchodci, kteří mají vedle důchodu jiný příjem, ale primárně konkrétní forma tohoto zacházení. Princip rovnosti ve vztahu k daňovému zákonodárství vyžaduje, aby daňový zákon zatěžoval poplatníky rovnoměrně a je třeba připomenout také princip tzv. horizontální spravedlnosti, podle kterého poplatníci, kteří mají relativně stejně vysokou platební schopnost, by měli platit stejnou daň a nemělo by přitom být rozlišováno, jaký zdroj (původ příjmů) se daní. V projednávaném případě dochází ke zcela extrémnímu nepoměru mezi odlišností v daňové zátěži v relaci k odlišnosti ve výši příjmů a jde tak o případ svévole při rozlišování situací či subjektů, který je v rozporu s právem na rovné zacházení,“ uvedla k tomu ve vyjádření tisková mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

Zdanění jako takové vidí ÚS jako nikoli nepřiměřené

Dané daňové břemeno ale Ústavní soud nevidí jako nepřiměřené, neboť ke zdanění celého důchodu dochází až v případě dalšího příjmu, jenž přesáhne průměrně 70 tisíc korun měsíčně. V souladu se svým obvyklým postojem k daňovým otázkám, pak Ústavní soud uvedl, že samo zdanění důchodů jako takové za protiústavní nepovažuje, neboť jde o otázku konkrétní hospodářské a sociální politiky a jejích záměrů.

V rámci zachování právní jistoty, neboť dotčené ustanovení je rušeno v průběhu zdaňovacího období, Ústavní soud dodal, že je toto ustanovení neaplikovatelné na zdaňovací období roku 2016 jako celek.

Celý text nálezu naleznete k nahlédnutí ZDE.

Související