Otázka růstu cenové hladiny se z pohledu finančních trhů vrací do hry. Data o vyšší než očekávané lednové inflaci překvapila v uplynulých týdnech napříč Evropou, v případě USA viditelně vyskočily výrobní ceny. Pozornost přitahuje jádrová inflace, jež by měla co nejvěrněji reflektovat domácí cenové tlaky v příslušné ekonomice. Tento ukazatel v lednu buď vykázal růst, což platí o řadě středoevropských ekonomik, o eurozóně a o cenách amerických výrobců, anebo setrval na poměrně vysoké úrovni, což je případ české ekonomiky.

Intuitivně to není vývoj, jenž by byl v návaznosti na loňský propad HDP očekáván. Pokles výkonu ekonomiky a s ním spojené nižší využití výrobních kapacit by dle učebnicových a historií ověřených předpokladů měly vést spíše k utlumení cenových tlaků. Leden, kdy výrobci a prodejci tradičně sahají k úpravám ceníků, vždy představuje pro daný rok pomyslnou startovací úroveň a ta je letos poměrně vysoko.

V kombinaci s očekávaným oživením hospodářského růstu prosakují obavy, že vzedmutí inflace nemusí být omezeno na jedno či dvě čtvrtletí. Platí to především o USA, kde náskok ve vakcinaci spolu s rozpočtovým impulzem, jejž prosazuje prezident Biden, může letos vést k růstu HDP v oblasti šesti procent. Tyto obavy se promítají do růstu výnosů vládních dluhopisů USA, jež z pohledu finančních trhů představují klíčový bezrizikový instrument.

Investoři zpozorňují, neboť růst bezrizikových výnosů v USA a Evropě může vést přinejmenším k výkyvům na trzích akcií a rizikovějších dluhopisů. Letošek je pro rizikovější instrumenty zatím ziskový, čemuž napomáhají signály ze strany centrálních bank. ECB se soustředí na pandemii a v případě potřeby dále navýší měnový stimul. Americký Fed též nechce na aktuální vzedmutí inflace unáhleně reagovat zpřísněním své politiky. Optimistický náhled na riziková aktiva trvá. Jak ale říká anglické přísloví: není kouře bez ohýnku. Téma inflace je zpět a nárůst souvisejících otazníků mezi investory může znamenat vyšší nervozitu na trzích.