Zeptali jsme se odborníků, jak hodnotí účast Česka v Evropské unii a co nejlepšího podle nich tuzemsku tento pakt přinesl.
Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise
Říká se, že každý, kdo strávil pár let v Bruselu, stane se buď nekritickým eurohujerem, nebo zapřisáhlým euroskeptikem. Dávám si pozor, aby se mi nestalo ani jedno z toho celých skoro sedm let, co jsem eurokomisařkou. Takže pokus o věcné zhodnocení.
Především si myslím, že Evropská unie Čechům, Moravanům a Slezanům prospívá. Společná Evropa je prostor, který nás táhne nahoru, ekonomicky i společensky. Sice jsme unii předali kus suverenity, ale zároveň jsme získali možnost spolurozhodovat o evropské politice, která se nás zásadně dotýká. Vstupem do EU jsme se nezmenšili, nerozpustili jsme se jako kostka cukru v kávě, jak mnozí prorokovali. Naopak, zvětšili jsme se, jsme součástí silného celku, největšího společného trhu.
85 procent naší produkce směřuje na evropský trh, bez bariér a nákladů. To teď mimochodem pocítili Britové, jaké to je, obchodovat bez výhody členství. Evropa bez státních hranic je bez debat též obrovskou výhodou.
Česko získává od svého vstupu každoročně miliardy korun z evropského rozpočtu. Tyhle peníze, jsou-li dobře investovány, nám všem dobře slouží. Zvykli jsme si na ně, ani je nevnímáme. Cestou domů do Třebíče jezdím poslední úsek od Jihlavy po silnici narovnané a rozšířené za evropské peníze. Předtím tam klikatými cestami jezdily stovky Třebíčanů denně za prací, ročně tam zbytečně zahynulo průměrně šest lidí.
Takových silnic, dálnic, železnic, ale i čističek, center excelence pro špičkový výzkum a dalších užitečných investic máme hodně, na každém kroku. Mohla bych v ekonomických přínosech pokračovat. Pro mě ale Evropa není „má dáti / dal“. Přínos nelze poměřovat jen ekonomickou výhodností.
V rámci EU jsme se zařadili mezi státy, kde se lidé mohou spolehnout na solidní sociální zajištění zaručené zákonem. Opatření proti chudobě jsou a budou zásadní, budeme do nich hodně investovat, jak nyní potvrdili i lídři unie na setkání v Portu.
Díky Evropě už nejsou spotřebitelé vydáni napospas neférových obchodním praktikám. Stovky mladých lidí mohly a mohou studovat v zahraničí za peníze programu Erasmus. Ochrana spotřebitele se u nás po vstupu do EU skokově zvýšila. Beru to namátkou, hmatatelných přínosů pro běžné občany je mnohem víc. Ještě musím zmínit probíhající očkování vakcínami ze společného evropského nákupu. Česko se nemuselo tlačit ve frontě a snažit se přeplácet nabídky jiných při nákupu nedostatkového zboží.
Není pochyb, že bez společného postupu by se k vakcíně dostali nejdříve ti velcí a bohatší.
A pak jsou tady méně viditelné, ale veledůležité přínosy. Pro mě je členství v EU garancí, že si pro nás zase nesáhne náš východní soused a nepodrobí si nás pod svou sféru vlivu. Na „Východě“ už jsme byli, pamatuji si tu dobu dobře, chce se mi zvolat: nikdy víc! Nakonec si nechávám záruku demokratického modelu vládnutí, právního státu, svobodných voleb či svobody slova. Pro mě jsou to hodnoty, které nás spojují s vyspělým demokratickým světem. V evropských zemích platí princip, že po volbách vítěz nebere vše a nesmí se chovat jak na dobytém území.
V žádné zemi EU by se nemělo stát, že se soudci stanou služebníky režimu, že se veřejnoprávní média stanou hlásnou troubou strany a vlády nebo že bude omezováno právo lidí vyjádřit svůj názor.
Většina z 460 mil. občanů unie opakovaně v průzkumech hlásí, že Evropské unii důvěřují. Lidé mají svou Evropu rádi jako společný rozmanitý prostor, mají rádi život v Evropě, v míru, ve svobodě a v relativní prosperitě, což vnímají jako výsledek společné práce předchozích generací i současníků.
Většina lidí společné Evropy to nemá tak, že si pod pojmem EU na první dobrou představí nesympatické bruselské byrokraty. Václav Havel říkal, že Evropa je vlast naší vlasti. Cítím to stejně. Jako Češka i jako Evropanka.
Vladimír Bartovic, ředitel, Institut pro evropskou politiku Europeum
Je těžké vybrat jednu nejlepší věc, kterou členství v Evropské unii Česku přineslo, proto jich zmíním několik. Členství v Evropské unii znamená naše pevné ukotvení v „západním“ euroatlantickém prostoru, kam jsme vždy v historii patřili a jen během období komunismu jsme z něj byli násilně vytrženi. Vzpomeňme si, že jedním z hesel sametové revoluce byl právě náš „návrat do Evropy“, který byl naplněn naším členstvím v Evropské unii. Nestabilita, násilné zasahování Ruska a vojenské konflikty ve východní Evropě nám ukazují „alternativní“ směr, jakým se naše země mohla vyvíjet, zůstala-li by mimo EU.
Členství je výhodné pro Česko, jeho ekonomiku i občany. Myslím si, že i díky členství v EU máme demokratičtější a stabilnější stát a vládu. Existuje u nás právní stát a vysoká vymahatelnost práva. Samozřejmě nelze říct, že kdybychom členy unie nebyli, tak by zde demokracie neexistovala, jen si myslím, že i díky evropskému právu a evropským soudům je zde garance práv občanů vyšší. Podívejme se na příklad Maďarska a Polska, kde právě evropské instituce zabránily mnoha zásahům do práv občanů. Díky unii jsme navíc silnější, podílíme se na rozhodování o věcech týkajících se celé Evropy. Prostřednictvím členství v unii jsme schopni ovlivnit také dění na celém světě, což bychom sami nedokázali.
Z členství v Evropské unii profitujeme i přímo my, občané. Po 17 letech, kdy jsme součástí unie, jsme možná zapomněli, že kdysi jsme při cestě do Chorvatska museli překračovat minimálně troje hranice a trávili spoustu času ve frontách na kontrolu dokladů. Dnes už bezproblémové cestování považujeme za svoje základní lidské právo a až pandemie koronaviru a s ní spojená omezení nám připomněly, jak tomu bylo před vstupem do Evropské unie. Na cesty po unii již také nepotřebujeme cestovní zdravotní pojištění, platí nám to české.
Desítky tisíc studentů využily možnost studia v zahraničí díky programu Erasmus poskytujícímu pro tyto účely stipendia a také díky pravidlu, že studenti z jiných členských států studují za stejných podmínek jako ti domácí. Mnoho našich občanů také využilo možnost pracovat nebo poskytovat služby v jiných státech EU bez nutnosti vyřizování speciálních povolení.
Je nutné zmínit i ekonomické přínosy členství. Od vstupu do Evropské unie v roce 2004 do konce roku 2020 dostalo Česko z rozpočtu Evropské unie o 896 miliard korun více, než do něj zaplatilo. Stovky miliard korun z evropských dotací umožnily mnohem rychlejší rozvoj infrastruktury, kupříkladu se postavily stovky kilometrů dálnic, modernizovala se městská hromadná doprava a železnice anebo se rekonstruovaly stovky náměstí ve městech a vesnicích v celém Česku.
Evropské dotace také umožnily rychlý rozvoj vědy a výzkumu, vyšší kvalitu vzdělávání nebo také lepší a dostupnější sociální služby. Nelze zapomenout ani na ekonomickou prosperitu, kterou nám přináší zapojení se do jednotného vnitřního trhu EU s téměř 450 miliony spotřebiteli. Díky obchodním dohodám, které Evropská unie uzavřela, pak mají české společnosti přístup na trhy mnoha dalších zemí.
Zkrátka a dobře, jsem přesvědčen, že Česko je díky svému členství v Evropské unii mnohem lepším místem pro život, než kdybychom zůstali mimo.
Petr Kaniok, katedra mezinárodních vztahů a evropských studií, Masarykova univerzita
Téměř dvě dekády členství v EU bezesporu znamenaly řadu jasně viditelných benefitů, jež se odrazily na konkrétních místech a projevily se v konkrétních časech. Typicky obrovská modernizace infrastruktury, internacionalizace například vysokých škol, rozvoj řady regionů či revitalizace zničené krajiny.
Navzdory problémům, jež s čerpáním evropských fondů, ke kterým se tyto „zisky“ vážou, souvisely, se domnívám, že tato rovina se v Česku relativně zvládla. Problém je ale v tom, co je z mého pohledu podstatnější a větším přínosem členství. A to je spousta společensko-politických možností, které Česko poprvé ve své moderní historii dostalo. Členství znamená možnost provozovat vlastní zahraniční politiku, minimálně v evropském kontextu, a jejím prostřednictvím prosazovat národní zájmy.
Stáhněte si přílohu v PDF
Platí přitom, že konsenzuální multilaterální systém, který Evropská unie představuje, nabízí možnost tyto zájmy prosazovat daleko za rámec toho, co by Česko dokázalo jako zahraničněpolitický aktér v roztříštěné Evropě, kde by platily jiné konstanty než ty, jež evropská integrace vytváří. Když už jsem u národních zájmů − příslušenství k tak velkému celku, jako je Evropská unie, znamenalo možnost si tyto zájmy definovat v rámci Česka, ujasnit si, jakou zemí chceme být a jaké cíle chceme prosazovat.
Oproti čističkám či Erasmům ale v této druhé rovině zatím Česko příliš neobstálo, protože žádná z tří výše uvedených příležitostí − ten výčet není samozřejmě vyčerpávající − se dosud neproměnila v její využití.
Naštěstí ale příběh nekončí. Česko má pořád čas a šanci se svým místem v EU pracovat.
Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Prosperující Česko.
