Co zvládne Němec za hodinu, trvá Čechovi dvě. Produktivita roste pomalu, ukazují nová čísla

Češi sice pracují vysoký počet hodin, ale hodnota vyrobeného zboží je relativně nízká. O nízké produktivitě práce vypovídá i nové porovnání zveřejněné na webu Our World In Data na základě dat od světové obchodní organizace The Conference Board.

Průměrný Čech za hodinu "vyrobí" zboží za 15 dolarů, zatímco jeho německý kolega za dvojnásobnou hodnotu. A to přesto, že český pracovník stráví v práci výrazně více času - za rok je to v průměru 1793 hodin oproti 1376 hodinám v Německu.

Umístění zemí podle "vyrobené hodnoty":

Přitom ani Německo, k němuž v tomto směru často vzhlížíme, není mezi prvními. Tamní produktivita práce v posledních letech stagnuje. Podle Heleny Horské, hlavní ekonomky Raiffeisenbank, je Německo silnou průmyslovou zemí, ale selhává v rozvoji služeb, a zaostává tak za USA, Irskem či Francií.

"Ke zvýšení produktivity musí začít vyrábět zboží ještě s vyšší přidanou hodnotou. Zboží, které nebude jen hotovým autem, strojem, ledničkou, ale na které budou navázány další služby jako pozáruční servis, marketing, branding, koncept chytrých zařízení a podobně," míní Horská.

Touto cestou by se měla vydat i Česká republika, aby se posunula od montovny k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou. "V současné době totiž nestačí jen vyrábět," zdůrazňuje Horská. Je podle ní nezbytné naučit se rozpoznat potřeby a očekávání zákazníků.

Také odborářský ekonom Martin Fassmann vidí problém v charakteru české ekonomiky, která se vyprofilovala jako závislá, doplňková a subdodavatelská.

Laciná ekonomika

"Jsme laciná doplňková ekonomika pod diktátem mateřských firem, které určují finální cenu produktu. I když jsou u nás mnohdy vyrobeny s vyšší produktivitou, z Česka odcházejí za takzvané výrobní, transferové ceny a mateřské firmy je konečným zákazníkům prodávají za světové ceny," vysvětluje Fassmann z Českomoravské konfederace odborových svazů.

Počet odpracovaných hodin v Česku v posledních letech klesá. Ovšem produktivita roste jen velmi pozvolna. Podle oslovených ekonomů za to mohou hlavně překážky v podobě vysokých nákladů práce, nedostatečné infrastruktury, složitého daňového, regulačního a právního systému, ale i neefektivní veřejné služby.

Vývoj produktivity práce v Česku:

Zdroj obou tabulek: Our World In Data

"Tyto aspekty mohou bránit inovacím a investicím do podnikatelských aktivit, které by přinášely vyšší přidanou hodnotu a tím i vyšší produktivitu práce," upozorňuje analytik Hospodářské komory Petr Valenta.

Bojíme se riskovat

Cestou ke zvyšování produktivity je posilování takzvaného inovačního potenciálu firem. "Úroveň inovací u malých a středních firem v ČR je pod průměrem Evropské unie," říká mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Milan Mostýn.

“Vzdělávací systém s málo penězi je zaměřen příliš formalisticky na úroveň vzdělání a memorizovaná fakta, ne na inovativní myšlení," upozorňuje ekonom Daniel Münich.

Předpokladem k růstu produktivity jsou také technicky vzdělaní lidé, kterých je nyní na pracovním trhu velký nedostatek. "Z 30 procent technicky odborně vzdělaného procenta zaměstnanců jsme klesli na 24 procent," upozorňuje Fassmann. Proto je podle něj potřeba technické obory podpořit.

Svou vinu na pomalém růstu ale mají také zaměstnanci. I když v práci tráví hodně času, mnohdy ho nedokážou efektivně využít. "Neumíme využívat moderní technologii, tíhneme spíše k byrokracii než k rychlému a pružnému řešení, bojíme se riskovat," říká Horská.

Někteří zaměstnanci se pak místo práce příliš věnují soukromým záležitostem. "Během pracovní doby řešíme osobní záležitosti, protože pak už mnohé záležitosti nevyřešíme - například vyzvednutí zásilky na poště, návštěvu úřadu či lékaře," upřesňuje ekonomka.

Pomoci může i stále častěji zmiňovaná čtvrtá průmyslová revoluce neboli Průmysl 4.0 či Práce 4:0. "Postupná digitalizace státní správy a další obdobná opatření mohou mít velký potenciál a k růstu produktivity práce nepochybně výrazně přispět, " souhlasí Valenta.

Podle zjištění Svazu průmyslu až dvě třetiny průmyslových firem očekávají jako hlavní přínos Průmyslu 4.0 zvýšení produktivity práce a tím zlepšení pozice oproti konkurenci.

Otázkou je, zda se Česku vůbec někdy podaří v produktivitě práce dohnat zmíněné Německo. "To je ve hvězdách," přiznává Münich. Podle Valenty se jedná o velmi dlouhý časový horizont, který se obtížně odhaduje. "Tohoto může být dosaženo zejména co nejužším provázáním vnitřního trhu EU a důrazem na konvergenci jednotlivých zemí," říká.

Jak čeští manažeři zvyšují konkurenceschopnost svých společností (anketa mezi finalisty soutěže Manažer roku 2016)

Zdroj: Svaz průmyslu a dopravy ČR