Aero Vodochody uzavřelo s armádou zakázky za více než 2,5 miliardy. Zajistí servis letounů

Servis pro letouny L-159 a L-39 bude nadále pro českou armádu zajišťovat jejich výrobce společnost Aero Vodochody. Navíc pro Armádu ČR přestaví tři jednomístné letouny na dvoumístné verze.

Smlouvy na zakázky v hodnotě více než 2,5 miliardy korun podepsali ve čtvrtek zástupci ministerstva obrany a výrobce letadel. Sdělil to Vladimír Lukovský z tiskového oddělení ministerstva obrany, o podpisu informoval páteční deník Právo.

První smlouva zajišťuje komplexní pozáruční servis letounů L-39 a L-159 i jejich dalších modifikací s platností do 30. listopadu 2022.

Maximální finanční limit činí 1,68 miliardy korun bez DPH, tedy 2,033 miliardy korun s DPH.

Ministerstvo obrany podle Lukovského dosáhlo výhodnějších smluvních podmínek než v předcházející smlouvě. "Finanční rámec, do kterého bude objednáván servis dle aktuální potřeby, byl stanoven podle zkušeností z minulosti a reflektuje plánovaný nárůst objemu letových hodin i zvýšený počet cvičení," uvedl. Zároveň smlouva respektuje ujednání, která byla dohodnuta při zavedení L-159 do výzbroje armády mezi společností a ministerstvem v roce 2005, a garantuje zajištění servisní podpory od dodavatele do 31. ledna 2029.

Druhou smlouvou je zakázka na přestavbu tří jednomístných L-159 na dvojmístné verze, za což ministerstvo zaplatí 457 milionů korun bez DPH. Stroje chce armáda využít k výcviku před přechodem na nadzvukový letoun.

Součástí modifikace je modernizace navigačního, přístrojového a komunikačního vybavení, včetně záchranného systému pilotů, a logistické zajištění. Aero by mělo přestavěné letouny předat armádě do konce listopadu 2018.

"Smlouvy garantují dlouhodobé zajištění servisu výrobcem letounů a zároveň dosažení armádou požadovaného počtu bitevníků L-159 v poměru 16 jednomístných a osm dvoumístných," uvedl ministr obrany Martin Stropnický.

Čeští letci by tak měli mít k dispozici 24 bitevníků L-159. Původně si jich ministerstvo obrany pořídilo 72 za 51 miliard korun. Většinu z nich ale vojáci nepotřebovali. Část z nich proto byla prodána do USA a část do Iráku.