Elektroauta nebo elektrokola zná každý, ale už jste viděli elektrobuldozer? Elektrorevoluce míří na stavby i do války

Elektromobilita budí emoce a zájem. Mnoho jejích příznivců si minulý týden ve čtvrtek připomnělo Světový den elektromobility. Někteří zdůraznili, že v Německu se v roce 2020 koupilo víc elektrokol než v Evropě elektroaut. A jiní, jako autor tohoto občasníku HN o zelené ekonomice, vlezli poprvé v životě do elektrobuldozeru.

Stál vedle vchodu do konferenčního centra, v němž se v polské Karpaczi konalo Ekonomické fórum, tradiční středoevropská konference. Stroj se jmenuje Caterpillar D6 XE, vyrábí se v Grenoblu a konkrétně tento kousek je prvním v Polsku. Netočilo se kolem něj tolik zájemců jako kolem nedaleko stojící vodíkové Toyoty. O ní trochu posměšně tvrdili místní znalci, že prodejce už v Polsku pár kousků prodal, i když tam neexistuje jediná čerpací stanice na vodík.

Zastánci a odpůrci elektromobility vedou poměrně vášnivý spor o to, kde a jak má elektromobilita smysl a zda elektroauta skutečně mají nižší emise, protože elektřinu do nich musí přece jen někdo někde vyrobit – a je otázka, za jakou cenu včetně emisí. Elektromobily jasně dominují trendům, jak ukázal minulý týden třeba i mnichovský autosalon.

Ten elektrobuldozer jako by byl symbolem jiného dilematu: Jak při současném vývoji technologií, například baterií, které jsou stále velké a těžké, vymyslet a zajistit udržitelnější pohon pro těžkou techniku, pro nákladní dopravu nebo právě pro těžké stavební stroje. Poradenská firma McKinsey už před dvěma lety počítala, že elektřinou poháněné bateriové těžké stroje budou postupně pro firmy výhodnější v řádu desítek procent. Jenže problém jsou zatím baterie. Třeba výrobci jako Bobcat (jedna z továren je i v Česku), už loni začali prozatím malé stavební stroje na baterie nabízet.

Martin Abel, expert Asociace pro mezinárodní otázky, mě nedávno v podcastu Signál přesvědčoval, že jednou z cest pro těžkou dopravu může být právě vodík, který je opravdu velmi výhřevný. Tedy dokáže z malého množství udělat hodně energie. Reklamou na vodík měly být autobusy na tokijské olympiádě. Po ní se ale spíš řeší dluhy, které náročná organizace bez diváků zanechala. Průmyslové využití vodíku je ještě pořád daleko, protože ještě není vyřešena otázka jeho udržitelné výroby v masovém měřítku.

A pak jsem uviděl ten buldozer. Jak mi vysvětlil pracovník firmy Budimex, která ho na Ekonomické fórum přivezla, funguje na principu elektřiny vyráběné přímo pro pohon elektrostroje z agregátu, který je na buldozeru. Mimo jiné to znamená o dvacet procent nižší spotřebu paliva, o devadesát procent méně oleje, protože je tam mnohem méně pohyblivých částí než v klasickém buldozeru. Elektronika zajišťuje, že buldozer má stabilní výkon, a výrobce tvrdí, že cena údržby je až o dvanáct procent nižší. „Pořizovací cena je vyšší, ale po třech letech se vrátí,“ tvrdil pracovník Budimexu, který stroj provozuje od loňského listopadu.

A já si vzpomněl na rozhovor s jedním ze zbrojařů, který se snaží české armádě prodat bojová vozidla pěchoty, tedy pásová monstra s velkým dieselovým motorem. Bavili jsme se – mimo záznam – o dopadu nedávných záplav na Německo a o tom, jak tam pomáhala vojenská vozidla po nápravu ponořená v bahně a vodě a že pokud by byla na elektřinu, tak by asi tak fungovat nemohla. „Hybrid, to je řešení budoucnosti,“ řekl mi onen zbrojař. Vojáci se podle něj zatím nevyzkoušených technologií v tomto směru spíš obávají, stejně jako politici, kteří vojákům na nákupy dávají peníze daňových poplatníků.

Ale nejsou takoví všichni. Kupříkladu britská firma Supacat, která se hlásí do tendru na dodávku průzkumných vozidel pro české výsadkáře, vyvíjí podobný hybridní pohon, o nějž má zájem britská armáda. Představte si obrněné průzkumné vozidlo, které může – po určitou dobu – jet a nevydávat žádný hluk a teplo. To musí být přece sen každého generála.

Hipsteři se soustřeďují na elektrokoloběžky a elektrokola, výrobci automobilů na osobní elektromobily, to vše budí velký zájem veřejnosti. Ale těžké stroje, bez nichž by ani ti první, ani ti druzí neměli po čem jezdit, nebo nákladní auta či speciální vojenská vozidla jsou jaksi v pozadí zájmu, na autosalonech je neuvidíte. Přitom se tam odehrává stejná revoluce plná zajímavých řešení jako v cyklistice či osobních autech.  

Zelený byznys ve zkratce

Která banka v Česku zelená nejrychleji? Zeptejte se pracovníků ČSOB,  jak je lákají na moderní zelenou budovu centrály nebo jak mají sledovat svoji uhlíkovou stopu, a máte to. Nebo si na to můžete vzít sofistikovanější nástroj, tedy průzkum a studii společnosti Impact Metrics. A vyjde vám to samé.

Americká vláda zpracovala studii, podle níž je možné, aby do roku 2050 polovinu spotřeby elektrické energie v USA dodávaly fotovoltaické elektrárny.

Dva čeští podnikatelé rozjeli z Berlína byznys budoucnosti. Začínají vyrábět sportovní oblečení a obuv buď z udržitelnějších materiálů, jako jsou mořské řasy, nebo třeba z recyklované gumy či plastů z oceánů. Teď je čeká druhé investiční kolo a testují zájem prodejem dopředu. „Do Česka tento trend přijde se zpožděním, ale je to nevyhnutelné,“ řekl jeden z nich, Jan Kratochvíl, kolegovi Luboši Krečovi.

Česká firma Nafigate uspěla s nápadem přeměnit oleje z odpadů na materiál, který se hodí pro stehy, implantáty a zdravotní přístroje. Firma, která už zpracovává kávový odpad na kosmetiku, dokázala prorazit v akcelerátoru 100+ a bude mít nyní šest měsíců na to, aby zaujala největší světové investory.

Továrna Hyundai v moravských Nošovicích se stane příští rok prvním závodem jihokorejské firmy, který bude využívat elektřinu pouze z obnovitelných zdrojů. Je to součást globální strategie firmy dosáhnout do roku 2045 uhlíkové neutrality.

Velké energetické firmy nyní investují velké peníze do vývoje způsobů, jak v budoucnu co nejlevněji vyrábět co nejvíce vodíku.

Ten se může s elektřinou vhodně doplňovat třeba v těžké pozemní dopravě nebo v letectví. O tom, jaká je budoucnost vodíku, jsem se bavil v podcastu Signál s Martinem Abelem, který je spoluautorem studie o budoucnosti vodíkové ekonomiky v Česku. 

Na vaše připomínky, komentáře a tipy se budu těšit na e-mailu: martin.ehl@hn.cz