Firmy nahrazují lidem kmeny. Manažeři ale často nejsou náčelníci, říká Poucha, který na korporátní komunikaci nahlíží antropologicky

Tomáš Poucha je přesvědčen o tom, že poznatky o paleolitické společnosti se dají účinně využít i v řízení firmy.

K antropologickému pohledu na korporátní komunikaci ho inspirovala kniha Dolní Věstonice – Pavlov, která se zabývá každodenním životem našich předků z okolí Dolních Věstonic v období před 30 tisíci lety. Z Dolních Věstonic například pochází nejstarší známá keramická soška na světě, známá jako Věstonická venuše.

Jak se podle vás promítá naše "kmenová" minulost do dnešního života?

Lidstvo žije v kmenech 150 000 let. V průběhu nich jsme si zvykli na to, že máme vedle sebe širší kruh příbuzenstva, sestřenice, bratrance, tetičky a strýce. Dlouhou dobu uctívali lidé kmenové totemy, ať už to byl nějaký živočišný nebo rostlinný druh, případně nějaký přírodní předmět, s nímž byly spojené určité rituály. Jinými slovy, všichni příslušníci kmene měli stejné hodnoty.

Dnes postrádáme svůj kmen. Rodinné komunity se pomalu rozpadají a lidé spolu žijí v rámci základní tří- nebo čtyřčlenné rodiny. Zároveň celý den trávíme v práci, kde u jednoho stolu s námi sedí lidé s absolutně jinými hodnotami, příslušníci jiných "kmenů". Není to pro nás přirozené sociální prostředí.

Dalo by se to podle vás nějak napravit?

Podle mého názoru pořád máme v sobě touhu se s nějakým kmenem identifikovat a mít nějaký sdílený smysl, hodnoty a rituály, ale najednou jsme doma v mnohem menším počtu lidí. Práce nám tedy může poskytnout kmen a hodnoty, které nám tolik scházejí.

Právě takovými společnými hodnotami v práci mohou být firemní vize a mise a v principu celý "employer brand", značka zaměstnavatele. Na základě toho může každý poznat, zda do ní chce patřit. Smutné je, že většina společností má tak vágní hodnoty, že se s nimi nedá ztotožnit.

Na druhou stranu mají proti historickým kmenům dnešní firmy mnohem větší počet lidí...

Máte pravdu, ale větší počet lidí není nic výjimečného ani pro dobu kamennou. Tenkrát existovalo něco, čemu by se dalo říct New York paleolitu, příkladem jsou Dolní Věstonice. Nežilo tam 25 lidí jako v normálním kmeni, ale dokonce 150 lidí. Ale i takto velká skupina lidí dokázala přežít pohromadě. Tajemství spočívalo v tom, že měli systém a dělili si práci. K udržování společnosti potřebovali rituály, aby si své hodnoty mohli připomínat.

Podobně dnešní firmy potřebují systémy, ve kterých se lidé najdou. Teoreticky by jedna osoba měla mít tři až sedm podřízených. Pokud jich je víc, je potřeba zavést systém ušitý na míru každé skupině.

Zmínil jste rituály. Nakolik je v řízení firmy důležitá iracionální složka?

Dřív existoval náčelník kmene a šaman, což byly dvě samostatné osoby a každý z nich odpovídal za něco jiného. Podobně i v dnešních firmách se vyskytují šéfové a duchovní vůdci a jsou to často odlišní lidé. Myslím si, že iracionální složka je důležitá, nicméně bez systému se to neobejde. V rodině máme hodnoty a nepotřebujeme systém. Ve firmě vzhledem k rozsáhlosti skupiny je potřeba obojí.

Stačí se podívat na to, co reálně motivuje lidi. Ze světového průzkumu vyplývá, že pro zaměstnance je nejdůležitější smysluplnost jejich práce, nikoliv finanční ohodnocení. Peníze jsou pro ně až na pátém místě.

Znamená to, že peníze nejsou důležité?

Jsou. Řekl bych však, že často působí spíš jako demotivátor. Pokud se dozvíte, že někdo bere víc nebo stejně za menší rozsah práce, tak vás to naštve. Není to ovšem symetrické, větší plat vás tolik nenakopne, zatímco společné hodnoty, pochvala ano.

Už od pravěku víme, co je správně, protože nás někdo pochválí.

Jaké vlastnosti by měl mít náčelník kmene?

Aby se z vás v paleolitu stal šaman, musel jste se narodit s nějakou anomálií, převzít pozici od svého učitele, nebo si počkat na nějaké znamení. U náčelníka to bylo trochu jiné, tím se mohli stát jenom nejsilnější, nejodvážnější a nejschopnější. Za někým takovým šel celý kmen, protože věděl, že se na něj mohou spolehnout a že jim pomůže.

Paleolitický náčelník si byl velmi dobře vědom své odpovědnosti, nutnosti se rozvíjet a posouvat sebe i celý kmen. Měl určité výhody, například jedl jako první a dostával nejlepší jídlo a celkem si užíval uznání okolí.

Výzkumy ukazují, že jeho míra stresu byla výrazně vyšší než u řadových členů, podstupoval mnohem vyšší riziko a nebezpečí, neboť jeho úkolem bylo chránit celý kmen. Pokud se mu to nedařilo, byl nahrazen, nebo jednoduše nepřežil.

Splňují dnešní manažeři tato kritéria?

Ve své praxi se setkávám s ohromným množstvím společností, a tedy i s velkým množstvím manažerů, potenciálních náčelníků.

Musím přiznat, že jako řadový člen kmene bych se spoustě z nich nechtěl odevzdat. Zvlášť ve velkých korporacích se šéfové etablují často z těch, kteří dlouho a poslušně čekali, jestli na ně náhodou nevyjde nějaká pozice. Když se to stane, mají pocit, že mají vyhráno.

Samozřejmě jsou mezi dnešními manažery i opravdoví náčelníci, ale je jich málo.