Experti napříč oborem mají jasno – Česko je v IT líhní talentů a v mezinárodní konkurenci ti nejlepší nejenže obstojí, ale dokonce vynikají, což potvrzují úspěšné start-upy měnící se v jednorožce. Druhým dechem odborníci nicméně dodávají jedno velké ale: zemi a zdejší firmy trápí nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců, kteří by digitalizaci v Česku pořádně nakopli.

„Společně s Polskem, Ukrajinou nebo Slovenskem jsme zemí, kde západní firmy hledají vývojáře a staví zde své pobočky, protože je tu příznivý poměr ceny a výkonu. Navíc máme skvělé lidi na výzkum a inovace,“ tvrdí headhunter Ondřej Havlíček z poradenské kanceláře Wolf Hunt, který se náboru lidí, především v sektoru IT, věnuje od roku 2012.  

Podobný názor jako Havlíček zastává ostatně i prezident Microsoftu pro střední a východní Evropu Philippe Rogge. „Kamkoli se v regionu střední a východní Evropy podívám, vidím špičkové digitální talenty a ambice,“ říká Rogge. S ním souhlasí i jeho kolegyně Violeta Luca, generální ředitelka Microsoftu pro Česko a Slovensko. „Segment informačních a komunikačních technologií je v Česku opravdu silný, stojí za 4,5 procenta HDP a jeho podíl stále roste. Plně využít jeho potenciál vyžaduje odvážnou vizi, dobře formulovaný cíl a odpovídající pracovní sílu v podobě kvalifikovaných odborníků. Těch je ale omezené množství, jejich počet neodpovídá potřebám místních firem,“ tvrdí Luca.

Jedna ze studií technologického gigantu nazvaná Index digitální budoucnosti dává všem třem za pravdu. Microsoft se v ní snažil najít odpověď nejen na otázku, jak si země střední a východní Evropy (CEE) vedou v zavádění digitálních technologiích v porovnání se západní Evropou, ale i jak by se mohly nadále co nejlépe vyvíjet. Na podrobnější infografiku se můžete podívat zde. „Index ukazuje, že digitálně vyspělejší země dosahují lepších výsledků v ekonomických i společenských ukazatelích. Jsou šetrnější k životnímu prostředí, bohatší, inovativnější a konkurenceschopnější,“ přibližuje Rogge.

Česko si v porovnání s ostatními zeměmi ze střední a východní Evropy vede v procesu digitalizace relativně dobře, když na průměr regionu CEE ztrácí jen v jedné oblasti z pěti – a to právě v úrovni digitálních schopností ve společnosti a jejím vzdělávání.

Nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců brání rychlejší digitalizaci i podle průzkumu českého Svazu průmyslu a dopravy (SPČR). Podle něj by tak měl stát začlenit vzdělávání v digitálních dovednostech nejen do školních osnov, ale i do systému rekvalifikací. Firemní svět totiž bude neustále vyžadovat nové dovednosti, jako je analytika nebo designové myšlení.

„Firmy si tuto potřebu začínají uvědomovat nejen u nově příchozích zaměstnanců, ale zejména u těch stávajících. Věnují se proto více vnitrofiremnímu vzdělávání, ubylo tak firem, které si myslí, že jejich zaměstnanci již všechny potřebné digitální dovednosti mají. Je důležité, aby firmy se svými pracovníky o digitální proměně mluvily a vzdělávaly je,“ tvrdí člen představenstva SPČR Jiří Holoubek. Přesto podle průzkumu svazu naráží firmy na řadu překážek – nejčastěji uvádí nedostatek kvalifikovaných pracovníků, odpor zaměstnanců vůči novým technologiím nebo obavy, že jim nebudou rozumět.

I proto ve srovnání s rokem 2020 přibylo loni firem, které své zaměstnance školí – takových už je podle svazu třetina, další pětina vzdělávací programy na digitalizaci chystá. „Je vidět, že se nůžky mezi firmami rozevírají. Největší problém mohou mít už za pár let podniky, které stále digitální transformaci podceňují. Ocitnou se nejen v datové, ale i byznysové izolaci, a digitálně zralejší konkurence je převálcuje,“ doplňuje Holoubek. Zaostávání české digitalizace neušlo ani Evropské komisi v jejím každoročním reportu DESI.

Podle headhuntera Havlíčka trápí Česko nedostatek kvalifikovaných odborníků už přes deset let, poptávka po lidech dlouhodobě převyšuje počet dostupných absolventů nebo rekvalifikovaných lidí. „Navíc s tím, jak rychle přibývají na tuzemské scéně technologické start-upy se konkurence ještě více zvyšuje a firmy musí hledat lidi v zahraničí. Od určité velikosti ani nemají jinou možnost, proto takové firmy zakladatelé budují s tímto záměrem,“ hodnotí Havlíček.

Pokud nezajistí zaměstnancům patřičné schopnosti firma, můžou se pracovníci doučit digitálním dovednostem sami. „Lidé si mnohem více uvědomují důležitost sebevzdělávání, ale i ohroženost svých pracovních míst digitalizací a automatizací. Může za to i covid, během pandemie se čísla našich absolventů více než zdvojnásobila,“ říká Barbora Bühnová ze vzdělávací instituce CzechITas s tím, že loni IT kurzy její společnosti absolvovalo přes 12 tisíc lidí.

Stále málo žen v IT

Česko nicméně trochu brzdí, že prostor nedostávají úplně všichni. Jedním z problémů digitalizace je proto i genderová nevyváženost mezi IT profesionály. Podle datového modelu Microsoftu je Česko dokonce hluboko pod průměrem střední a východní Evropy v zastoupení žen v odděleních informačních technologií.

Smutný český trend potvrzuje i Havlíček. „Muži v IT určitě převyšují. Nicméně počet žen díky snaze různých iniciativ a firem samotných narůstá. Subjektivně vnímám více žen v IT například v oboru datové analytiky, nicméně na manažerských pozicích muži početně výrazně dominují,“ popisuje headhunter. Bühnová dodává, že v zastoupení žen v IT oborech je Česko na posledním místě v EU – tvoří pouhou desetinu všech IT pracovníků, zatímco třeba v Bulharsku třetinu. Problém spatřuje také v tom, že rodiče si často jen obtížně dokážou představit, že by IT mohlo být vhodnou kariérou pro jejich dceru, směřují je proto na ekonomické a jiné školy.

Violeta Luca však v nedostatku žen v oboru vidí hnací sílu a příležitosti, a to ze dvou důvodů. „Přicházíme o tisíce talentovaných odbornic, které by mohly Česko posunout o kus dál. Zároveň nedostatkem žen v IT trpí už i existující kolektivy. V Microsoftu totiž věříme, že diverzita na pracovišti, v tom nejširším slova smyslu, je jednou z klíčových podmínek pro vznik nápadů a inovací a vyšší efektivitu týmů,“ tvrdí Luca s tím, že se snaží situaci pomalu měnit – ať už skrze vlastní výukové programy nebo ve spolupráci s organizacemi, jako je CzechITas. Důležité jsou podle ní především pro „karierní restarty“ žen například po mateřské dovolené.

Bühnová dodává, že situaci nepomáhá ani celková úroveň informatiky na základních a středních školách. „Najít IT učitele, kteří by látku dokázali podat kvalitně, zábavně a relevantně tomu, co se dnes v IT skutečně očekává, je pro školy stále obtížnější. IT dnes už zdaleka není jen o programování a technice, čím dál více je provázáno s jinými obory a je důležitá schopnost týmové kreativní práce a komunikace. To v hodinách informatiky vidíme velmi výjimečně a je to jednou z věcí, která tolik dětí, včetně dívek, od IT odrazuje,“ dodává expertka na vzdělávání.

Ačkoliv základní a střední školy kritizuje, pro zdejší univerzity má jen slova chvály. „České univerzity v posledních letech otevírají nové studijní programy, zejména v oblastech umělé inteligence, kybernetické bezpečnosti a datové analytiky, kterými na vývoj v IT reagují a připravují špičkové odborníky. Dokládá to například mimořádně silné postavení Česka na trhu počítačových her a kyberbezpečnosti,“ dává příklad Bühnová.

Zatímco v zastoupení žen v IT profesích jsme na posledním místě EU, tak v zastoupení dívek v daných oborech na univerzitách už se blížíme evropskému průměru jedné pětiny, se 17 procenty tak Česko předběhlo devět evropských zemí.

Problém Česka není jen genderová nevyváženost, ale i to, že jeho profesionální vývojářský svět je poměrně uzavřený a úzký. Z indexu Microsoftu proto vyplývá, že to souvisí i s tím, že firmy tolik neinvestují do vlastního výzkumu, profesionálové jsou tak až příliš zkoncentrovaní a nepředávají pokročilejší schopnosti dál. Česko tak v investicích do vývoje a výzkumu v IT oborech zaostává nejen za evropskými lídry, ale i za zeměmi z regionu CEE.

Naopak podle headhuntera Havlíčka jsou firmy ochotny investovat do edukace svých zaměstnanců na poli IT a digitalizace obecně. „Po covidu jim ani nic jiného nezbývá, protože jen téma vzdálené spolupráce řeší všechny firmy,“ připomíná Havlíček.

Prostor na zlepšení však je. Digitální transformace je velmi komplexní téma, proto je leckdy těžké, aby k němu lidé vůbec dokázali zaujmout nějaký postoj. Podle Violety Luca jsou k tomu zapotřebí dvě věci – státní i soukromé firmy musí neustále vysvětlovat přínosy digitalizace a ukazovat je na relevantních příkladech. „Pro někoho to může být zjednodušení komunikace s úřady, podnikatelé zase budou slyšet na nástroje, díky kterým ušetří čas a náklady. Druhou stránkou věci je pak to, aby digitalizace byla přínosná pro všechny lidi. Aby digitální nástroje byly nabízené jako alternativa k dosavadním papírovým procesům nejen jako funkční, ale jako jednoduché, přehledné a přístupné pro každého,“ uzavírá Luca.