Na vlnu zeleného šílenství musel naskočit také ČEZ. To je hlavní zpráva končícího týdne. Zelená tsunami bez jasného konce se nejprve nabourala do automobilek a postupně zalévá energetiku, finance či stavebnictví. Brzy ji čekejte u sebe doma. Zatímco u elektromobilů pochybnosti o jejich smysluplnosti a udržitelnosti (ano i v tomto kontextu se dá slovo použít) odhalíte celkem záhy – jsou drahé, jsou o polovinu méně užitečné (měřeno dojezdem) a výroba baterií jde jaksi proti ekologii –, u energetiky je situace ještě složitější.

Každý stát má jiný historicky zděděný energetický mix, jiné přírodní podmínky a také jinou mentalitu lidí. Upírat oči k rozfoukanému Dánsku je v českém prostředí stejně zbytečné jako závidět vodní elektrárny Rakousku. Pokud nenastane nějaký významný technologický posun ve skladování elektřiny, může být v Česku dlouhodobě stabilní bezemisní zdroj jen jádro. To je ale v nedohlednu, a tak stávající mix ve velkém rozšíří solární panely (snad na brownfieldech) a stabilitu budou dál zajišťovat uhelné elektrárny.

V takových podmínkách Daniel Beneš vyhlásil zezelenání ČEZ. Jak sám říká, trochu na společenskou poptávku, trochu kvůli financování a potažmo akcionářům. Bankéři mají totiž také nasazenou zelenou masku, i když financování bohatých skupin, jako je ČEZ, EPH nebo Sev.en je přesně to, co dělají nejraději, musí se podle pravidel mateřských skupin tvářit, že jim to vadí. Stojí je to hodně peněz a pochopitelně také hledají cesty, jak pravidla obejít.

Příští týden vláda zřejmě rozhodne o tom, že doporučení uhelné komise na konec využívání uhlí pro energetiku do roku 2038 vezme jen na vědomí. Nechce si špinit ruce mourem. Lavíruje mezi „společenskou poptávkou“ zelené lobby a realitou. Odchod české energetiky a teplárenství od uhlí je opravdu gargantuovský a extrémně drahý úkol, který v uvedeném termínu nemusí spasit ani často vzývané plynové elektrárny.

Představa, že plynovky vznikají mávnutím zeleného proutku, je scestná. Budou potřebovat politickou shodu, aspoň v reálném čase fungující územní rozhodnutí a stavební povolení a zajištěné financování. Tohle všechno jsou v Česku faktory, proti nimž je paní Colombová každodenní hvězda vašich nočních obrazovek. Zrovna v tomto případě mi to výjimečně nevadí. Hlavně kvůli tomu ruskému plynu.

Na závěr – abychom se správně pochopili. Rád jezdím elektromobily, protože jsou rychlé a tiché, nemám nic proti čistému vzduchu a s přimhouřenýma očima věřím, že rozvoj zelené energetiky může nakopnout některé části tuzemské ekonomiky a firem. Co mi ale vadí, je vyhazování peněz bez jasného plánu a nadřazování ideologií efektivitě. Většina z nás vládu ideologie ještě pamatuje. Tentokrát ji zaplatíme snad jen penězi.

Výběr týdne

ČEZ a jeho zelenání

Daniel Beneš přibližuje plány, jak změnit energetickou firmu a vydělat na tom.

Miliarda z vinylu

Zdeněk Pelc chce diverzifikovat. Hledá firmu, která by stála mimo jeho core byznys výroby vinylových desek, v nichž je největší na světě. Možná půjde o potravinářství.

Fenomén Pepco

Příběh firmy se vším možným, která patří k nejrychleji rostoucím v českém maloobchodě a tvoří se před ní fronty.

René Matera o Strele

Významný ostravský průmyslník a šéf jedné z největších českých rodinných firem René Matera provedl rekonstruovanou tatrováckou Strelou naši reportérku Simonu Janíkovou. Dobré čtení na víkend. 

Start-up anděl Petr Skrla

Petr Skrla opustil Československo s rodiči po sovětské okupaci. Na rozdíl od mnoha dalších emigrantů však jeho příběh vedl jinudy: z klidné Kanady rodina odešla na křesťanskou misii do Afriky.