Ženy mají slovo ve většině rozhodnutí o filantropii, tvrdí odbornice z Bank of America. Nejdůležitější je dárcovství přesně zacílit

Spojené státy americké patří mezi země, kde má přispívání na dobročinné účely silnou tradici. Vypovídá o tom i mezinárodní srovnání. Podle indexu World Giving, který sestavuje nadace Charities Aid a který zahrnuje vedle příspěvků na dobročinné účely třeba i dobrovolnictví, se USA umístily v průměrném hodnocení za roky 2012 až 2017 na druhém místě.

Claire Costello, odbornice na filantropii a výkonná ředitelka Philanthropic Solutions při Bank of America, se domnívá, že za americkým vztahem k filantropii je především specifická historická zkušenost, která zemím střední a východní Evropy v tuto chvíli logicky chybí. "Filantropie je mnohem více součástí naší kultury, což se projevuje i v zákonech, pravidlech zdanění a řadě dalších oblastí," vysvětluje manažerka, která letos navštívila Prahu na pozvání Nadace Via a Nadačního fondu Via Clarita. Během své návštěvy mluvila mimo jiné i o své zkušenosti s tím, jak na charitu přispívají movití Američané.

O uvažování amerických filantropů má přitom Claire Costello, která je původní profesí právnička, dobrý přehled. V Bank of America klientům pomáhá definovat, jak má vlastně jejich dobročinné úsilí vypadat. To je přitom mnohdy větší oříšek, než se na první pohled může zdát. "Zabývám se tou měkčí částí. Ta je v mnoha ohledech ale tou komplikovanější částí celého procesu dárcovství," říká.

Nejvíc táhne náboženství

Častým typem klientů jsou majitelé rodinných podniků na konci produktivního věku, kteří hledají vyšší smysl nebo jen nechtějí všechno odkázat svým dětem. "Obávají se, že bohatství takových rozměrů může člověka zkorumpovat nebo zkrátka zabrzdit jeho potenciál," tvrdí Costello. Jednou z možností je tak část bohatství dětem předat a část vložit do fondu či nadace, která ho spravuje.

Spojené státy americké se podle ní v tuto chvíli nacházejí v bezprecedentní situaci. Mezi lety 2017 a 2061 má skrze dědictví změnit vlastníka jmění ve výši 53 bilionů dolarů, z toho zhruba šest bilionů by podle odhadů mělo být věnováno na filantropii. "Tyhle peníze potřebují strukturu, management a vedení," konstatuje Costello.

Často tak s klienty probírá základní otázky o samotném směřování filantropických snah. Na co mám vůbec přispět? A jak mám docílit toho, aby moje dárcovství vůbec mělo smysl? "Málokdo ví dopředu, jak přesně by chtěl se svým bohatstvím naložit," tvrdí Costello. Jednou z nejčastějších chyb, které zájemci o filantropii dělají, je snaha se co nejvíce rozkročit. Klienti často přicházejí s řadou různých nesourodých nápadů, z nichž část by spíše pomohla jejich stávajícímu podnikání a část třeba zase představuje pomoc pro projekty, o niž požádal nějaký blízký přítel.