Software na míru, náhradní díly z 3D tiskárny. Robodrone vyrábí drony, které si každý přebuduje podle svých potřeb

Komerční drony představují jeden z nejrychleji se rozvíjejících segmentů trhu. Podle agentury Gartner jeho globální obrat během letošního roku vzroste o 34 procent a přesáhne hodnotu 6 miliard dolarů. Osobní drony budou stále populárnější především jako doplněk smartphonů sloužící pro fotografování a natáčení videí, vedle toho se ale bude rychle rozšiřovat také komerční použití bezpilotních prostředků ve firmách a státních službách.

Jedničkou na trhu osobních dronů je s velkým náskokem čínská firma DJI, jejíž produkty Phantom a Mavic jsou mezi velkou částí zájemců stejně kultovní jako výrobky Apple mezi uživateli smartphonů. Mají toho ale společného ještě mnohem víc: v obou případech jde o uzavřenou platformu, kde uživatel nemá nejmenší šanci něco změnit, protože jakýkoliv neautorizovaný zásah je vyloučený a opravy jsou možné jen v autorizovaných servisech.

Česká firma Robodrone to pochopila jako výzvu a přišla s dronem, který je jakousi létající obdobou Linuxu, Arduina a dalších open source platforem, které se těší velké oblibě mezi uživateli netoužících po instantních řešeních. "Světovému hegemonu DJI nekonkurujeme, naší hlavní náplní jsou komplexní a specializované systémy, například multikoptéry, s nimiž létá třeba Horská služba nebo Státní úřad radiační ochrany. Tedy zákazníci, kteří do vzduchu potřebují dostat senzory často dražší než samotný stroj a přijímat data v reálném čase. Je to úplně jiný sektor než osobní drony s kamerou. Jenže se ukázalo, že naši zákazníci chtějí i levné a snadno opravitelné stroje pro cvičné účely kompatibilní s profesionálními řídicími systémy. Tak vznikla malá kvadrokoptéra Hornet – a odtud už nebylo daleko k myšlence pojmout ji jako stavebnici pro nadšence z komunity DIY (Do It Yourself, Udělej si sám)," vysvětluje mluvčí firmy Robodrone Miroslava Pašková.

Hornet má rozpětí ramen pouhých 31 centimetrů, velikostí je tedy mezi produkty Phantom a Mavic od DJI. Koncepce je ale zcela odlišná. Robodrone zatím vypracoval čtyři varianty, od stavebnice jednotlivých dílů, které si zájemce osadí elektronikou podle vlastního uvážení, až po plně vybavený stroj. Cenové rozpětí se pohybuje od tří do necelých čtyřiceti tisíc korun, na rozdíl od asijské konkurence za stejné peníze si tady ale majitel může snadno vytisknout náhradní díly na 3D tiskárně, která je dnes na každé lepší technické škole. V případě havárie tak odpadá nutnost vyhledat drahý servis.

Uživateli ale nic nebrání si navrhnout a vyrobit díly vlastní. Stejně tak si může přeprogramovat řídicí jednotku ArduPilot, která pochází z populární otevřené platformy Arduino. Výrobce předpokládá, že kolem Hornetu by tak mohla vzniknout komunita podobná té linuxové: uživatelé mohou stroj vylepšovat po stránce hardwaru i softwaru a vzájemně svá řešení konzultovat a sdílet.

Hornet také obsahuje technologie, které jsou ve světě dronů této kategorie revoluční novinkou, například modul LTE umožňující řízení a přenos dat (včetně videa) prostřednictvím SIM karty odkudkoliv, kde je pokrytí mobilním internetem. Můžete tak třeba sedět v Sydney a řídit dron v Česku. Zdejší zákony to sice nedovolují, ale v zemích s tolerantnějšími předpisy to může pro Hornet představovat velkou konkurenční výhodu.

Robodrone nepodceňuje ani osvětu a propagaci dronů: "Pořádali jsme dva ročníky závodů Drone Race, kde se létá s malými kvadrokoptérami rychlostí aut řítících se po dálnici. Postavili jsme pro ně verzi Hornetu s uhlíkovým rámem, kdy se při haváriích poškodí jen plastová karoserie, již lze snadno vytisknout na 3D tiskárně a vyměnit."

"Možná právě odzvání filozofii, která sázela na to, že dron je jako smartphone: bílý, oblý, neopravitelný – a smiřte se s tím, co umí," říká Pašková. "Jenže podle nás má být jako automobil zlaté éry 20. století, kdy si ho opravovat a tunit mohl každý ve své garáži," dodává mluvčí.