Podpora dárců roste, navzdory poklesu důvěry

◼ Jana Šagátová, vedoucí oddělení fundraisingu organizace SOS dětské vesničky

Navzdory průzkumu CVVM, který v uplynulých třech letech ukazoval pokles důvěry v neziskový sektor, vidím situaci ve společnosti pozitivně. Mnohé údaje o dárcovství v naší zemi ukazují, že snaha některých osobností diskreditovat dobročinné organizace a popírat jejich význam pro společnost naštěstí nemá na ochotu lidí podporovat charitu zásadní vliv. Většině neziskových organizací trvale rostou příjmy od dárců, byť každé jiným tempem, a zaznamenáváme také čím dál větší zájem o dobrovolnou pomoc. Takže ano, pohled na dárcovství ve společnosti se mění a je zřejmé, že pod nánosem iracionálních emocí vyvolávaných a zneužívaných populisty se (už bez pozornosti médií) trvale rozšiřuje základna společensky odpovědných lidí.

Na druhou stranu by bylo chybné usuzovat, že má neziskový sektor vyhráno. Počet dobročinných organizací v Česku je vysoký a lze říci, že neziskovky nebo nadace přibývají a rostou rychleji než ochota dárců navyšovat svou pomoc. Vidíme tak stále více dárců, pro něž není jednoduché rozhodnout, komu pošlou svoji pomoc. Podporují tedy několik organizací nebo nadací najednou, u firem jde někdy i o desítky. Aby si však neziskové organizace při této vznikající praxi zajistily dostatek finanční podpory na dlouhodobou kvalitní péči, jsou nuceny vynakládat čím dál větší úsilí a množství prostředků na získávání darů. Úsilí a prostředky, které by bylo jinak možné věnovat na naplňování jejich poslání. Za těchto okolností by zejména u firemních dárců pomohla situaci stabilizovat konvergence darů a uzavírání víceletých partnerství, u nás stále velmi vzácných, jež by charitativním organizacím dodaly základní existenciální jistotu. A nejvíce těm, jež z charakteru své pomoci potřebují hradit mzdy sociálních pracovníků a služby pro potřebné.

V neposlední řadě myslím brzdí rozvoj dobročinnosti u nás také to, že se ve společnosti nedaří nalézt sjednocující prvek, který by mobilizoval soudržnost a ochotu ke vzájemné pomoci v naší společnosti mimo období humanitárních krizí. Jednorázové vlny solidarity se prozatím jen obtížně daří transformovat v trvalou podporu, která je ovšem pro neziskové organizace mimořádně hodnotná. To pravděpodobně souvisí s tím, že se stále nedaří široké veřejnosti odůvodnit skutečnou společenskou hodnotu sociální práce. Navzdory tomu, že je to právě sociální práce, která pomáhá lidem v nouzi a nepříznivé situaci naplnit jejich potenciál, a přispět tak harmonickému fungování celé společnosti.

Chceme dávat možnost darovat s radostí

◼ Sylva Floríková, předsedkyně správní rady Nadace Komerční banky − Jistota

Dárcovství by mělo být spojeno s pocitem radosti. U nás v nadaci se snažíme vážná a mnohdy těžká témata předkládat našim podporovatelům tak, aby byla srozumitelná, a především pod úhlem pohledu, který by se dal popsat asi takto: "Ano, je mezi námi spousta lidí, kteří mají velké potíže a problémy. Na druhou stranu existuje spousta profesionálů, odborníků, která dokáže pomoci, umí doprovodit, poradit. A z toho se můžeme radovat." Víme to i proto, že do těchto organizací jezdíme, ptáme se a přesvědčujeme se osobně, jak naše nadační příspěvky pomáhají.

Neziskový sektor má za sebou dvacetiletý vývoj. Velmi se za tu dobu profesionalizoval. Organizace se sdružují, vyměňují si zkušenosti, vzdělávají se, rozvíjí se, jsou otevřené poznatkům ze zahraničí. Neziskový sektor dobře doplňuje potřeby nás obyčejných lidí, které nedokáže, nechce anebo neumí či by neměl řešit stát. Pro nás v nadaci jsou zkrátka naši partneři z neziskového sektoru profíci, kteří vědí, co dělají.

A tuhle zkušenost předáváme dál i našim dárcům. Ukazujeme jim, komu a jak konkrétně společně pomáháme. Nedávno jsme například realizovali již třetí ročník Týdne s Nadací. V rámci této akce právě ukazujeme zaměstnancům Skupiny KB, že nás zajímají témata, jakými jsou raná péče, so­ciální problémy dospívajících, zaměstnávání handicapovaných, aktivizace seniorů, mezigenerační učení nebo hospicová a paliativní péče. Pořádáme praktické semináře, zapojujeme se do komunikačních kampaní. Letos to byl kupříkladu Papučový den na podporu domácí hospicové péče. Po celý rok pak zaměstnanci Skupiny KB pořádají benefiční Snídaně pro Nadaci. Princip je jednoduchý: nějaký útvar napeče, navaří, ráno "obsadí" zaměstnanecké recepce a kolegové si snídani kupují. Vždy tak darují na konkrétní projekty, o kterých se při snídani mohou dozvědět více.

Snažíme se být čitelní, jasně říkat, co chceme v naší společnosti zlepšovat, které problémy napomoci řešit, které činnosti posouvat kupředu. A chceme také dávat možnost darovat s radostí. Myslím si, že se nám daří takto podporovat dárcovství jako takové.

Neziskový sektor naráží na obrovské předsudky

◼ Tomáš Řemínek, ředitel Nadace Karla Janečka

Důvěra v občanský sektor u veřejnosti postupně klesá, nebál bych se říct, že jsou k této oblasti lidé spíše nedůvěřiví. O tomto problému ostatně hovoří i různé průzkumy. Příčin vidím mnoho. Především mezi ně musím zařadit negativní postoj našich posledních dvou prezidentů vůči neziskovému sektoru. Dále bych zmínil otázky migrace a inkluze, o kterých se v posledních letech více hovoří a ke kterým má značná část veřejnosti negativní postoj. A pak zde bohužel panují obrovské předsudky o neziskovém sektoru a dochází ke generalizování − často se hovoří o tom, že všechny neziskovky čerpají obrovské peníze od státu, že lidé v nich pracují zadarmo, že neziskovky jsou "žebrající socky s kasičkami", "ekologičtí aktivisti přivazující se ke stromům" a podobně.

Lidé si ale bohužel neuvědomují, že neziskovými organizacemi jsou i zahrádkářské či myslivecké spolky, sociální a humanitární organizace, skauti a různé nadace a nadační fondy. Mezi neziskové organizace patří také Institut Václava Klause či Nadační fond Prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana. Pestrost neziskového sektoru s sebou ale bohužel nese také velkou slabinu − roztříštěnost.

A že neziskovky čerpají jen peníze od státu? Naši kolegové z Nadace VIA s ročním rozpočtem kolem 30 milionů korun si za 20 let nevzali od státu ani korunu. A stejně tak naše nadace, která příští rok dostane 36 milionů korun ze soukromých financí Karla Janečka na naše vlastní aktivity v oblasti vzdělávání a aktivní občanské společnosti. Státní a evropské dotace čerpá jen šest procent neziskovek z celkového počtu.

Lidé si málo uvědomují, že neziskové organizace dělají řadu věcí místo státu. A to daleko levněji a efektivněji. Představte si, kdyby na jediný den, nebo dokonce měsíc přestaly fungovat všechny neziskové organizace − co by dělali lidé s handicapem, senioři, děti bez rodin? Jak by asi vzrostla kriminalita, bezdomovectví nebo drogová závislost?

Pány prezidenty a další populistické mocipány asi nezměníme. Všichni představitelé státu by si ale měli uvědomit (a také spočítat), co všechno pro stát neziskové organizace dělají. Potom by si jistě uvědomili, že bude lepší si je hýčkat, ne jim házet klacky pod nohy.

Běžní lidé by mohli veřejně mluvit o neziskových organizacích, které jim pomohly. A hlavně si uvědomit, že neziskovky nejsou jen ty "politické" a ekologické. Podnikatelé a byznysmeni sedící ve správních radách neziskovek by se za sektor, který podporují, měli veřejně postavit. A média by mohla častěji informovat o aktivitách a úspěších neziskového sektoru.

Samotné dárcovství nestačí

◼ Michaela Chaloupková, členka představenstva a ředitelka divize správa Skupiny ČEZ

Česká veřejnost si většinou společensky odpovědné chování firmy spojuje s dárcovstvím a podporou neziskového sektoru. Ve Skupině ČEZ ale tuto odpovědnost pojímáme šířeji. Pro nás je podstatou odpovědné podnikání s principy udržitelnosti. Stejně jako řada dalších firem jsme si jasně vědomi, že pouhé dárcovství není dostatečným projevem skutečně odpovědného chování.

Naším cílem je proto takový koncept udržitelného rozvoje, kde dárcovství tvoří jen jednu z mnoha vzájemně provázaných aktivit. Vychází z myšlenky, že firma má ve spojitosti s oborem podnikání zodpovědnost nejen vůči svým akcionářům, ale také vůči svým zákazníkům, zaměstnancům, lidem v oblastech, kde působí, ale i vůči budoucím generacím. Tato zodpovědnost je dlouhodobá, a potřebuje tedy mít jasně definovaný směr a strategii naplňování. Od toho se pak odvíjejí veškeré aktivity například v oblasti ochrany životního prostředí, výzkumu a vývoje či vzdělávání. Je pozitivní, že stále více firem o udržitelném rozvoji přemýšlí, staví se k němu strategicky a samy si nastavují laťky pro jeho dodržování i další rozvoj.

Jsme hrdi na to, že Skupina ČEZ se řadí mezi nejštědřejší firemní dárce v Česku. Naše aktivity přímo i nepřímo ovlivňují stovky tisíc lidí v zemi a naše produkty používají miliony osob, jsme tedy neustále pod drobnohledem veřejnosti. I v této oblasti se ale snažíme o postupné změny: do našich dárcovských aktivit se snažíme lidi osobně zapojit.

Asi nejlepším příkladem je mobilní aplikace EPP-Pomáhej pohybem. Její uživatel sám určuje, které projekty máme podpořit − musí ale vyvinout nějaké úsilí, věnovat svou energii vybrané sportovní aktivitě. My pak jeho "vydřené" body převedeme na peníze a předáme projektu, který si vybral. Od spuštění aplikace před třemi lety s ní lidé nasportovali 3,8 milionu hodin a počet registrovaných uživatelů se blíží 400 tisícům.

Podobně organizujeme zaměstnanecké sbírky. V současnosti zaměstnanci sami navrhují konkrétní osoby, o kterých si myslí, že pomoc potřebují. Z nich jsme vybrali několik desítek příběhů a vyzvali zaměstnance, zda chtějí přispět přímo konkrétní rodině. Celkovou vybranou sumu pak Nadace ČEZ zdvojnásobí.