Dvourychlostní Evropa může znamenat problém, který z Česka udělá slupku EU s menšími výhodami, říká státní tajemník Chmelař

V posledních letech jsou americké digitální společnosti a jejich daňové odvody pod drobnohledem Evropské komise. Chystá se proto několik kroků, které by měly zamezit daňové optimalizaci a přivést více peněz do veřejných rozpočtů.

Než se státy shodnou na systémovém řešení, bere komise často věci do svých rukou. V roce 2016 tak například rozhodla, že Apple musí doplatit Irsku 13 miliard eur na daních a loni v říjnu zase uložila Amazonu doplatit daně ve výši 250 milionů eur. Francie naopak minulý rok v létě v podobném sporu s Googlem o miliardu eur prohrála.

Nepřekvapí tak, že jedním z nejhlasitějších zastánců většího zdanění digitálních korporací je francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten se v září na schůzce ministrů financí zemí EU v estonském Tallinnu vyslovil pro zavedení digitální daně z obratu, kterou by technologické firmy platily v zemi, kde generují tržby, a ne v zemi sídla.

Evropská komise chce zase podobným daňovým úlevám zabránit zavedením společného konsolidovaného základu daně pro celou EU. Podle tohoto návrhu by společnosti od určité výše obratu odváděly daně z příjmu poměrně podle toho, odkud tyto příjmy pochází.

Německo a Francie navrhují také nastavit pro všechny státy minimální sazbu daně z příjmu firem. Proti tomu se staví státy, které z nízké daně profitují, jako Irsko nebo Maďarsko. Rezervovaný přístup k tomu má ale i Česko.

Už přes půl roku je státním tajemníkem pro evropské záležitosti ekonom Aleš Chmelař. Podle něj nelze nízkou konkurenceschopnost evropských digitálních firem vyřešit zdaněním těch amerických, ale spíše odstraňováním bariér obchodu mezi jednotlivými státy.

Pro HN mluvil především o ekonomických otázkách – digitálnímu trhu, který byl v době estonského předsednictví v popředí zájmu, ale také o vstupu Česka do eurozóny.

HN: Jste vzděláním ekonom ze Sciences Po v Paříži a London School of Economics. Jste tak druhým státním tajemníkem pro evropské záležitosti s ekonomickým vzděláním v řadě. Je to náhoda, nebo se z ekonomického zaměření stává podmínka?

Pro chápání evropské politiky se zvlášť hodí dvě průpravy, právnická a ekonomická. EU byla zpočátku založena na sjednocení určitých strategických surovin a jednotném trhu především proto, aby se předcházelo konfliktům a válkám. Pro zachování míru musí být sladěny ekonomické zájmy. Nesmějí se vytvářet dvě skupiny, z nichž jedna na spolupráci systematicky prodělává a druhá vydělává, protože to právě vytváří podhoubí pro konflikty. V tomhle smyslu je pro chápání EU ekonomické vzdělání praktické, ne-li možná i o něco praktičtější, než čistě právní vzdělání.

HN: Poslední dobou Evropou hýbou daňové otázky, například v procesech s digitálními giganty jako jsou Apple v Irsku, Google ve Francii nebo Amazon v Lucembursku. Evropská komise to chce řešit podle předsedy Junckera konsolidovaným základem daně. Jaký postoj k tomu má ČR?

Je pravda, že zejména s příchodem virtualizace některých služeb dochází problematika výběru daní od velkých korporací do stádia, kdy to je téměř neřešitelné na národní úrovni. Daňový systém se vždy spoléhal na fyzické sídlo, teď nám situace něco takového neumožňuje. To znamená, že jsou potřeba sofistikovanější řešení a výměna informací mezi členskými i jinými státy musí být intenzivnější.

Co se týče návrhu na harmonizaci základu daně z příjmu právnických osob, tak česká vláda ten návrh analyzovala velice zevrubně a vypracovala analýzu, která brala v potaz celou řadu aspektů včetně konkrétních dopadů na výběr daní v ČR. V této pozici jsme připraveni k dalším debatám, nicméně ten návrh je velice náročný, protože jde do samého jádra suverenity jednotlivých států.

Určitě je to ale téma, o kterém chceme dál diskutovat a řešit, jak by to mohlo technicky fungovat. Máme k tomu nicméně celou řadu výhrad už proto, že v ostatních oblastech daňové politiky se určitá centralizace mohla ukázat jako kontraproduktivní. To vše musíme brát v diskuzích doma i v Evropě v potaz.

HN: V daňových otázkách je nutná jednomyslnost, takže bude asi problém návrh prosadit u států, které ze současné situace těží. Myslíte, že je reálné dosáhnout konsenzu, když jsou mezi státy tak rozdílné zájmy?

Zájmy na těchto věcech jsou rozdílné, ale je patrné, že ve chvíli, kdy třeba některé členské země optimalizují svůj daňový systém, aby se staly sídlem podniků, které vytvářejí virtuální zboží a služby, tak daňový výnos celé Evropy klesá. Těm státům to může přidat na daňovém výběru, ale ostatním to ubírá ještě výrazněji. A jde o to najít vyjednávací strategii, která by byla výhodná pro všechny státy. Nejen pro ty, které z toho dnes profitují.

HN: Je tu i druhá cesta, kterou navrhuje francouzský prezident Macron, vyrovnávací digitální daň z obratu, kterou zavedla například Itálie. Nedávno i slovenský ministr financí Kažimír řekl, že Slovensko by tuto daň mohlo od příštího roku také zavést. Jak se díváte na to, že se situace začala řešit spontánně a bez konsenzu?

Bylo by určitě lepší, kdyby ten přístup byl celoevropský, protože se jedná o celounijní problematiku. Nicméně charakter digitálních služeb je výrazně jiný, než odpovídá původní myšlence výběru daně z příjmu právnických osob. Na rozdíl od místa původu služby lze tržby jednoduše lokalizovat. V tomhle smyslu je podle mě u specifických služeb, kde je podezření, že daňový základ může být stlačován téměř na nulu, opravdu legitimní uvažovat o nějaké srážkové dani nebo dani z obratu. Ale myslím si, že by tomu měla předcházet debata v celé EU.