Meziroční inflace, neboli růst spotřebitelských cen, se podle posledních zveřejněných dat blíží sedmi procentům, v dalších měsících téměř jistě zdoláme sedmi- i osmiprocentní hranici, devítka se hodně třese a stále častěji zaznívají hlasy o tom, že inflace může být poprvé od roku 1998 dvojciferná, tedy vyšší než deset procent. V našich podmínkách je to natolik výjimečný jev, že jej nezažila celá jedna generace a troufám si tvrdit, že ani naprostá většina třicátníků si dost přesně nedokáže vybavit, co tak prudký růst cen znamenal.

Jak dlouho toto rychlé zdražování potrvá? Třeba Česká národní banka ve své poslední prognóze očekává, že se letos určitě nedostane meziroční inflace pod čtyři procenta, byť by měla postupně ubírat na tempu. Jenže od vydání zmíněné predikce už uběhly více než dva měsíce a aktuálně už ČNB počítá s výrazně vyššími čísly.

Pokud byste si chtěli také udělat nějaký svůj soukromý odhad, jak se bude situace v dalších měsících vyvíjet, doporučuji věnovat pozornost produktu Českého statistického úřadu, který se nazývá Indexy cen výrobců. Ano, není to jméno, které by na první, druhou ani třetí dobrou přitáhlo davy… Ale to teď není důležité, nás zajímá, co nám tato statistika může napovědět.

Jak jsem zmínil v úvodu, inflace zaznamenává vývoj spotřebitelských cen, tedy to, kolik za dané zboží nebo službu platí konečný zákazník. A než se do cifry na účtence promítne třeba zdražení kovů nebo obilí, nějaký ten měsíc to trvá. Proto je dobré věnovat pozornost tomu, jak se vyvíjejí ceny u zdroje neboli u výrobců.

Poslední zveřejněná čísla, která jsou za prosinec 2021, nedávají příliš důvodů k optimismu. Ceny průmyslových výrobců šly meziročně nahoru o 13,2 procenta, ceny zemědělských výrobců pak dokonce o nevídaných 18,8 procenta. Samozřejmě jde o průměry, takže najdeme výkyvy na jednu i druhou stranu.

Průmyslníci nechť prominou, ale tentokrát se zastavím u cen v zemědělství a v potravinářství. A půjdeme hezky ke zdroji, takže na pole. Potravinářská pšenice v prosinci 2021, to máme 5883 korun za tunu. O rok dříve: 4374 korun. Meziročně: 34 procent nahoru. Obilí bychom měli, tak šup s ním k mlynáři. Pšeničná mouka hladká pekařská: 7782 korun za tunu. O rok dříve: 6378 korun. Meziročně: 22 procent nahoru. Tady bych viděl ještě prostor pro růst ceny. 

Každopádně mouku jsme koupili, tak jdeme něco upéct. Žádné speciality, prostě něco, kde je mouka naprosto zásadní – třeba úplně obyčejný rohlík. Podíváme se do tabulky a vidíme cenu od výrobce 29 korun 57 haléřů za kilogram. To zhruba odpovídá koruně a třiceti haléřům za kus, ale přepočet nechejme stranou, jde nám o to, jak rohlík zdražuje. Prosinec 2020, kilo rohlíků: 29 korun 18 haléřů. Něco přes procento navíc, takže v kontextu vývoje ostatních cen můžeme s klidem říct, že rohlík pekárny prodávají pořád za stejnou cenu. 

Podobná situace je také u chleba, a to navzdory výraznému zdražení energií, které hrají v nákladech výrobců pečiva také velmi významnou roli. Pokud se pekařům nepodaří prosadit zejména u velkých řetězců zvýšení cen, můžou se do problémů dostat desítky podniků, varoval už před časem šéf Svaz pekařů a cukrářů.

Jestli k něčemu takovému skutečně dojde, se ukáže v dalších měsících. S pravděpodobností, která hraničí s jistotou, se ale dočkáme dalšího zvýšení cen v obchodech. Jestli dražší pšenici odnese čistě pečivo, nebo se velké řetězce budou snažit jeho cenu alespoň částečně udržet a zvýší ceny jiného zboží, ještě uvidíme. Bez obav bych si ale vsadil na to, že inflace ještě neřekla své poslední slovo.

Výběr týdne

„Špinavé“ hypotéky podraží 

Podniky z odvětví, která nejsou tak úplně zelená, už to dobře znají – banky se při jednání o úvěrech stále více zajímají o to, nakolik daný projekt splňuje kritéria pod zkratkou ESG. Pomalu, ale jistě se však blíží také doba, kdy se o zelenost a udržitelnost začnou zajímat také při koupi domu nebo bytu fyzickými osobami. A špatné skóre se odrazí v ceně hypotéky. Pokud ji tedy zájemce o koupi vůbec dostane.

Síkela chce zpřísnit pravidla na energotrhu

Přísnější chce být i ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, a to na obchodníky s energiemi. Jak uvedl v rozhovoru pro Hospodářské noviny, na trhu by měly fungovat jen firmy, které dokážou ustát cenový výkyv – jako třeba ten, který jsme zažili letos na podzim. Inspirovat se chce Síkela, který dvě desetiletí působil v bankovní skupině Erste, právě v regulaci bankovnictví.

Odpověď Bruselu: Chceme jádro navždy

Energetika ještě jednou. Hospodářské noviny získaly dokument, kterým Česko odpovídá Evropské komisi na její plán takzvané taxonomie. Například jaderné elektrárny by měly být považovány za nízkouhlíkovou technologii i po roce 2045. Jak to dopadne, by mohlo být jasné poměrně brzy – Evropská komise plánuje vydat definitivní návrh nejspíš už v příštím týdnu.

Konec srážek na lokálkách

Pustit dva vlaky proti sobě na jednokolejnou trať není dobrý nápad a v Česku máme s podobnými situacemi a jejich následky i kvůli slabému zabezpečení až příliš časté zkušenosti. V tomto týdnu ale na lokálku vyjely proti sobě soupravy záměrně, aby vyzkoušely nový systém proti srážkám vlaků. A protože zavádění evropského zabezpečovače ETCS ještě hodně let potrvá, držme tomuto o několik řádů levnějšímu řešení palce.

Už žádný týden před výplatou

Peníze hned! Zní to jako klasický slogan poskytovatele úvěrů, ale ve skutečnosti je to nový způsob vybírání mzdy v České spořitelně. Už žádný zoufalý týden před výplatou, už žádné zoufalé prohlížení snižujícího se zůstatku na účtu. Spořitelna navíc do start-upu, který s tímto systémem přišel, investovala, takže možná se brzy dočkáme jeho masivnějšího rozšíření.