Taková inflace tu byla naposledy v roce 1998. Rostou ceny potravin, oblečení i pohonných hmot

Jen na málo makroekonomických čísel se v Česku za poslední dvě dekády čekalo s větším napětím než na letošní lednovou inflaci. Ta podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu v lednu meziročně zrychlila na 9,9 procenta z prosincových 6,6 procenta. Mírně tak předčila prognózu České národní banky, která očekávala zvýšení cenové hladiny na 9,4 procenta. Nepříznivý vývoj nejvíce ovlivnily ceny bydlení či pohonných hmot a v rámci spotřebního koše došlo až na jednu výjimku ke zdražení ve všech oddílech. Meziroční růst spotřebitelských cen byl tedy nejvyšší od července 1998, kdy činil 10,4 procenta. 

Podle ekonomů se navíc bude cenová hladina na hranici deseti procent pohybovat po většinu první poloviny roku. V jeho druhé polovině by pak mohlo dojít k pozvolnému uklidnění, a to i s ohledem na odhad, že ještě dojde ke zvýšení základních úrokových sazeb ze strany ČNB.

„Tak výrazné zdražení v průběhu jednoho měsíce Česko v historii datované od ledna 1993 nikdy nezaznamenalo,“ říká David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte.

Lednová inflace je podstatná zejména proto, že prodejci přeceňují ceny svých výrobků a služeb. Do velké míry tak naznačuje, jak bude v tomto směru vypadat vývoj po celý rok. „A vzhledem k rychle rostoucím nákladům a nedostatku pracovní síly mělo tentokrát přeceňování logicky větší razanci, než bývá běžné,“ upřesňuje hlavní ekonom investiční společnosti Cyrrus Vít Hradil. 

Podle očekávání se na celkové inflaci nejvýrazněji podepsalo zdražení energií. Cena elektřiny se zvýšila o 38,6 procenta, zemní plyn zdražil o 31,3 procenta. Podle Marka jde především o reakci na výrazné zvýšení cen na energetických burzách kvůli nízkým zásobám plynu v evropských zásobnících. „Zároveň se projevil konec dočasného snížení DPH u energií,“ vysvětluje a dodává, že ceny elektřiny a plynu budou podle něj v nejbližších měsících dál stoupat.  

Odhad České bankovní asociace uvádí, že samotné zvýšení cen elektřiny a plynu se meziročně podepsalo na zvýšení inflace o 2,1 procenta. „V první polovině letošního roku by se měla inflace udržovat na obdobné úrovni jako v lednu. Lze ovšem očekávat ještě mírné zrychlení dalšího zdražování cen elektřiny,“ říká hlavní ekonom ČBA Jakub Seidler. 

Analytik ČSOB Petr Dufek se pak s ohledem na to, že se do cen ještě zdaleka nepromítly nákladové vlivy – zejména v případě energií –, domnívá, že inflace zůstane vysoko minimálně po celou první polovinu roku. „Už ta únorová bude dokonce dvouciferná,“ říká Dufek. 

Zdražilo vše od vajíček po zájezdy na lyže 

Fakticky jedinou položkou, která v rámci spotřebního koše nezdražila, jsou služby a produkty v oblasti pošty a telekomunikace. Naopak ceny některých potravin rostly o desítky procent a zdražilo vše od vajec, ovoce či zeleniny až po trvanlivé mléko nebo tuky. Celkově ceny potravin rostly o 4,4 procenta. Obdobně tomu bylo i v případě cen alkoholických nápojů a tabákových výrobků. Další v pořadí vlivu na meziroční inflaci byla doprava, kde o 11 procent zdražila auta a o 28 procent pohonné hmoty a oleje. O 17,4 procenta stouply proti loňskému lednu i ceny oděvů. Zboží meziročně zdražilo o 10,5 procenta, zatímco služby o 8,8 procenta.

Přestože byla vysoká inflace očekávaná, podle Jana Bureše, hlavního ekonoma Patria Finance, není její struktura nijak příznivá. Znepokojující je prý například pokračující růst cen textilu a služeb v oblasti pohostinství, kultury a rekreace. „Špatnou vlastností těchto částí spotřebitelského koše je daleko větší setrvačnost vyšších cen – zatímco energie, pohonné hmoty i potraviny dokážou jeden rok zdražit a další zase zlevnit, ceny služeb se po zdražení zpravidla drží na vyšších úrovních a často pokračují v růstu,“ komentuje Bureš. I on očekává, že v první polovině roku dosáhne inflace dvojciferných hodnot.  

Většina tuzemských analytiků se shoduje, že v příštích měsících bude inflace dosahovat podobných hodnot jako v lednu, případně mírně horších. Uklidnění se prý ekonomika dočká až ke konci roku, a to pouze v případě, že odezní dovážené faktory a začne působit přísnější měnová politika. „Pak by měl inflaci v průběhu letošního roku postupně docházet dech. V druhé polovině roku by měla zvolna klesat a k obvyklým nízkým hodnotám se snad vrátí v příštím roce,“ říká Marek. 

Úroky ještě porostou

Před tím, než k tomu dojde, ale trh očekává další zpřísňování měnové politiky ČNB. A to především kvůli vývoji kurzu koruny, která navzdory zvyšování základních úrokových sazeb oslabila proti euru i dolaru. „Právě oslabování české měny přitom centrální banka vidí nerada, protože na její pomoc s tlumením tuzemského zdražování sázela přes kurzový kanál. I proto podle nás ČNB ještě neřekla poslední slovo,“ říká Hradil. Odhaduje, že na příštím zasedání bankovní rady by mohlo dojít k dalšímu zvýšení úrokových sazeb do rozmezí mezi 4,75 a pěti procenty. 

Centrální bankéři na svém posledním měnovém zasedání v únoru zvýšili takzvanou dvoutýdenní repo sazbu o 0,75 procentního bodu na 4,5 procenta.

S dalším zvyšováním sazeb souhlasí i Seidler. Podle něj pondělní číslo představuje pro centrální banku mírné proinflační riziko a spíše potvrzuje scénář, že ČNB drobně upraví sazby směrem nahoru až k pětiprocentní úrovni. „Úrokové sazby by tedy měly zůstat na vyšší úrovni déle, než naznačuje poslední oficiální prognóza ČNB čekající jejich poměrně rychlé snižování v druhé polovině letošního roku,“ říká.

K oslabování koruny pak dochází z několika souběžných důvodů. Podle Bureše zejména proto, že ČNB již dala najevo, že sazby jsou tak jako tak poblíž vrcholu. Výrazně přes pět procent prý jít nechce, a pozitivní domácí impuls se proto postupně vyčerpává. „Na globálních trzích navíc výrazně rostou sázky na měnovou restrikci ze strany amerického Fedu, což se středoevropským měnám obecně nelíbí,“ vysvětluje. 

Jako poslední důvod vidí rostoucí obavy z konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, které způsobují oslabení většiny středoevropských měn. Kromě české koruny oslabil i polský zlotý nebo maďarský forint.

Z poloviny dovezená, z poloviny domácí 

Důležité také je, že růst spotřebitelských cen v Česku je součtem dvou inflací, a to nákladové, převážně dovezené, a vedle toho domácí, převážně poptávkové. Obě mají přitom na konečné hodnotě zhruba stejný podíl. „Dovezená inflace by mohla postupně odeznívat sama a postupem času by tak převládaly domácí tlaky,“ říká analytik Patria Finance Tomáš Vlk. S dováženou inflací, kterou vidíme ve zvyšování cen energií, materiálů a polovodičů ČNB moc nezmůže. S tou „domácí“ naopak bojuje zvyšováním úrokových sazeb.

„Bez jejich zvyšování by inflace už teď, ale hlavně v dalších čtvrtletích, byla o něco vyšší, nejdříve nepřímo skrze už proběhlé zřetelné posílení koruny a později přes úrokové sazby na úvěrech a vkladech,“ míní Michal Skořepa, ekonom České spořitelny. 

Inflace na měnovou politiku navíc obvykle reaguje se zpožděním. Podle ekonoma a partnera poradeské společnosti PwC Petra Kříže to může být v rozmezí dvanácti až osmnácti měsíců. „Vzhledem k tomu, že ČNB zahájila zvyšování sazeb v polovině loňského roku a zásadního navýšení jsme se dočkali až ve čtvrtém čtvrtletí, je třeba na dopady sazeb ještě několik měsíců počkat.“ Podle Vlka bude v druhé polovině roku kromě zpožděného vlivu zvyšování úrokových sazeb inflaci snižovat i srovnání s vysokou základnou roku 2021.