Před komunisty jsem schovával známky i v garnýžích, říká Pytlíček, jenž prodal sbírku za miliony

Sbírání známek je jedna z nejvýnosnějších investic. Myslí si to alespoň Ludvík Pytlíček, který v neděli prodal mimo jiné nejvzácnější československou známku z roku 1919 za 7,8 milionu korun. Podle nej nemá smysl nechávat vzácnou sbírku rodině, byť se upsala, že ji ani deset let po Pytlíčkově smrti neprodá. 

"Přemýšlel jsem o tom mnoho nocí, ale když je po československých známkách taková poptávka a ceny letí nahoru, tak bych byl hloupý, kdybych toho nevyužil," vysvětluje Pytlíček v rozhovoru pro HN, proč se rozhodl sbírku prodat. Mluví také o tom, jak schovával známky před komunistickými pohlaváry či vyvrací, že by se sbírání známek věnovali jen starší lidé.

Ludvík Pytlíček největší sbírku prvorepublikových československých známek trpělivě budoval přes šedesát let. Celkem za prodej tisíců kusů ze své sbírky utržil 50 až 60 milionů korun. Za svůj život dokázal získat přes dvacet Velkých zlatých medailí z mezinárodních výstav. Pytlíček patří do nejprestižnějšího světového klubu majitelů filatelistických rarit Club 100 de Monte Carlo de l ́Elité de la Philatelie, jehož členy jsou třeba britská královna nebo monacký kníže Albert.

Proč jste se rozhodl sbírku prodat právě nyní?

Už dříve jsem některé kousky, které jsem měl ve sbírce víckrát, dal do dražby přes aukční dům Burda. Šlo třeba o kousek s katalogovou cenou 25 tisíc, který se nakonec prodal za 480 tisíc korun. To mě donutilo přemýšlet. Československé známky první republiky jsou nyní na vrcholu. Ceny, které některé známky dosahovaly byly dvoj až trojnásobné proti katalogovým nebo vyvolávacím cenám. Prakticky 99 procent nabízených známek se prodalo, zbytek se doprodá přes aukční dům Burda. Já jsem nadmíru spokojený. Byly známky s cenou 40 tisíc, které se prodaly i za 200 tisíc.

Nepřemýšlel jste o tom sbírku neprodat a předat ji potomkům, aby se dále zhodnocovala?

Nemám v rodině žádného následovníka s filatelistickou vášní. Rodina dokonce podepsala, že sbírku ani deset let po mé případné smrti neprodá a maximálně ji nechá vystavit. Přemýšlel jsem o tom mnoho nocí, ale když je po československých známkách taková poptávka a ceny letí nahoru, tak bych byl hloupý, kdybych toho nevyužil. A o skutečné hodnotě té sbírky toho vím nejvíc, je lepší, když to prodám já, než pak třeba někdo pod cenou.