Finanční správa nemá co vyhodnocovat prohrané rozsudky, má se jimi při vydávání zajišťovacích příkazů řídit, říká daňový poradce

Daňový poradce Richard Jahoda označuje poslední rozsudek Nejvyššího správního soudu v případu firmy Vyrtych za ukázkový příklad pochybení finanční správy. Říká, že v případě společnosti, která prokazatelně nakoupila nákladné stroje, berní úředníci neměli právo tvrdit, že k žádnému nákupu nedošlo, a označit firmu za článek řetězového podvodu. Přesto se tak stalo a finanční správa následně reagovala slovy, že rozsudek NSS není důkaz, že nešlo o podvod. "My ty rozsudky pečlivě čteme a na jejich základě radíme klientům, jak se mají chovat," říká daňový poradce.

Může se dnes poctivá, leč čile obchodující firma s řadou dodavatelů vyhnout riziku, že jednoho dne přijdou berní úředníci a vše zabaví?

Naší hlavní snahou je to, aby se naši klienti do takové situace vůbec nedostali. Snažíme se proto číst rozsudky a vyvozovat z nich závěry, kde doporučujeme klientům, na co si dát pozor. Ale když čteme v rozsudcích postupy finanční správy, tak vidíme, že to není vždy úplně jednoduché. Podnikání je dnes závod s časem, všechno jde velmi rychle. A vy z rozsudků najednou vidíte, že nestačí použít standardní informační zdroje, pokud si chcete ověřit svého dodavatele. Kouknu se do rejstříku, zkontroluji, jestli můj dodavatel není nespolehlivý plátce, a ověřím všechna dostupná data. To mohu udělat. Pak je potřeba zhodnotit, v jakém oboru podnikám, a vyhodnotit jeho rizikovost. Pokud obchoduji s rohlíky, tak je rizikovost malá. Pokud se zlatem, s pohonnými hmotami nebo s reklamou, už se dá z judikatury vyčíst, že tady je rizikovost vetší. A kontrolní opatření tomu musí odpovídat. Ale protože daňové řízení je neveřejné, tak já nemohu zjistit, jaká je daňová disciplína mého dodavatele. Bohužel, znám to ze života, mám i takového klienta.

Co "provedl"?

Už se chystá soudní řízení, měl ve výdajích náklady na reklamu. Když čtete rozsudky o případech spojených s reklamou, dříve býval hlavní problém doložit reklamní plnění. Zvlášť když se jednalo o billboardovou nebo světelnou reklamu. A poplatníci často nebyli schopni doložit, že k plnění skutečně došlo, a to ve fakturovaném rozsahu. Nicméně se firmy poučily a dnes je standardem, že když si objednáte reklamu, tak před reklamní plochou je kamera, která ji snímá, a vy pak dostanete DVD s nonstop záznamem vašich reklam. Tím učiníte nezpochybnitelným, že jste je skutečně nakoupili. Pokud to sedí, tak by mělo být vše v pořádku. Ale v našem případě, přestože v závěru kontroly DPH reklamu uznali, zároveň konstatovali, že šlo o podvod a jde to k soudu. Je to stejné kauzy jako u firmy Vyrtych, kde berní úředníci zpochybnili, že si firma koupila skutečné stroje.