Přijít na farmu k Davidu Smetanovi je hezký zážitek. Soukromý zemědělec nás vítá v pracovním, ukazuje celé stavení i pozemky a během toho ještě hrdě pózuje mezi hlávkami zelí a zemědělskými stroji fotografovi. Na zhruba 50 hektarech pěstuje kromě zelí ještě brambory, cibuli, dýně či cukrovou řepu. O Smetanův statek, jak se hospodářství jmenuje, společně pečuje celá rodina.
"Moje sedmdesátiletá maminka dělá zelné saláty, které dovážíme do prodejen v Hradci, tatínek má na starost konečné zákazníky a taky okopává. Manželka se stará o penzion a já se věnuji zemědělské činnosti," vypráví Smetana a dodává, že jen jeho třem dětem se zatím moc do práce nechce, i když se zapojit pochopitelně musejí.
On sám už od dětství věděl přesně, co chce v dospělosti dělat, a sen se mu splnil. "Ve třech letech jsem dostal kolečko, a zatímco ostatní děti jezdily k moři, já jsem jezdil na hnůj - a to mi zůstalo. Proto jsem šel na zemědělskou školu. Zemědělství mě baví," vypráví plný energie.
Rodinné podnikání obnovil v roce 1991
Dědeček pana Smetany koupil rozlehlý statek ve Svobodných Dvorech v Hradci Králové v roce 1938 od sedláka Součka, kterého poznamenala rodinná tragédie. Oba synové se dva roky po sobě zabili na té stejné motorce a jeho hospodářství neměl kdo převzít. Souček ho proto prodal. Noví majitelé na farmě podnikali ale jen do roku 1954. Tehdy Smetanu vystěhovali komunisté. Na statku dále žila jen jeho manželka s dětmi.
Babiš je proti škrtům dotací pro velké zemědělské farmy. Agrofert dostal tři miliardy za tři roky
Na rodinnou tradici David Smetana navázal záhy po sametové revoluci v roce 1991 a za těch 27 let zažil jako soukromník mnoho. "Občas to člověku dá zabrat," krčí rameny Smetana na otázku, jaké nečekané události může zemědělec zažít. Například v roce 2013 naletělo na pole se zelím hejno holubů a všechnu úrodu mu ptáci uklovali. Vzpomíná také na rok 2004. Se vstupem do Evropské unie se dovezlo do Česka levné polské zelí a Smetana své zboží nemohl prodat za cenu, která by se mu vyplatila. Většinu úrody zaoral. Bylo to finančně výhodnější než ji sklidit.
To, že úrodné roky neznamenají nutně hodně vydělaných peněz, popisuje na zajímavém příkladu z minulých let. "V roce 2015 bylo sucho a měli jsme malé hlávky. Říkali jsme si, že ten rok nestojí za nic. Ale když jsem to spočítal, po ekonomické stránce to dobře vyšlo a hodně se toho prodalo. Naopak v loňském roce byly hlávky obrovské, to sedláka pohladí na srdci. Nakonec jsme ale zaorali sedm hektarů zelí z dvanácti, protože nebyl odbyt. Pěknou úrodu totiž měli všichni zemědělci," konstatuje. Shrnuje, že výsledek vidí, až když jsou skutečně peníze na účtě.
Smetanův statek
Dá se říci, že zemědělství je styl života. Péči o pole člověk věnuje celý rok, jezdí plodiny kontrolovat, aby byly skutečně podle jeho představ, žije v místě svého podnikání. Smetana dokonce říká, že i na dovolenou si jezdí prohlédnout jiné farmy. Výsledky jsou ale i tak nejisté a skvělá plodina se nemusí prodávat. "Pak cítíte takový zmar, že tomu člověk obětoval celý rok a ani neudělal chybu. My zemědělci máme ale štěstí, že každý rok začínáme znova. Můžeme si říct, že to příští rok uděláme jinak. Jenže jsme závislí také na počasí a to neovlivníme," poznamenává Smetana.
Nikdo ho nepřesvědčí, že byl život za komunistů lepší
Na farmě pěstují zeleninu, kyšou vlastní zelí, dělají zelné saláty. Jenže takový byznys závisí na počasí. Provozují proto ještě penzion. Na ten dostali dotaci v roce 2007. "Když to zhodnotím zpátky, tak ta dotace byla hodně dobré postrčení k tomu, abychom ten penzion vybudovali. Těch důvodů je víc. První je diverzifikace příjmu. Díky penzionu nepřicházím alespoň o část příjmu, když přijde třeba neúroda. A za druhé manželka má svým rodinným a pozitivním přístupem vhodné předpoklady vést penzion. Je doma, stará se o chod penzionu a vede k práci i naše děti," říká Smetana.
Kromě toho pobírá dotace na plochu a také investiční dotace na nákup strojů či opravu budov. Nedávno zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad informaci, že zemědělské dotace, které rozděluje ministerstvo zemědělství, směřují především k velkým firmám. Smetana na to má jasný názor."Podpora malých podnikatelů je nezbytně nutná. Jsem přesvědčený, že je potřeba, aby krajina byla pestrá a zajímavá. Když jedete do Bavorska, Švýcarska nebo Rakouska, spatříte tam malebnou krajinu. Nevidíte tam stohektarové či tisícihektarové lány," říká a vysvětluje, proč by měli dostávat podporu drobní sedláci.
"My malí zemědělci nemáme takovou produktivitu jako ti velcí. Ale snažíme se o to, abychom tu práci dělali tady," dodává s tím, že zaměstnává rodinu, místní lidi, vyrábí na své farmě konečné produkty. Přidaná hodnota je podle Smetany v tom, že to dělají lokálně. "Lidé k nám přijdou a my před nimi zelí nakrouháme. Vidí, jak tam ta hlávka padá. Od 28. září až do konce listopadu krouháme přímo pro zákazníky," doplňuje.
Otázka výhodnosti evropských dotací je podle něj složitá. "Jaká by nastala situace, kdyby dotace nebyly vůbec nikde a neprodávaly by se v Česku brambory za dvě koruny a já bych nemusel dělat rozhodnutí o tom, že si nekoupím tento stroj a koupím si raději jiný, protože ho teď sice potřebuji, ale jiný je pro mě z dotace zajímavější. To jsou všechno otázky, které se těžko zodpovídají," přemýšlí.
Na dotaz, zda je pro něj členství v Evropské unii výhodné, jednoznačně odpovídá, že ano. "Když se budeme bavit o směřování na Východ, nebo Západ, to je samozřejmé, chci na Západ. Jsem pro otevření hranic, euro a cestování. Když mi bude někdo říkat, že komunisti nebyli až tak špatní, tak odpovídám, že nám zabrali majetek, vystěhovali dědečka. Nikdo mě nepřesvědčí a ani moje děti a děti mých dětí nesmí nikdo přesvědčit," říká.
Smetanův statek
