Covid bude mít pro naše fungování následky, které nedokážeme domyslet. Práce na dálku je jen začátek, říká Jan Antoš z Trasku

Jestli pandemie koronaviru přinesla něco dobrého, je to výrazné urychlení digitalizace a používání nových nápadů, které nám ji pomáhají zvládat. Spolu s tím ale vytváří i nový normál, ve kterém se jednotlivci a firmy, kteří budou chtít uspět, musí naučit pohybovat.

"Technické novinky jsou jedna věc, ale za mnohem důležitější považuji to, jak se mění celé prostředí. Právě tyto obecné posuny budou pro naši budoucnost určující," říká Jan Antoš, ředitel pro strategické inovace z české technologické a konzultační firmy Trask. Ta se už přes 26 let specializuje na vyhledávání a dodávání inovací do bank, průmyslové výroby či zdravotnictví a mezi její klienty patří například Česká spořitelna, ČEZ, Škoda Auto, Fakultní nemocnice Bulovka a od loňska i britská luxusní automobilka Bentley. "Samozřejmě že se něco vrátí zpátky, ta fundamentální změna se už ale stala," říká Antoš v rozhovoru pro HN.

HN: Jak bude podle vás vypadat nový "pocovidový normál"?

Ze všech věcí, které se dějí, je jednoznačně nejdůležitější ta, že nás covid naučil fungovat na dálku. To bude mít obrovské dopady, které teď nedokážeme domyslet. Nejde jen o to, že zaměstnanci mohou být na home officu, ale najednou nemusí být ani v Česku, protože je jedno, jestli sedí tady, nebo v Indonésii. Když tedy pominu časové pásmo a kulturní rozdíly... Říká se tomu zvýšená globalizace a nese s sebou i to, že naši zákazníci mohou být kdekoliv, protože nejsme závislí na kamenné prodejně. Jako zákazníkovi je mi také jedno, jestli nakoupím v e-shopu v Česku nebo v Rakousku. V obou případech mám doma zboží za dva dny. Samozřejmě tu ale jsou nějaké limity, různé regulace, legislativa atd.

HN: Co bude pro konkurenceschopnost firem znamenat, když hranice ještě víc zmizí? Byť je v našich představách.

Myslím, že vše je o mindsetu, o tom dohlédnout dál než jen za český rybník. Náš trh je hrozně malý a úspěšné firmy budou právě ty, které dokážou hranice překročit a mít zákazníky kdekoli. S tím souvisí ještě jeden zajímavý trend – deurbanizace. Ve vyspělém světě infrastruktura funguje tak, že kvůli práci nemusím sedět ve městě, ale být v přírodě, což může mít nedozírný dopad na to, jak města fungují, jaká bude poptávka po bytech, kancelářích, obchodech, službách… Ale to už jsme v době za pět let, nyní jsme ve fázi "zařídím si to on-line".

HN: Tahle fáze se ale rozvíjela i před covidem.

Ano, dostali bychom se k ní tak jako tak, ale covid to výrazně urychlil. Lidé se naučili pracovat on-line, firmy zase obsluhovat zaměstnance i zákazníky na dálku. To umlčelo spoustu skeptiků, kteří říkali, že to takhle nepůjde a jsou potřeba pobočky, kam mohou zákazníci přijít a s někým se osobně pobavit. Vidíme to i na číslech: například Česká spořitelna uvádí, že třetina lidí, kteří nikdy nepoužívali kartu a on-line platební příkazy, je najednou využívat začala. A když se podíváte, kolik služeb se najednou děje on-line, zjistíte, že právě to je nový normál. Samozřejmě, některé věci se vrátí do předchozího stavu, ale ona fundamentální změna už nastala.

HN: Co tedy musí firmy zvládnout, aby se úspěšně udržely na trhu?

Zmínil bych dvě důležité oblasti. První je digitalizace jako taková. Schopnost dělat věci na dálku znamená zdigitalizovat produkty, distribuční kanály a celkově vztah a komunikaci s klientem. Druhá věc je automatizace a efektivita na pozadí. Ty se nedějí jen proto, že firmy potřebují ušetřit. To samozřejmě potřebují. Ale k automatizaci procesů dochází mnohem častěji z toho důvodu, aby firma mohla fungovat rychleji, což je v on-line světě zásadní. Nechci na něco kliknout a pak čekat dva dny, než mi zavolají, že se na můj požadavek někdo podíval a schválil ho nebo jej zpracoval. Chci vše vyřídit hned, o tom je automatizace. A je hodně důležitá i pro firmy, které chtějí růst a škálovat. K tomu potřebují lidi, jichž je i vzhledem k minimální nezaměstnanosti málo, takže toho jinak než s pomocí technologií nedosáhnou.

HN: Do jaké míry firmy podle vaší zkušenosti cíleně pracují s tím, co jste právě popsal?

Jak jsem říkal, nejde o nic nového a řada firem si to uvědomuje. I když se jinde většinou šetří, do digitalizace putují investice neustále a každý se snaží své služby a výrobky nabízet on-line. On-line ale není samospásný a v rychlé, vynucené digitalizaci se spousta firem pořád ještě spokojí s tím, že "to dají na web a lidi budou kupovat". To je e-commerce z doby před dvaceti lety. Úspěšnější firmy si projdou skutečnou digitalizací. Mám pěkný příklad s úvěry, který to vysvětluje.

HN: A sice?

Před lety stál Trask u zrodu on-line úvěrů v Česku. Pracovali jsme na nich s Českou spořitelnou a tehdy si nikdo nedokázal představit, že si člověk půjčí třeba 300 tisíc, aniž by podepsal papírovou smlouvu. Tyhle předsudky jsme překonali. Spořitelna s tím vyrolovala a vzít si úvěr najednou zabralo 15 minut. Jenže to nefungovalo tak, jak jsme si představovali. Ukázalo se, že lidé nesedí jen tak doma na gauči, neřeknou si, že chtějí úvěr a jdou na web a sjednají si ho. Většinou něco chtějí, pak zjistí, že na to nemají finance, a tím pádem potřebují úvěr. Tudíž bylo potřeba dostat nabídku na úvěr tam, kde by se hodila – například do platební brány, kde si úvěr vyberete jako platební metodu a přímo v e-shopu si vše naklikáte. Pak jsme ale zjistili, že naklikat úvěr stále nějakou dobu trvá, a když lidé mají 15 minut platit, rozmyslí si to, nechají opuštěný košík a pro e-shopy to není zajímavé. Ze všeho tedy vznikaly odložené platby. Z klasického úvěru, kdy musíte na pobočku, máte najednou úplně jiný produkt, který je skutečně digitální. Najednou se totiž neprodává na webu banky, ale v e-shopech. Proto musela proběhnout docela velká transformace.

HN: Tím chcete říct, že je potřeba pracovat s virtuálním prostorem jako takovým?

Ano, přizpůsobit se možnostem, které jsou, což je pro firmy velká výzva, protože nad tím musí hodně přemýšlet a experimentovat. To ale něco stojí, takže přemýšlíte, jak ušetřit. Tak to prostě je a úspěšné firmy musí zapracovat. A ještě to ukazuje jednu věc, totiž důležitost tzv. ekosystémů a integrace mezi firmami. Najednou to není o tom, že si Česká spořitelna udělá sama web, ale musí vytvořit prostředí, integraci a API tak, aby platební brány dokázaly úvěr prodat a dostaly ho do e-shopů.

HN: A jsou do toho všichni účastníci tohoto procesu ochotni jít? Mění se jejich mindset?

Určitě se mění a rozvíjí. Těch věcí se dnes děje hodně, ale mohly by se určitě dít mnohem rychleji. Odvětví, která jsou hodně založena na IT, jako telco nebo banky, jsou samozřejmě mnohem dál. A tímto směrem budou i pokračovat, přestože to spousta manažerů nepřiznává. Pak jsou tu samozřejmě odvětví, kde IT nehrálo takovou roli. Ta jsou logicky trochu pozadu.

HN: Jako třeba?

Výroba. Všechny výrobní firmy doposud chrlily hotové produkty a IT považovaly pouze za servisní organizaci. Najednou ale mají i výrobky konektivitu na internet a podniky potřebují postavit celé IT platformy, aby s nimi mohly komunikovat i poté, co je prodají. Automobilky si tím prošly před pár lety. K tomu mám zase jeden příklad. Dříve se auta prodávala tak, že je naložili na vlak a poslali importérovi do nějaké země, kde je distribuoval přes své prodejce. Např. společnost Škoda Auto nevěděla, komu svá auta vlastně prodává. Nyní ale potřebuje mít s každým řidičem vztah a poskytovat mu služby. Majitel auta totiž musí mít nějakou identitu, kterou se v autě přihlásí, aby je mohl používat. Automobilky se tak musely se zákazníkem naučit pracovat a prodávat mu nadstavbové služby, což je ohromná transformace, která je pro řadu výrobních firem úplné sci-fi. V tomto odvětví očekávám velký rozvoj.

HN: U automobilek a spotřebního zboží se to nabízí, ale potřebují tohle třeba i výrobci součástek?

Ano. Ve světě dávají v souvislosti s tím často za příklad ložiska. Ta už dnes mohou mít senzor, který odhalí, když se součástka opotřebovává a je potřeba ji vyměnit. To znamená, že i ložisko potřebuje komunikovat, a já musím být v kontaktu s firmou, která ho montuje nebo servisuje, abych jí řekl, že má koupit nové a vyměnit ho dřív, než se vše zadře. I tyto "banální věci " je potřeba řešit, a to je vlastně má úloha v Trasku – domýšlet, které trendy nastanou, co bychom měli firmám nabízet a jakým směrem je "pošťouchnout".

HN: Jak se to dělá?

Je to o nadhledu a otevřené mysli, kterou se snažíme ve svých klientech vyvolat. Ve spoustě případů totiž bojujeme s klasickým zvykovým právem: "Takhle se to dělalo vždycky, tak to budeme dělat i dál." Ale to se teď jednoznačně mění, zejména co se automatizace týče. Snažíme se nabízet inspiraci a společně vymýšlet, co v budoucnu nastane. Tématem technologické budoucnosti se budu zabývat na on-line konferenci Trask Future Insight, kterou naše firma uspořádá 17. a 18. března.

O technologické budoucnosti bude Jan Antoš hovořit na unikátní on-line konferenci Trask Future Insight_2021, která proběhne 17. a 18. března. Napište si i vy o registraci na trask.cz/future-insight-2021. Během dvou dnů vás čekají inspirativní prezentace, inovativní case studies, rozhovory s českými i zahraničními osobnostmi, praktické ukázky technologií a diskuse s odborníky. Zkrátka vše, co pomůže vašemu byznysu růst.